29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

KOČKY: Pohlazení

Mlhavá šedobílá obloha, holé větve stromů a profukující chladný větřík. Počasí pod psa, dalo by se říct. Přesto vydržím u okna dlouhé chvíle a výborně se bavím. Pozoruji totiž naše venkovní kočky, jak si spolu hrají. Těch venkovních máme pět. Našly si náš dům a naši zahradu samy, vedeny zřejmě instinktem a neomylnými pokyny centrální distribuce koček, která dobře ví, kam bezprizorní kočky nasměrovat.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Tora 2.1.2014 21:37

Děkuji

ještě jednou všem za krásné ohlasy. Jsem moc ráda, že se vám článek líbil.

Z. Hanča 2.1.2014 21:25

Tvůj článek

je, milá Toro, bez ohledu na název, jako pohlazení.

J. Vojáček 2.1.2014 21:13

ROZVERNÍČEK.

Otázka pro přihlouplé autorské mafie. Když pták letí a zpívá, je to interpret nebo hudební nosič?

D. Ruščáková 2.1.2014 21:15

Re: ROZVERNÍČEK.

JoVO!!! :)))) Tak tenhle jsem neznala a je bezvadnej. Já bych řekla, že je to dva v jednom!:)))

A. Lex 2.1.2014 19:36

Díky Toro,

krásný příspěvek do začátku nového roku! Hnedle je člověku lépe na duši, když ví, že existují takoví lidé, jako vaše rodina.

A. Bytová 2.1.2014 19:05

Košky

Tora, Tora, Tora!,

na rozdíl od stejnojmenného filmu, tys byla novoroční pohlazení.

Z. Matylda 2.1.2014 14:29

Toro,

ty kočky možná netuší, že to u vás vyhrály, ale my to víme.

U nás v okolí jsou kočky pouze s domovským právem, ale ve staré zástavbě to prý bývá horší. Nicméně si myslím, že Maceška by jakoukoli kočku vyhodila- podle mého názoru si své doma drsně hlídá.

Z. Tora 2.1.2014 13:58

První fotka - popis

Omlouvám se za kvalitu zaslaných fotek, tudíž z první není možno přečíst popis. Proto jej dodávám sem, pro zájemce:

naše pohromada se skládá z mourinky Bonnie (tu jistě poznáte, mouratá je jediná). Za ní leží Sofie, mamina, a packou ji objímá. Vedle Bonnie, očima do objektivu kouká Zorro. Kočička, která bohužel už tragicky odešla za Duhový most, našli jsme ji bez života, sraženou vlakem. Poslední, zády k objektivu, je kocourek Jack. Celým jménem Jack Sparow, býval to takový roztřesený vrabčáček...

P. Kaštan 2.1.2014 13:53

Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Právě jsem dojedla svíčkovou od neděle, pro jistotu stylem "prsa na stole", protože najednou z podpaždí kuk, čučí mi do talíře čičken. Přitisknu podpaždí, vytřesu kočku a najednou kuk, kuká z druhého podpaždí. Připažím, připrsím, dojídám, čičken mi valí bulvy do svíčkové z mého chrbátu. V misce půl nedojedené konzervičky gourmet jen tak mimochodem. Setřesu kočku, obržím pár škrábanců na zádech a vydám kus masiště. Kočka spráskne, žádá další. Vydám další, koč půl sežere. Snažím se jí vnutit i druhou půlku, leč kočken po mě hodí voko, jakože ať nevotravuju a se vztyčeným ocasem odpochoduje provádět mycí úkony pod topení. To, že jí na topení visí pelech za majlant, který tato obdržela k vánocům je jí putna. Ještě se v něm ani neohřála...

Z. Vave 2.1.2014 15:45

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Muhehe, Kaštánku! Vítej ve světě oddaných podaných vážených koček, kde je zvykem předkládat jim různé obětiny a se zatajeným dechem čekat, zda tyto budou milostivě přijaty. :o)

(U nás je nepoužívaný krásný pelech-koule z bambusových vláken. I když překáží, nechávám si ho, protože je krásný a protože pořád ještě doufám.)

P. Kaštan 2.1.2014 16:02

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Jooo Vavís, tak přesně podobný pelíšek to je. Závěsný válec z bambusových lamelek... Mě se totiž děsně nelíběj takový ty plyšový všelijaký.

Nejlepší vánoční dárek pro Prašivku ale byla autodráha, co dostali kluci. Kluci i koč nadšeni. Auta lítaj po autodráze, mezi nima čičken ve snaze je ulovit. Kluci jezděj, kočka lítá a my se na to s manželem dívali. Vánoční idylka :)

Z. Vave 2.1.2014 16:13

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Dovedu si představit, mnohem lepší než televize. :o) Co stromek, přežil? U nás bylo docela klidno, jen Rózka se pokusila několikrát převtělit za ozdobu, chichi.

Z. Tora 2.1.2014 16:38

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Zkusím radu, pokud jste to už nevyzkoušeli. Pokud mám cokoliv nového, kápnu do toho pár kozlíkových kapek. Většina koček je miluje - tím chci říct, že pokud nemáte zrovna jak na potvoru kočku, kterou nechá kozlík chladnou, tak většinou za tím kozlíkem do toho nového pelechu jdou. A jakmile tam už jednou vlezou a načichne to kočičinou, je snadnější cesta pro další návštěvu pelechu atd atd atd.

Já to takto dělám, pokud mi nějakou věc nechtějí přijmout, a zatím to vždy klaplo.

Z. Vave 2.1.2014 16:47

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Zkoušela jsem šantu, ale kozlíkové kapky, to jsou jiné grády, to je pravda. ;o)Dík za tip, Toro.

On tam Mikeš na začátku nějaký čas spal - a protože Mikešovo, tak Mikešovo. Pak tam Mikeš přestal chodit, ale Bertík a Rózka stále respektují Mikešovo, občas tam jen nakouknou, strčej hlavu, ale nevlezou tam. :o(

P. Kaštan 2.1.2014 17:08

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Milá Toro, děkuju za radu s kapkami. Opatřím a vyzkoušíme, jestli máme kozlíkového feťáka. Jinak článek je moc hezký, naprosto nezdvořile jsem nepěla chválu hned na začátku a kočky jsou šťastné, že Vás mají...

Jinak co se stromku týče, to teda byla kapitola sama pro sebe. Manžel přitáhl stromek už někdy v půli prosince a protože byl cacnej, hned ho postavil. Do půl hodiny jsem si přála strávit vánoce v klidu na klinice u Chocholouška, pokud možno co nejdál od dětí, kočky i stromu. Čička stromem prolétala, šplhala, zavěšovala se na větve a konce ohlodávala. Ty pak honila po obýváku... Kluci do stromu zahučeli asi jen 110x. Díky tomuhle provozu jsme sice strom měli, leč ozdobili velmi spoře a to až na Štědrý den. Další týden pak kočka i kluci ozdoby servávali a různě proháněli po obýváku. Na konec i manžel seznal, že už by to stačilo a strom jsme už v sobotu zlikvidovali... Ježíš, to byla úúúleva :)

Z. Xerxová 2.1.2014 17:17

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

chicht - krásně si to umím představit  :o)

Betku (i předchozí dogáky) nechával stromek zcela chladným. I proto, že náš stromeček má asi 30 cm výšku a je v květináči. Vždy tak po pěti letech ho u někoho na zahradě vysadíme - a pořídíme další živý (pomalurostoucí skalkový) stříbrný smrček. Strojíme minikouličkami a slaměnými ozdobami. Kupodivu letos ho dítka "našla" ihned - na rozdíl od neteřky, která tak před 22 lety u nás lítala bytem a hledala stromeček. Když ho míjela asi popáté, řvali jsme smíchy už úplně všichni. A ona "zaslepena" vizí vánočního stromku naši miniaturu i s dárky kolem prostě neviděla... a neviděla... a neviděla... Letos ho ukazovala své pětiměsíční dcerce (vidíš, i tohle je vánoční stromeček :o)) - hrozně ten časletí

Z. Vave 2.1.2014 17:30

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Kaštánku, pro Tebe asi trošičku černá můra, ale je jisté, že drobotina si letos vánočního stromečku pěkně užila. Vidím to barevně a širokoúhle. :o)

Z. Matylda 2.1.2014 17:37

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Teda představa hrátek se stromečkem je to báječná :) Maceška na stromek kašlala, jako obvykle jen jednou zkusila packou pinknout do koule, ale uznala sama, že je to prd. Polárka byla jiný kalibr- ta chodila do větví stromečku pospávat. Zjistili jsme, že vytahováním kočky napácháme na stromku větší škody, než když ji tam necháme být, a tak odtud madam vylézala, až se jí chtělo.

P. Kaštan 2.1.2014 18:14

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

No jo, u Vás když se doga postaví ke stromečku, kouká na něj shora, pokud ho nemáte na nějakém stolku :)

Naše kočka je díky tomu, že bydlíme v bytě v posledním patře paneláku, asi poměrně přírodně nevyžitá. Mít zahradu, nainstalujeme kočičí dvířka a je to. Takhle má náš koč kontakt s přírodou pouze přes sklo okna, kde alespoň kouká na krmítko se sýkorkama, třepe při tom ocasem, klape zubama a dělá e-e-e :D

Když jsme strom uklidili, byla z toho chudera celá špatná. Chodila si lehat na místo kde stál, koukala na terasu, kde byl všupačenej a vůbec si trudila. Už jí to ale přešlo, oni jí kluci v klidu moc nenechají...

Z. Vave 2.1.2014 18:56

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Pořiďte jí domácí strom. :o) My máme jeden v pokoji a pak jeden v rámci kočičí tělocvičny na balkóně.

Z. Tora 2.1.2014 18:05

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Ještě varuju, pokud nevíte - kozlík fakt hodně smrdí... lidem.

Z. Vave 2.1.2014 18:54

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Asi nejsem člověk. ;o)

Z. Lika 2.1.2014 19:17

Re: Někdy by se trochu té plachosti hodilo :)

Pro porovnání, jak oslavují vánoce v útulku pro velké kočky :-)

http://www.youtube.com/watch?v=VAxMkeeK7LM&feature=c4-overview&list=UUcftblae5aEnraa34d1FPQg

Z. Yga 2.1.2014 13:11

Milá Toro

Miluju tvé příspěvky o kočičácích - ať už venkovních (jako dneska) tak vnitřních (jako třebas příště?). Jsem moc ráda, že vaše "divoké" kočky se začínají ochočovat - je to radost nad radost, když ze zatajeným dechem si poprvé pohladíš kočičáka a on neprchne v šíř i dál. Hurááá.

Já venkovní kočky nemám - ne, že by se v naší vísce (pardon, pardon, v lázeňském letovisko) vůbec nevyskytovaly, ale na naší ulici vídám jenom dvě, a to nevím, jestli jsou bezprizorní nebo prizorní s vycházkami. Na dvorcích jsem - mimo Zikmunda - nezahlídla ni kočičí chlup - jestli to nebude tím, že kolem dokola jsou psi /i když v kotcích/?! Anebo že by je ten náš hajzlík

dvousedadlový (ach - kdeže je jeho tajle?) sem nepustil?

Zrovna přišel a důrazně mi připomíná, že ještě nebyl oběd - a kdeže je už konec jeho noční snídaní, hlavní snídani, předpřesnídávce a přesnídávce? Tož já už du naložit masiko do misečky - misky - mísy.

Z. Tora 2.1.2014 16:41

Re: Milá Toro

Ygo, možné je obojí. Buď ve vaší lokalitě kocouří bezdomovci nejsou, což by bylo opravdu úžasné, nebo máte někde někoho, ke komu se stahují. Je i možné, že si váš kocour opravdu svoji zahradu ohlídá. Jsou takové kočky, že si nenechají na svůj pozemek vstoupit nějakého vetřelce. Což je pro vás jedině dobře... horší je to pak, když takovýto kocour svůj revír z jakéhokoliv důvodu opustí, pak je revír anektován bezprizorními velmi brzo (pokud je to k tomu) :-)

D. Ruščáková 2.1.2014 11:55

Toro, krásné povídání o kočkách a dobrých lidech:))

Byla to radost číst a stejná radost si to představit. A moc dobře chápu, jak to hladí po srdci. Tvoje venkovní kočky to prostě vyhrály - protože vyhrály tebe:))

Sama jsem jako dítě byla kočičí (psi kolem mě nebyli:)) a už jako velmi malá jsem zjistila, že plaší tvorové se nehoní - ti se lákají, trpělivě se na ně čeká, kolikrát úplně nehnutě. A fungovalo to... na horách takhle ke mně chodily i velmi plaché kočky - pro sousto i pro pohlazení.

D. Ruščáková 2.1.2014 11:52

Ti, kdo se sem nemohou dostat odpovídají na Hadech...

Milá Toro a ostatní, koukněte taky na Hady, ano? :))

Z. Dalmi 2.1.2014 11:18

Hebounké vyprávění

Toro, píšeš krásně o kočkách. Něco o tom vím, mám pět venkovních koček, které jsou souseda. Jo, je to paradox a proto jim říkám mojesousedovy :-)

Z. Lída 2.1.2014 11:18

Opět krásné povídání

o milovaných kožíšcích. Díky Toro! A přeju rychlé uzdravování a nebolestivou rehabilitaci. Myslím, že s kočičkami, které jsou ochotné za tebou i vylézt po žebříku, to půjde skoro samo! (chybí mi tu smajla držící palec!)

Z. Lika 2.1.2014 10:54

Uzdravování

Toro, já myslím, že i to uzdravování jde líp, když je poblíž nějaké zvíře... A když jich máš více, uzdravíš se o to rychleji. Kočičáci jsou to krásní. Je moc pěkně pozorovat, jak se s trochou péče vylupují do lesku a elegance. Děkuju, že se o ně staráte :-)