KOČKY: Pozdrav od kocoura Honzíka a kočky Hepiny

Milí Zvířetníci, tak se já Honásek téměř po roce zase ozývám. Sice jsem paničce několikrát říkal, aby vám něco o nás napsala. Ale znáte to, prý nebyl čas. Zato spát na sedačce v obýváku, číst si nebo čučet na TV na to čas má.

Honásek

Poznámka paničky – no má ten kocour pravdu, ale slibuji, že se polepším.

Před rokem jsem vám psal, kterak jsem o zuby přišel. Od té doby jsem fit, klepu to na dřevo. Užívám si toho, že můj páníček je už doma v důchodu. A skvěle ho využívám. Věčně jsem mu za zády a několikrát denně si vyřvávám nášup do misky. Také se dobře na páníčkovi leží a spí.  A nemluvě o tom, jak se krásně chodí po stole, když pracuje na PC. Jak říkává páníček s úsměvem, je prostě můj sluha. Ale má mě moc rád a já jeho.

Poznámka paničky, jejich vzájemná láska došla tak daleko, že kocour je pohlazen 10 x za den a panička tak s bídou 1 x do měsíce. No jo žárlím, ale s mírou.

Honásek u koulodráhy

Stále s našimi spím v ložnici na svém místě u páníčka na polštáři. Minimálně tak 2 x za noc se nechám vypustit ven. Páníček tedy také vstane a jde si odskočit a já jdu také do svojí budky. Pak si zase jdeme lehnout. Podruhé jen vyběhnu ven z ložnice. Úderem páté hodiny ranní začnu usilovně škrábat na dveře od ložnice, nic nedbaje na to, že panička vstává až v 05:25 hod. Když konečně vstane a otevře dveře, vyskočím na křeslo a pak se jí vrhnu do slova a do písmene do náručí. Dám jí packy okolo krku a musí mě nejprve odnést do kuchyně a dát jídlo do misky. Teprve pak má čas na svojí ranní toaletu. Ale za to se s ní po cestě z obýváku do kuchyně mazlím a předu jí něžně do ouška. Jen se panička zlobí, že jí v tuto hodinu ranní budím i o víkendu, když do práce nevstává. Sice se mě snaží ignorovat, ale já jsem kocour vytrvalý. Moje heslo totiž zní: „ kocour se snaží, kocour má.“

Dá-li pánbůh tak se letos v červnu dožiju 18 let. Mám slíbenou oslavu. Zatím se držím. Vše mi funguje správně. Tak mi držte palce, ať mi to vyjde.

Honásek a Hepinka

Také já Hepinka vás zdravím a naškrábu vám také pár řádek. Jsem stále krásná kočička. Čas na mě zatím nezapracoval. I když i mě letos už bude 12 let. Jen se kulatím. Je pravdou, že mojí objemnost z velké části tvoří moje nádherná srst, ale sebekriticky musím přiznat, že i nějaký ten špíček tam je. Panička mi vždy s porozuměním říkává: „ jaká panička, taká kočička“.

S Honásem se navzájem už dávno tolerujeme, dokonce spolu rádi přes den spíme v ložnici na postelích páníčků. Ovšem každý máme postel svou. Já ležím na paničky posteli a Honás na posteli páníčkově. Někdy i vedle sebe. Jako 2 staří manželé. Spíme, až se z nás kouří.

Hepinka

Jedné věci jsem od Honáska přece jenom naučila. Já si jídlo nevyřvávám. Má být ctí pro mé posluhy, aby mě nakrmili. Nanejvýš se vyčítavě dívám. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že Honás si jídlo vyřvává několikrát za den. Tak jsem to taky zkusila. A ejhle dostala jsem paštiku Gourmet Gold. Tak to občas provozuji. Ukázalo se to být jako velmi účinné. Jenže to moje vyřvávání velice decentní a jemné, na rozdíl od Honáskovo. Jsem prostě kočíčí dáma.  Stále miluju svého mladšího páníčka Petra. A pomáhám mu a léčím ho.

Tak to je od nás všechno a slibuji, že se ozveme dříve než za rok.

Hepinka u škrabadla

Míša alias Hepča z Plzně