Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

19.4.2024 | Svátek má Rostislav

Diskuse k článku

KOČKY: Úvod do diplomňaucie (2) Jsem agresivní..., ale léčím se

U svých domácích chlupatých vládců můžeme časem vypozorovat více různých druhů agrese, a téměř jistě nám na to nebude stačit několikaleté soužití s jednou kočkou. V každém případě a bez ohledu na velikost domácí smečky však budeme vždycky muset řešit otázku: co s tím?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

HanaW 17.7.2009 0:48

Mily Terro

Clanek jsem s velkou chuti precetla, ale vubec jsem se pres den nedostala komentovat nebo i jenom zatukat. Ale moc mne to zaujalo, protoze to do urcite miry adresuje pocinani nasich dvou domacich kocouru, oba vykastrovani. Rozdil veku tak 10 - 11 let. ten starsi je takovy chrobacek - a vzdycky byl a zil pod prisnym dohledem vykastrovane, rovnez zcela domaci, ale vel,i sebevedome kocky zvane Statkarka. Kdyz Kiddinka statkarka umrela, tak chrobacek Kocur vladl domu. Pak se pritoulalo male kotatko, z ktereho je dnes Kuliferda Mohutny a Kocura to zmatlo. Ale Kuliferda se kupodivu choval ke Kocurovi uctive. Pak prisel Jakey, coz Kocura rozhodilo, ale vrcholne potesilo Kul;iferdu. On dokonce obcas mimikruje psi chovani. Kdyz se tu a tam dostane do styku s nasema venkovnima, tak dela takova submisoivni gesta, jako treba pes pred vudcem smecky. Jakey a Kuliferda jsou kamosi, navzajem se olizuji, zakusujou, a tak vubec. Kocur se jaksi citi vylouceny, a tak nam obcas (zase) zacal curat na podlahu. Takze nase vecerni hobby je surovat podlahy. Vet poradil dat ho na nejake uklidnujici prasky. Tak s tim zacnem dneska vecer. Smarja, mit kocoura na sedativech...

Jakub S. 18.7.2009 17:34

Re: Mily Terro

Lidi, vy je dovedete tak pozorovat a sledovat a zkoumat a podněcovat a inspirovat a vůbec- Klobouk dolů! (Kam jinam, že...)

Vave 16.7.2009 21:37

FOTKY Z KOČETIE

Poslední fotky z Kočetie jsou k vidění tady.

Zdena b.p. 16.7.2009 22:04

Re: FOTKY Z KOČETIE

To je nádhera. Velice zdravím Kočetie a jeho oddanou poddanou.

JoVo 16.7.2009 20:38

R O Z V E R N Í Č E K .

Pan Roubíček se prochází po Karlově náměstí v Praze. Jde kolem obchodu se zeleninou a vidí na ceduli nápis:"Židům brambory neprodáváme." Okamžitě vtrhne do obchodu a nechá si zavolat vedoucího. K jeho úžasu to tam vede pan Kohn.

Roubíček vyhrkne:" Kohn, to oni nechali napsat na ceduli Židům brambory neprodáváme?" Kohn se pohotově ohradí: "Roubíček, viděli oni ty brambory?"Hezký večer a dávejte pozor když kupujete brambory.

Vave 16.7.2009 21:26

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

Jééé, krásný židovský , a k tomu není neděle večer, nýbrž čtvrtek, což znamená, že nás sobota a neděle teprve čeká, takže se můžu těšit na houby i na šití. Juch!

Jovásku, děkuju, potěšil jsi mě! A zdravím Janičku - tahle vlhká vedra jsou úmorná, tak doufám, že je zvládáte dobře!

JoVo 16.7.2009 21:29

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

Ahojky,Vave. V těch vedrech většinou ležíme na břiše a rovnáme si krovky.

Vave 16.7.2009 22:02

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

To vám ale upřímně závidím, Jovásci!

Bětuláskovo! 16.7.2009 18:15

Do tak pěkného poudání

musím přiložit, vlastníc (teda mne vlastníc!) smečku totálně rozdílných koček.

Myslím, že kočky se rozzlobí zřídka, to už musí bejt; většinu dějů pojímají jako hru nebo špatnou hru nebo nedoraz nebo prostě něco podivnýho, co potřebuje urovnat. Nebo křivdu. Co páníček zvoral. To myslím naprosto vážně: kočka vám IHNED odpustí, když ji nakrmíte, pohladíte nebo jí provedete prostě právě to něco, proč je rozzlobená, že to postrádá...

Naše kočetijní Bětulka je samotářka každým coulem a tak je s ní i nakládáno: nikdy se Běta nepřenáší, nezvedá a nemucká, pokud si to výslovně nepřeje, jakmile se nevine a zamručí - couvám a mumlám omluvy.

Mimochodem, jsou to moc krásné chvíle, když si TO přeje. Teď jsme spolu půl hodiny ležely na linu, jediném chladném místě, a já vyčesávala až drasticky a královna držela a držela... ;-) A i když kejchám, tak když Bětí svalí svaly v posteli před mým obličejem, mezi mýma očima a knížkou, často jí dám za pravdu. Dočtu zejtra, šak to nehoří, je třeba muckat: vsunu lidskou tlapu pod krček a druhou tlapou přihladím její přední a tak usneme, no kdo to má...

Bětuláskovo! 16.7.2009 18:22

Pokr., sákr. ;-)

Žily byly jsme si spolem šťastně, lenošivě až gurmánsky, než nás načapalo to nadělení s mamkou Pusinkou.

Vztah mezi kočkami byl a je složitý a asi bych nevypíchla čas, kdy se

Alfa Běta stala Betou Bětou a Pusinka ovládla pole, přiznám se vám, že

jsem kočky zavírala do jiných místností i jen když jsem klusala na 48

vteřin čurat. Nebyla jsem si prostě jista.

Bětuláskovo! 16.7.2009 18:24

Ono mne to vyhnalo

a sebralo mi to plno vět.

Zkusím dodat konec řeči, ASPOŃ, sákryš.

Bětuláskovo! 16.7.2009 18:25

Nejde to.

:-(

Apina 16.7.2009 18:02

OT - pro Dede - letěl článek

Dede, zrovna teď jsem odeslala povídání. Dej mi, prosím, vědět, až dojde, jestli dojde.

Jiřina 16.7.2009 16:51

kočky - psi

Tak nejdřív dík za pěkné povídání o kočičkách.A pokud jde o chování kočičáků a psů,to se nedá srovnávat.Kočky jsou individualistky a pokud žijí ve smečce,není to jejich vlastní,dobrovolné rozhodnutí.Psi jsou smečkoví, to je právě ten velký,zásadní rozdíl.Kočky a psi mě provázejí celý můj život a mohu tedy posuzovat rozdíl.A když potřebuji ve vypjaté situaci zasáhnout,tak u psů to chce rázný povel,u kočičáků naopak klídek,šeptat ukecávat.

Apina 16.7.2009 16:30

díky za povídání

Terro, moc se těším na další povídání. My s tou agresí zase tolik zkušeností nemáme, občas sice některé té kočce nevyhovíme tak, jak by si představovala, ale nemstí se nám. Kocour se pral za mlada, ještě jako plnohodnotný kocour, ale zjednal si respekt a všechny kocoury z okolí vypudil. Ale pamatuji si, jak jednou Micinka zle pokousala mámu, protože byli u veta, máma ji měla v náručí, protože dostala uspávačku, ale vetovi utekla jeho foxteriérka a šla po naší kočce. Máma ji držela mimo dosah feny, ale to kočka nechápala, tak chtěla utéci. Máma ji držela, protože kočka už byla omámená, tak to schytala a pak to musela léčit antibiotiky, protože se rány zanítily.

Zdena b.p. 16.7.2009 15:01

Díky Terro,

je to opravdu skvělé čtení. Mnohé z popisovaných situací mi připomněly domácí kočkování. Nejsem zkušená, jen se snažím vypozorovat, co je dobře, a co ne. Seznamování... udělala jsem ukázkovou chybu při prvním setkání Míny a malinkatého nemocného Mouryna. Já držela M9nu na ruce. No, kousla mne a vyskočila na třetinu roku z okna. Přivedla si velmi zuboženého kamaráda a jedla s ním venku. Až mrazy vše trochu urovnaly. A kousanec se zatraceně dlouho hojil. To už je dávno. Je zajímavé, že se velice respektují. I kdyby byl jeden hladový, tak druhému do misky nos nestrčí. Jen sedí před tou svojí a nahlas kouká. Mína mnohem hlasitěji.

terra 16.7.2009 15:57

Re: Díky Terro,

To je zajímavé, Céčka taky jen "koukají nahlas" a do misek si navzájem nelezou, aniž je to kdo učil. Jiné kočky ovšem bylo možné podělit jídlem jen tak, že se příslušný počet misek co nejrychleji naplnil alespoň částí večeře, kočky se rozložily v prostoru a zbytek porce se dal servírovat už v klidu

Jana Bu. 16.7.2009 14:30

Přenesená agrese a pro Li.

U koček je přenesená agrese nekontrolovaná. Když já "naprdnu" kočku, která je bojovnější (třeba jí dám prášek na odčervení), tak dávám dobrý pozor, kam jí pouštím, protože kdyby se KDOKOLI v tu chvíli dostal do dosahu jejích tlapek, tak to odskáče, Terra má pravdu. Je to ale vždy chvilková záležitost, po minutě je pryč.

Jinak Li, ty už máš nějaké koťátko? Já že mám doma úúúúžasné (jako jsou všechna koťátka, že)