Loňského léta přiloudal se k nám nenápadně mourovatý bezdomovec, slečna Sherry. Já i moje malá smečka jsme nabyli dojmu, že tím je sestava úplná. Nikdo a nic nám ke spokojenosti nechybělo. Osud a správce nedalekého fotbalového stadionu však byli jiného názoru. Jednoho odpoledne u nás řečený osud v podobě pana Milera zazvonil s podezřelou plátěnou taškou v ruce a jednoznačně provinilým výrazem. Bez ohledu na tyto zlověstné atributy byl přátelsky pozván dál.

Nezlobte se, pravil hned za brankou a posílil tak naše tušení, že něco není v pořádku. Tohle jsem našel dneska při sekání trávníku, málem jsem ho taky posekal…

A bylo po tajemství. Správcova ruka nahmátla v tašce cosi a podala mi to. Tence a vyděšeně to zamňoukalo.

Motal se mi tam kolem lajny, ještě že je černej, tak jsem si ho všiml. Já na to nejsem…V životě jsem neměl kočku. Doma mám šest ženských a dva dobrmany…

Spolkl jsem poznámku o tom, že bych nedokázal rozhodnout, která z obou pohrom je závažnější. Správce je dvoumetrový chlap, otec pěti dcer, a kdyby mi jednu střihl… Místo toho se jen rozpačitě ošíval jako panic na první schůzce, skoro to vypadalo, že se rozhlíží, odkud přistane jedna za ucho jemu. I když jsem věděl, že události spějí k nevyhnutelnému závěru, a že tím závěrem bude přijetí dalšího člena smečky, pokusil jsem se o chabý odpor.

Ale pane Milere, my už těch koček máme pět, víte?

No právě, říkal jsem si, že vy si s tím hravě poradíte. To máte jako s těma mýma holkama - vždyť já už taky nerozlišuju, kolik jich je. Kdyby mi někdo přihodil jednu navíc, ani to nepoznám.

Chvilku jsme na to téma vtipkovali. Pak jsem zjistil, že stojím u branky sám, kolem krku se mne všemi drápky drží vyděšené černobílé kotě a správce jako by se do země propadl. Ten člověk nemohl odejít. Musel ovládat umění teleportace. Do té doby jsem si myslel, že jsou něčeho takového schopny právě jen kočky. Zřejmě jsem se mýlil, a teleportují se i poslové koček.

Tak pojď, Sigi, pravil jsem k novému přírůstku odevzdaně. Nějak mi to jméno přišlo na jazyk, Sigi se totiž přezdívalo fotbalovému internacionálovi Horstu Sieglovi. A když už to kotě našli na fotbalovém trávníku, připadalo mi, že se k němu hodí. Podívám se, co jsi zač a co pro tebe můžu udělat.

Sigi byl přibližně tříměsíční kocourek a co pro něj mohu udělat, bylo nasnadě. Nebyl zraněný a ani páně Milerova sekačka se ho naštěstí nedotkla. Měl jasné světlemodré oči, čistá ouška i všechno ostatní, co ke zdravému kotěti patří. Srst měl jemnou a kupodivu neušpiněnou a neslepenou. Jen za každým chlupem seděla přinejmenším jedna blecha. No nic, těm už to nějak vysvětlím. Ta černobílá zmenšenina fotbalového míče, která se mi klepala a sem tam mňoukla v náručí, byl prostě jen hladový, žíznivý, unavený, vyplašený a beznadějně zablešený kocourek. 

Dostal malou misku s vodou a několika kapkami kondenzovaného mléka. Pak kousek kočičí paštiky ze zásob mého domácího orientálního vládce. Napil se a pustil se do paštiky. V nejlepším usnul. Vytáhl jsem mu poloprázdnou misku zpod čenichu a tvrdě spící kotě jsem položil na kus molitanu. Sigi prospal den, v noci zkontroloval misky, vzorně použil nouzovou toaletu vytvořenou z mělké plastové mísy a spal dál.

Tuhle řadu jednoduchých úkonů vydržel opakovat skoro týden. Pěkně se přitom zakulatil a srst se mu začínala lesknout. Po delším uvažování jsem bleší armádu která ji obývala zlikvidoval mechanicky pomocí k tomu určeného hustého hřebene a hrnku s vařící vodou (mám pokud jde o chemické přípravky u koťat vždycky trochu obavy). Načež byl Sigi představen smečce.

Seznámení bylo krátké a dramatické - Sigi zmizel za vyděšeného prskání ve skleníku, kde se snažil tvářit, že je květináč. Gina a Gita předstíraly, že mu to věří, zvědavá Sherry se ho pokoušela vylákat z úkrytu tím, že po něm přední tlapkou házela vysypaný perlit. Kocour Kulich II. ho okázale přehlížel.

Další dva týdny jsem odcházel do skleníku nakrmit květináč, zatímco smečka hodovala na zahradním stole, k hodování koček určenému. Pak se jednou u večerního krmení sešli všichni. A bylo jich pět. Při pohledu na mlaskající a chroupající chlupáče jsem přemýšlel, jestli se někdy dopracuji od Poláčka k Bassovi - ke Klapzubově jedenáctce. Doufám, že ne.

Postupem doby jsem zjistil, že Sigi zřejmě nikomu v okolí nechybí, a jak se ocitl uprostřed širého fotbalového trávníku zůstalo záhadou. V současné době je Sigi obětí kocouří puberty, což znamená, že svou neustálou aktivitou, provokováním, ztřeštěnými nápady a bezděčným ničením předmětů leze na nervy naprosto všem. Byl stokrát málem zašlápnut, přivřen ve dveřích, zapomenut v lednici, uškrcen záclonou, v jeho kočičí výchově se střídají všichni členové smečky. Je neúnavný, nenažraný a nepoučitelný.

Páše-li nepravosti, bývá oslovován "Horste" - a zdá se, že tohle jméno nemá rád. Kdykoliv tedy očekává hlasité výtky z mé strany, vyskočí někam, kde na mne může z větší blízkosti působit svým oddaným kocouřím pohledem. Řekl bych, že ho okoukal od kocoura z filmové pohádky o zlobru Shreckovi, jen ten úžasný, vemlouvavý hlas Antonia Banderase chybí k dokonalosti.

Ale stejně - jako bych ho slyšel: Jsem přece tvůj kocourrrek. Já vím, že bys mě nedal. A prrrosím, neříkej mi Horrrste!