7.8.2020 | Svátek má Lada


KOČKY: Plaváčci II - aneb to byl zase nervák

21.7.2006 18:20

Také nemohli být v tom potoce dlouho, protože kartonová krabice se ve vodě rozmáčí dost rychle. A nad zátočinou je několik vzorně upravených, leč většinou prázdných, protože lufťáckých, chalup. Takže se ten příběh pravděpodobně odehrál nějak takhle: Plaváček

Někdo z rodiny, možná některé dítko, našlo někde v kůlně koťata a rozhodlo se o ně pečovat, aby tatínek nevěděl. A na týden, kdy tam nebyli, nakoupilo vždycky zásobu granulí. Fungovalo to, než přijeli na prázdniny, někdo z dospělých ta koťata našel a…

Díky laskavosti paní Fenclové ocitl se článek i s fotkami na www.kocky-online.cz a hned se také ozvali zájemci, prohlídka pak naplánována na sobotu. Ovšem bylo to příliš krásné, než aby se to ještě nějak nezkomplikovalo.

V pátek jsem si odskočila na návštěvu, Irena zapomněla zavřít dveře… a Plaváčci šli na výlet! V 9 večer našli jsme Cyrana na stromě, Málinka přišla o něco později sama. Lítali jsme po okolí dlouho do noci, ale po Olínkovi a Bohunce se slehla zem. A ráno nanovo. Irena osobně prošmejdila celou stráň pod naší zahradou a já se mezi tím snažila dovolat zájemcům o Bohunku - jak jinak, byli "dočasně nedostupní". Nervy na pochodu, ale naštěstí nakonec zavolali sami.

Mezi tím přijela koček velmi milovná paní a odvezla si Málinku a já měla o jednu starost míň, protože bylo jasné, že Málinka se bude mít dobře. Ovšem starost o to, co je s Olínkem a Bohunkou samozřejmě trvala a já pomalu docházela k názoru, že je musí mít někdo u sebe. Otázka byla kdo a já už byla rozhodnutá, že to v pondělí nechám vyhlásit městským rozhlasem.

Kdo mohl tušit, že se vydali s našimi sousedy na pivo dolů k Lužnici? Sousedé, naštěstí, měli dost rozumu, aby je vzali zpátky, ale v nejmenším nevěděli, komu koťata patří. Krom toho měli ke kočkám poněkud rozporuplný vztah. Ne, že by neměli zvířata rádi, ale dům si koupili od místního ožbrundy, který vlastnil asi 5 polodivokých koček a když se zapomněl 2 dny v hospodě a kočky zůstaly zavřené doma, tak to mělo své zákonité a nevyhnutelné následky.

Po ručním odstraňování několika metráků kočičího guana dospěli k pochopitelnému názoru, že kočičky jsou sice hezké, ale do domu raději ne! Ten šok jim vydržel několik let.

Olínek s Bohunkou je však okouzlili, neboť po zjištění, že na dvorku se nachází hromada písku, chodili si ulevit s grácií estéta, který se nesníží k tomu, aby si snad znečistil příbytek.

Sousedé se zadumali, kdo tady může mít tak dobře vychované kočky a zazvonili u nás. Došla jsem si pro kočičáky a nalila si slivovici s pocitem, že už to opravdu potřebuji. Do hodiny sousedé zvonili znovu, neboť dospěli k názoru, že bez tak krásného a čistotného kocourka jako je Olínek, nemohou žít.

Nalila jsem si dalšího frťana a zavolala zájemce o Bohunku a Cyrana, že mohou přijet. Přijeli hned následující den, neboť oba pocházejí s kočkomilovných rodin a právě dospěli k názoru, že bez koček je jejich život ochuzen.

Poslední zprávy o Plaváčcích praví, že všichni jsou nabaštění a spokojeně spinkaj u svých milujících páníčků. Jen já tady sotva funím a cloumá mnou temné tušení, že další kočičáci, možná ještě nenarození, už na mně zas "číhaj za bukem".

Zuzana Chlumská (Rpuť)