Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Našim holkám je v posteli horko. Přitulí se rády. Skye to umí dokonale, i v noci přijde, ani mě neprobudí, Laudie napřehlédneme, ta musí lidi podupat, olízat, nacpat do obličeje oslintaného plyšáka... V létě je to ale jen večerní rituál, pak jdou do chladnějších míst. V zimě si to někdy velmi užívají a vejdou se obě. A Zano, odstrčit jde i větší pes, než dalmatin. Uklidňující jsou, dokážou prohřát léčebně záda. Ale občas si lehnou přes nohy a to mě pak vzbudí tíha v nohou a musí je odstrkat. Chrápat umí, ale na MLP nemají. Nejhorší bylo, když ve 2 v noci měla Derry nějaký sen a začala zničeho nic hlasitě výt. Bylo to na infarkt. Takže zdravotní přínosy jsou jak pozitivní, tak negativní. Ale jsme na sebe zvyklí a chyběly by mi.

S tím chyběním máš velkou pravdu, když musím spát jinde - na cestách třeba - tak to není ono

Opravdu roztomilé video, díky za jeho zpracování ! Všechny body souhlasí, nejvíce se mi líbí 6. a 9.

Bohužel současné kočky se mnou nespí, chybí mi to, kvůli jejich noční pohodě jsem dobrovolně spávala různě pokroucená, jen abych je nevyrušila. Než přišla Bobinka, občas mi v nohách spala Woody, Ginger nebo Rusty. Ale nikdy dlouho, dávaly přednost pohledu z okna hned vedle postele, hlavně, když bylo v noci otevřené. Od příchodu Bobinky je moje ložnice výhradně její, ostatní kočky do ní dlouho ani nevešly a ač jsou teď dveře trvale otevřené zatím se tam vrací pouze Rusty, někdy dokonce zůstane spát na koberečku u postele (někdy jí Bobi vyžene, někdy jde sama pryč). Ale Bobinka je důkaz bodu 2. Ještě žádná naše kočka nespala tak dokonale břichem nahoru, jako ona. Poloha v bříškem hore je její nejmilejší. Ale pouze na mojí posteli. Vidím ji, jak si jde lehnout, nejprve normálně stočená, nebo natažená na boku. Kouknu o minutu později a ona je rozvalená na zádech, pacičky buď hezky založené k bříšku nebo natažené nad hlavou. Stále mě její pozice fascinují, stačí kouknout a už se usmívám. Moji postel tedy miluje, ale když ji má jen sama pro sebe. V noci někdy vyskočí a zalehne k nohámy, ale jen krátce, vyjímečně mi "obejde" hlavu, pošimrá ocáskem, ale nezůstane, jde pryč. Když spí a manžel si k ní přilehne většinou zůstane přitisknutá, ale také už ne tak dlouho, jako dříve. Jinak zůstává stále stejně milá - tedy k nám, s ostatními kočkami to ještě stále není jak bychom si přáli.

MMCH Liko, chtěla jsem si Zv. otevřít už dříve, ale naskočilo mi přes celý monitor bílo červené varování, že stránka je zablokovaná z důvodu napadení . Tak jsem to honem vypla. Bylo to tak?

Maričko, o žádném webovém napadení nevím, připojení je zabezpečené a pokud náhodou došlo k útoku, starají se o to profíci přímo z lidovek.

Moc hezké počtení o vašem spaní

Mně spaní s kočkami přivodilo astma .... takže do ložnice už nesmí, ale jak jsem večer na pohovce kočkami obložená, tak si vždy vzpomenu na moji milou paní doktorku z plicního

Když ještě byly Mia a Čituška,tak jsem na noc zavírala dveře, ne kvůli Mie ale kvůli Čitě, ta byla schopna rajtovat po hlavě celou noc. Miušce to bylo fuk, hlavně, když jí dali všichni pokoj. Lidunka si chodívala lehnout ke mně na chvilku,přišla tak potichu, že jsem ji ani neslyšela a pak jsem nahmatala tu chlupatou kouli za mou hlavou. Dlouho to nevydržela asi to dělala jen pro mne,že mi jako udělá radost. Pak někam odplula a do rána o ní nebylo ani vidua ani slechu. Zato sirote jak může,tak je v posteli, ve dne v noci. Spí celkem klidně ale ráno,kolem šesté už dělá takovej brajgl, hlasitý, šustí,chrastí,honí rolničku, tak dlouho, dokud nevstanu a nejdu s ním dolů na gábl. Pokud zavřu dveře buší jak tambor na cestách,dokud zase neotevřu, má výdrž.

Moc pěkné Suzinka si mi taky s oblibou chodí lehat těsně za hlavu a podle mě je jim tam horko, lidská hlava hodně "topí". A ano, kočky dovedou být překvapivě hlučné. Na tom je taky vidět, že se cítí v bezpečí a že na sebe mohou takto upozorňovat. Posílám Damíkovi podrbání

Tak s kočkou jsem nikdy nespala. Vypadá to na samá pozitiva .

Spaní s Meggie (u našich) je docela napínavé, má tendenci se strašlivě roztahovat a je příliš velká na to, aby jí člověk v noci poodstrčil. A já blbě spím i tak. Takže máme s Frantou, který usne i vestoje, domluveno, že si ji k sobě vezme nejdřív on - koukají spolu na bednu a pak spolu spí do nějakých čtyř - šesti hodin, kdy flekatá nádhera usoudí, že je čas potěšit svojí přítomností i mne. A to už nějak zvládnu .

No vida, jací jsou z vás parádní psí lidé. Smečka má spát pohromadě, o tom žádná Dodnes vzpomínám na to, jak jste psem nepolíbený naprosto zvládli první hlídání poměrně velkého psa, které zahrnovalo návštěvu veteriny a první jízdu busem. Jste opravdu nadaní

chybí mi Pitinka, ta mi předla do spaní celej svůj život...a kocour Miňák,ten zas mi ležel u břicha..Noriska si rozšířila teritorium, z bůčku na hlavu...Bezulka mi myje obličej,ale lehat si chodí do nohou, její sestra Nenelka,leží vedle ní...jde s ní i tehdy,když Bezulku napadne,ž emi umyje ksicht... Cecilka spí na křesle,Čečen ve lžičce na škrabadle, Majča bivakuje různě...u mne jen, když jí není dobře a Pidikočka chodí těsně před úsvitem a skáče mi na močák (sadistka)..Kačenka spala v plyšovým vejci a nebo vystrnadila Norisku z bůčku...jenž eNoriska mi nezatínala drápy do kůže...Káča s chutí -když na tebe lezu,tak lezu pořádně...

Moc pěkné S tím mytím obličeje - mám dojem, že jsem kdesi četla, že kočky se strachují, jestli jsme přežili noc, tak se potřebují přesvědčit, že žijeme a že tedy bude snídaně. Když jsme ti jídlonosiči

Tak za mne - tak trochu se "kříží" tvrzení, že spánek s kočkou je hluboký, silný - s tím, jak po mně v noci tu a tam všichni skáčou

No, asi když už usneš, tak musíš spát tvrdě

Loni začátkem března odešel Mikešek a já jsem v posteli osiřela. Spávali se mnou kdysi oba kosourci, Mikešek u hlavy a Bertík nejdřív v důlku mezi nohama, pak vedle nohou. Rozárka vlezla do postele jen ráno, kdy mě šla pošlapat, aby mi připomněla mé krmičské povinnosti.

S příchodem Amálky se vše změnilo. Spává na místě Mikeše i Bertíka, občas mě ušlapává na břiše (což je zrovna nad ránem velice burcující), sem tam jde oblažit Vaška a stráví část noci s ním. Každé ráno po probuzení nastává tak půlhoinové kočkování. Tato činnost zahrnuje okusování, lovené, drbání na bříšku, hlazení, lovení tlapkování, schovávání pod dekou a podobné kratochvíle. Zvláštní je, že mě Rozárka nežene hned k misce, jako to dělávali všichni ostatní a jako to občas dělá Rózka, která se o jídlo v současnosti hlásí mocným škrábáním na škrábadlo.

Po kočičí snídani domácích koček následuje krmení venkovek, obvykle spojené s pitím kafe venku. To se občas zvrhne do zahradnických prací a velice pozdní snídaně mé. Ať tak či onak, nakonec nastane čas zastlání postele. Mívaly jsme s Rozárkou rituál, že když jsem dívala na postel přehoz, ona pod něj skočila šipku a pak se pod ním nechala muchlat - jinak nebyla a není kontaktní, ale pod přehozem se nechala hladit, drbat, masírovat a také se se mnou "prala", na zádech zdvíhala tlapky a měla ráda přetlačovanou. Jako starší kočka to téměř přestala dělat. Jaké bylo mé překvapení, když Amálka hned po uzdravení z kalicivirózy v září poprvé viděla, jak zakrývám postel přehozem. Zbystřila, hodila pod přehoz šipku a od té doby málokdy vynechá příležitost pro přehozové mazlení. Někdy to je jen pár minut, jindy vydrží dlouho, čtvrt hodiny i víc. Přesně, jako to mívala Rozárka.

Tak to ona se ti Rozárka tak trochu vrátila.

Naše kočky s námi nespí, v noci lítají venku, protože si vypuštění pozdě večer vyřvou. Spí s námi psice, ale ty bývají milosrdnější, neskáčou po nás. Sice nepředou, zato Vanilka moc hezky chrápe

"Moc hezky chrápe"... to mi připomnělo jak jsem milovala chrápání u mého prvního westíka Scottyho, zatímco chrápání manžela mi lezlo tak strašně na nervy

Přeji dobré ráno. "Naši" mě budí třeba jemným očicháváním obličeje, to je účinné, že by jeden nevěřil. Zejména když už jsem poučena (vycvičena), že následuje zařvání, kýchnutí, nebo skok na trampolínu (tj. mé břicho) Aspoň vstávám včas, válení není zdravé. Ano, to je další zdravotní přínos