Ahoj moji milí Zvířetníci,

Mami povidala, že než nadrásám to Moji milí strejdové a milé tety, mám napsat Zvířetníci, že to vyjde na stejno. No nevím, ale je to kratčí :-)

Noriska

Dneska, když to píšu, máte nějakej Apríl, sice nevím, co to je, ale dneska 1. 4. mám teda já 6. přineseniny. A to je víc jak Apríl. Maminka se mne už nějakou dobu ptá, co teda jako že k těm přineseninám. Tuhle povídala, že novou televízi bysme potřebovali, ale prej maj jen nějaký nedokonalý placatý... no za co bych se schovávala a na co bych skákala? A na čem by ležela Pitina? Tak tudle televízi neee.

Urputně jsem jí koukala do očí a dělala tajtrdlíky, že třeba rybičku v lavorku nebo nějakej bivak pod vanu, ale je s ní práce… to se jeden nadře, než to mami pochopí. Ale vymyslela to parádně. Kam se hrabe bivak a nějaká kluzká šupinatá potvora! Dostala jsem nový škrabadlo i s budkou na schování… tam totiž prolezu jen já. No, teda ještě Pidikočka, ale ta má svůj bambusovej tunýlek, do kterýho jí taky nelezu.

Musím vám říct, že až na Pidikočku mne všichni ostatní přerostli. Ještě že mám mamínku a Pitinu. Ty mě nedaj. Když si na mě dovoluje Miňák,tak mu napráská Pitina, když mě honí Majolena, tak dostane világoš od mamínky. A když mě honěj želvice, tak je mami postříká vodou z prskače. Copak Blonďatý, tý se voda líbí, ale Bezuli ne, ta pak skřípe. Poslední dobou se se mnou kamarádí i Kačenka. Tuhle si ji Majolena spletla se mnou a Káča jí dala pár facek. Tak jsem jí šla poděkovat. Kačence! Tss! To dá rozum.

Udivená Kačenka

Nedávno nám mami přitáhla domů ještě jednu Majolenu, málem mě kleplo... jenže ji další den odnesla. Říkala, že je to Valinka. Má operovanou nožičku a rozlámanou pánvičku. A až sroste, najdou jí nějaký domov… UUUf, to se mi ulevilo. Nikdo nepřibude. Nebudu muset za televízi ani pod vanu. Kdyby něco, mám škrabadlo s budkou.

Neřikala vám mami, jak jsem byla na útěku? Nedobrovolným. Venku. To jsem se osmělila nakouknout na chodbu, mami nesla zrovna těžkou krabici, ve který bejvá naše jídlo, vtom něco bouchlo a já místo domů utekla na schody... tak sem došla dolů, protože jsem tam slyšela lidi, a oni mě vyhnali ven a prej - Huš potvoro! Huš huš... Doběhla jsem pod auto, kde na mě neviděli, a tam se klepala a myslela na maminku a byla mi zima. Za chvíli jsem ji slyšela, jak volá z balkonu, ale já se bála pohnout a nemohla jsem ani zamňaučet. Pak se dlouho nic nedělo, najednou mami vyšla, rozhlížela se, číčala, volala, ale já nic, pořád jsem se klepala pod tím autem. A bylo mi líto, že mi řekli potvoro a huš... protože jsem jim nic neudělala a jsem čistá a malá…

Tak mami odešla a číčala zase jinde a pořád, až jsem ji neviděla… pak zase jo, ale to šla a brečela a volala Norííí, Norískůůůů a zase prohledávala keře pod balkonem. Tak jsem dostala odvahu a vylezla zpod toho auta a sedla si ke stromu. Mami se pořád dívala a najednou mě uviděla. Opatrně ke mě šla, skrze ty slzy se usmívala a šeptala: Norinečko, miláčku, princezničko moje, co jsi mi to udělala? Kam jsi to šla? A proč? Norísku můj pruchatej, pojď ke mně, pojď... a mně rozum velel utíkat pryč. Co kdyby mě zmydlila? Ale nešlo to. Tak jsem jen na ni kulila ty svoje oči a ona mě zvedla, namočila mi celou hlavu do nějaký slaný horký vody a pořád mi špitala a to já zase ráda, tak jsem se jí uvelebila v náručí a nechala si špitat do oušek. Donesla mě domů a říkala, že jsem byla pryč skoro 4 hodiny. A že to byly její nejhorší chvíle v životě. Prej jí zešedivěly další chlupy. Co její, moje chvíle! Já se tak moc bála... a doma mě všichni očichávali a pořád mě chtěli vomejvat. Hlavně Pitina, ta nejvíc a mami mi nosila dobroty… za to příkoří. Jen říkala, že vědět, kdo mi otevřel ty dvéře a vyhnal mě na ulici, že by ho nakopala!

Spící Malej kočka, za ním Pitina, barevná Majolenka

A už dost, už mě bolí packa, půjdu si užívat škrabadlo a budku a ty dobroty, co mi mami dala. Už jsem se i podělila s ostatníma, ale mami mi slíbila,že dostanu ještě grilovaný kůůůře.

Mějte se pěkně. Noriska v. p.

Foto: Sharka. Další fotografie jsou v galerii - klikněte na foto v článku.