Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Naše Amanda byla nazrzlá a až na to, že to byla skutečně kočka, tak to celkem sedí. Když jsme někdy byli delší dobu pryč, (neděste se, maximálně do šesti/sedmi dní a vždycky se o ni někdo za naší nepřítomnosti staral), mohla se po našem návratu radostí zblaznit.

Tak jsem zvědavý, co se dočtu o podélně pruhované/mramorované šedo/bílo/černo/nazrzlé Micce. (Mít na zádech ještě bílý pruh, člověk by si ji spletl s jezevcem).

Kočička Indy byla krásná, dokonale bílá se zelenýma očima. V kožichu neměla ani jeden chlup jiné barvy a se sluchem žádné problémy. Když se zabydlela v naší garáži, pokud neběhala někde v blízkém okolí, lehávala na střeše auta a sledovala naše hemžení kolem domu. Byla velký mazel a milovala česání své polodlouhé srsti. Ale jen podle svých pravidel - když měla obého dost, bylo třeba to respektovat.

Zrzavá kočička Ginger je extrovert a "hádě kolem našich nohou". Už, když jsme jí jezdili krmit do parku, točila se mi kolem nohou, že jsem sotva udělala krok vpřed. Tohle jí zůstalo dodnes. Nemá ráda lidskou náruč, ani klín, ale miluje být blízko nás. Při snídani se přitiskne s manželově noze, spokojeně přede a leží tam celou dobu, co snídáme. Večer u TV si zase často vyskočí ke mne na vysunutý podnožník kanape, klín odmítá, jen si lehne podél mé nohy. Ze současných koček je také jediná, která nás vítá u dveří, hlasitě přede, otírá a plete se nám kolem nohou, že se pomalu nemůžeme ani zout.

Rusty (proto to jméno) byla jako kotě rezavá - jako tmavá rez. Jak rostla rez černala, zůstala hlavně na bříše, ale na první pohled je to černá kočka s krásnýma zelenýma očima. Zajímavé je, že jak stárne (v létě jí bylo 12) rez se vrací - uprostřed zad (kolem dokola) má širší, jasně definovaný rezavý pruh (jak píše Lika). Je jí pořádný kus, ale úžasný mazel a dobrotisko.

Rusty má už dvanáct let ? Ten čas tak letí...

Spojitost povahy s barvou srsti mohu potvrdit u černobílých a těch po tátovi ragdollech /máma mourovatá kočička obyč./.

Černobílí alá Felix byli vždy dobráčtí ňoumové, ale inteligentní. Ragdoll po tátovi byl vždy noblesní, práce se socializací žádná. Byli tři, všichni bydlí v Praze.

Ještě přidám černá koťata, ta se často zuřivě brání, vrčí jako vlčata. Po týdnu snažení si užívají mazlení a drbání a předou jako motorka.

Moc pěkně o kočkách píšete, s výstižností, která prozrazuje dlouhou praxi

Rozárka vždy přišla porodit domů a svou nedůvěřivost a ostražitost přenášela na koťata. A to i na ta, která nebyla její.

Když se šla ven projít, postupně jsem koťata odvážela k sobě do bytu, socializovala a hledala pro ně domovy. Bazoš.cz

K dnešku je jich umístěných 31. Teď mám doma poslední dvě, pro kočičku si přijedou zítra, kocourka odvezu pozítří. Všechna měla zatím štěstí na nové majitele kromě jedné a tu jsme si přivezli zpátky domů.

Vždy si vymíním zasílání fotografií prostředí, ve kterém budou žít a informace o jejich aklimatizaci.

Děkuji za všechny zachráněné a umístěné kočičky a za vše, co pro ně děláte

Kočky, které krmíme, jsou většinou nekontaktní . Člověku to přijde líto, že se nenechají pohladit, ale všechny jsou zachráněné. Každá přišla odjinud, jedna žila na terase už jako malé opuštěné koťátko a dnes je zasloužilá matka. Mourovatá Mína.

První byla černá Rozárka, objevila se utrápená a vyhublá, hluboce nedůvěřivá. Dnes je z ní velká kočka s lesknoucí se srstí. Dvě krásné dlouhosrsté, evidentně vyhozené majitelem, nakráčely hlavními dveřmi dovnitř domu a zůstaly.

Každá kastrace je nadlidský úkon. Někdy musíme použít rybářskou síť s olůvky po obvodu a na kočičku skočit a na radu veterináře dostat do povlaku na pokrývku. V něm si ji nahmatá a píchne narkózu.

Vynikající finta s tím povlakem. Jinak hlubokosklon před každým, kdo dokáže odchytit a nechat kastrovat kočku, děkuju. Na Zvířu se snažíme o totéž.

Panečku, to je úplná věda . No ale o lidech se taky říká ledacos s ohledem na barvu vlasů, že .

To máš, zano, pravdu - a bývají to docela výrazné názory

Černá byla Polárka- a to byla velice originální povaha. Dodnes se pamatuju, jak jsem dolovala v noci kočku zavřenou v kuželníku. Na další barvy si počkám do příště

U kavalírů je prý barva jasně spjatá s povahou a to bych řekla, že v základu sedí. Tricolor je pohodář, black and tan šílený lovec a stopař, blenheim introvert. Prověřeno na vlastní domácnosti.

Já jednou dolovala šedou mourinku Maggie ze šachty panelového jádra v bytě , ale hlavní je, dopadlo to dobře

Četla jsem kdysi kdesi (a možná na Zvíři, ještě od Terry?), že želvinky jsou vždycky kočky. Já bych řekla, že to jsou mimozemšťané v kočičím (holčičím) těle.

Rozárka i Amálka jsou obě želvinky a jsou každá jiná v tom, že Rózka není vůbec kontaktní a Amálka je kontaktní převelice. Ale obě jsou chytré jako opice a někdy mi přijdou jako jezevčíci mezi kočkami. Od toho, co si usmyslí, se dají velice těžko odradit ani po dobrém, ani "po zlém".

Děkuju, milá Liko, že jsi vytáhla můj dávný obrázek, a tím decentně připomněla, že letošní akce právě probíhá. Zatím se může jen prohlížet, plánovat a komentovat, ale už zítra večer to vypukne naplno. Těším se a přeju všem dobrý den.

Tak jezevčík křížený s kočkou, to je pro echt fajnšmekry

Musím se přiznat, že černé kočky jsem měla dvě a obě byly velmi dominantní a nešikovné. Zrzavec sedí dokonale a tříbarevka taky, Jen nevím, kam mám zařadit černobílého troubu Felínka

Černobílové budou příště :-) Díky za postřeh o černých kočkách, no vida!

Hodně zajímavé informace - a všimli jste si, jak bývají ti rezatí kocouři pořádní chlapáci?

A zrovna můj zrzavý Garf je drobek. V dospívání ho zlobily ledviny. Jeho mamka je brzo rodící drobná kočička Pihulka želvovinová od sousedů, kterou jsem zvládla nechat vykastrovat až po tom co se do ní zamiloval náš černej Čert velikej kastrovanej kocour a přivedl ji na stravu. Ona u nás porodila a Garfík u nás zůstal. Po čase se nastěhovala i Pihulka nastálo. Želvinka s tvrdou palicí to je, i když malinká. Garf se mazlí málo, musí ít náladu. Velkej Čert je rváč a přetrhdílo. Teď už stařeček tak se nechá v klidu i ošetřit, když jednou přišel s velikou nateklou packou od zranění byl to souboj titánů, dostat ho na veterinu a pak nějakou dobu ošetřovat. Kupodivu na veterině byl hodňoučkej, ani nemukl,ani zuby necenila drápky měl zatažené naše paní veterinářka ví jak na kočky. Pomstu si nechal pro mě. Ostatní jsou flekatí nebo mouratí - počkám na další článek...