KOČKY: Sandynky momentální mánie

Holt se musí rychleji otáčet, poddaní moji. Občas, když se zapomenu na jídelním nebo konferenčním stole, kam jindy vůbec nesmím (rozuměj "jindy" = když jsou Velkej s Malou doma), dostanu přes kožuch, ale už nijak zvlášť hrozně. Mám ale častěji lepší reflexy než oba dohromady, takže se mi většinou daří utéct, než nějakou schytám.

Sice je mi čas od času přinesena hromádka myší a balonků na hraní, ale sakryš, někam je vždycky schovám a zakutálím, pak nevím kam... Jsou pohřbeny někde v bytě na horší časy. Ony ty horší časy nedávno přišly - nedávno myslím pár měsíců zpátky (ale co to je jeden měsíc, když mám devět životů?). Musela jsem teda najít nějaké něco, něco na hraní místo těch zatoulaných serepetiček. Jednoho dne mi Malá celé hledání podstatně zkrátila.

Je totiž trochu lajdák na uklízení svých denních potřeb a tak jsem objevila úžasný vynález: gumičku do vlasů! S tou gumičkou se dá dělat spoustu srandy. Můžu na ni číhat - nikam mi neuteče (jako pavouk) ani nezakutálí (jako balónek). Když mám chuť si začutat jako při fotbálku s míčkem, žádný problém! Po lině jí to totiž slušně klouže, ale na druhou stranu mi nikam nezdrhá jako míčky.

Malé to děsně dlouho trvalo, než přišla na to, že je okrádána, chichi... Bohužel jsem se ve víru hry jednou zapomněla a běžela jsem s gumičkou v tlamičce po obýváku - jejda! PLESK - au... To jsem dostala plácanec po zadku! Nevadí, dojdu si pro jinou, někde se určitě válí... No jasně! V koupelně stačí skočit na vanu, hop na umyvadlo a zašmátrat tlapkou na poličce a je to! Hehe, teď si mě zkus chytit, našla jsem další! Hm, ta je chlupatá, ta se bude krásně škubat drápkama. Slyším dusot ("Ty mrcho pocem! Pusť to!"), jak za mnou Malá běží... Tak jo, udav se s ní! Pustila jsem gumku těsně před zaplutím za skříň.

Nakonec jsme ale doma nevyhlásili válečný stav, ale mír. Dostala jsem svoje vlastní gumičky a Malá si taky nechala nějaké, které si už uklízí. Takže jsem vlastně přispěla k čistotě naší domácnosti. :-) Čemu ale fakt nerozumím, je to, že si o mě posledních čtrnáct dní povídaj jako o nějakým psovi! Trochu mě to rozčiluje. Copak umím poslouchat na slovo? Tsss, to přece nedělám, proč taky? Pořád dokola mluví o nějakým apartování...co já vim, co to slovo zas znamená?? Naučila jsem se dost divných člověčích slov, ale pořád si vymýšlejí nová slova, tak je občas nestíhám. Zajímavý je, že tohle divný slovo vytahujou vždycky, když si chci hrát a chodim za Velkým s gumičkou. No hoď mi ji! Super! Chytím tě! Už tě mám! To je sranda, tak ještě jednou, jo? Na, hoď ji ještě, pustím ji na zem u nohou Velkého. Fíííí, gumka letí za dveře, najdu tě! Tady seš! Tak šup šup, neflákej se Velklej. Koukej házet!!!

(Aportování se Sandynka naučila sama, ani ji neotravujeme slovními příkazy, to by byla urážka kočičího druhu! :-) Nepořizovali jsme si kočinku, abychom ji vychovávali jako psíka.:)