Loni v létě jsme přišli o jednoho kocoura, kterého nám kdosi otrávil. I když jsme s ním zajeli k veterináři, poškození bylo již nevratné, a proto jsme ho nechali uspat na věčnost. Po několika dnech nás osud obdaroval dvěma novými koťaty. Jeden kocourek doslova spadl mé dceři na hlavu ze stromu. Druhou kočičku jsem v zápětí našel plačící u kontejneru s odpadky. Naše smečka se tak rozrostla o dva nové členy.

Kocourek i kočička byli májovými koťaty a našli v sobě zalíbení. Následující měsíce byli ve znamení nekonečné hry našich koťat. Toto období až téměř do loňských vánoc bylo u nás doma ve znamení našich nových dvou přírůstků. K tomu samozřejmě patřilo i časté praní našich odložených věcí, protože je naše kočičí mládež dokázala důkladně počůrat. Často jsme proto našim koťatům vyhrožovali, že je pošleme do "polepšovny".

Po loňských vánocích nastala změna. Naše kočička dospěla do stadia kočičí slečny a začali se kolem nás potloukat kocouři z blízkého okolí. Zvlášť jeden byl velmi nápadný, protože měl ocas jako hokejku či golfovou hůl. Právě ten se stal otcem koťat naší kočičí slečny. Už v průběhu březosti se vztah mezi bývalými koťaty z přátelského hraní změnil v ostražitost.

Po narození dvou mourovatých koťat propuklo mezi bývalými přáteli z dětství nepřátelství a rvačky. Koťátka jsme letos v létě darovali jedné známé paní. Kočičku jsme potom nechali očkovat proti novému zabřeznutí, ale to se bohužel nepovedlo. Ona již byla "v jiném stavu" a očkování způsobilo komplikace, které nakonec skončily operací a vyjmutím již mrtvých mláďat.

Kočička se naštěstí rychle zotavila. Při její léčbě, spočívající v podávání antibiotika, jsme dosáhli velké zručnosti v tom, abychom do ní dostali každé ráno potřebnou dávku antibiotik. Pilulku jsme zapíchli do měkkého sýru a podali co nejdále do tlamičky. Potom se vše odbylo v rámci polykacího reflexu. Vztah mezi kočičkou a kocourem se nezměnil a občas mezi nimi propukla rvačka.

Zhruba před dvěma týdny nám ale zmizel kocourek. Několik dní se nevracel a my už jsme se s ním pomalu rozloučili. Asi po týdnu se však náhle u dveří zjevil jako duch. Byl vyhublý, okolí tlamy měl celé rozbité. Trochu se nažral a potom doslova dva dny prospal. V jeho chování však nastala zásadní změna. Ztratil úplně bývalou jistotu. Kočičku teď zcela ignoruje. Je vystrašený a bojí se chodit ven. Drží se doma, kde stále převážně jen polehává a odpočívá. Musel si prostě užít své.

Má-li člověk doma pár miláčků, jeho život se stává bohatším na zážitky. A ve chvílích domácí pohody se vám váš miláček odmění tím, že se u vás na klíně uvelebí a s lehkým vrněním s vámi stráví odpolední siestu. Věřte, že je to krásná odměna za to, že je přijmete do své smečky.

(Foto je ilustrační - pozn. red.)