Pokud pak jde o setkání s volně se pohybujícím psem, je jediné řešení situace okamžité odchycení vašeho chlupatce a klidný ústup. Na zjištění, že právě ten pes, který se k vám hrne, je vzorně vychovaný a kočky ignoruje, bude čas později. 
Psi samozřejmě vnášejí do procházky s kočkou jistý prvek dobrodružství. V každém případě doporučuji nechodit na takovou procházku po "psích chodníčcích", oblíbených trasách pravidelných vycházek psů a jejich pánů. A v případě setkání se psem je třeba kočičí průzkumy okamžitě přerušit a zkrátit vodítko, abyste mohli vzít svého společníka do náruče (v případě Taze většinou nacpat tu mňoukající, bránící se kouli posetou drápy pod bundu).
Když máte mimořádné štěstí, podaří se vám nenápadně proklouznout. Když ne, zvyšte bdělost. Vzájemná reakce se totiž nedá spolehlivě předvídat. Některé psy kočka na vodítku překvapuje do té míry, že by ji - bez zlého úmyslu - chtěli prozkoumat. Někteří ji ignorují - zřejmě nevěří vlastním očím. Jiní však neomylně identifikují odvěkého nepřítele a zkoumání by se mohlo omezit na osudové cvaknutí psích čelistí. Některá kočka se rozhodne pro útěk (Tazův nejoblíbenější manévr v cizím prostředí), jiná bezhlavě zaútočí. Obojí je špatně.
Klidný a nad věcí musíte zůstat vy - je tu jistá pravděpodobnost, že ze všech účastníků setkání se to podaří právě jen vám. Pokud to jde, je dobré majitele psa včas upozornit, co že to máte na vodítku, a požádat o odvolání psa, i když si kočky ještě ani nevšiml. Možná na vás "psí člověk" bude chvíli zírat a až se úspěšně minete, bude kroutit nad vaší pošetilostí hlavou, ale kožichy i čenichy zůstanou nepoškozené a nikdo nedojde újmy - ani duševní (to se ovšem zpravidla netýká vás jako majitele příslušného kočičáka - vy jste v očích části "psích lidí" duševní újmy už stejně došel…).
Setkání s volně se pohybující kočkou nebo kocourem je výjimečné a většinou se obejde bez konfliktu. Kočky jsou obecně individualisté a setkání nevyhledávají. Když se mu mohou vyhnout, udělají to. Právě tak procházející kočka nebude mít zájem o setkání s vámi, dvounohým kocouřím doprovodem. Zažil jsem s Tazem na vodítku několikeré hlasité nadávání nad značkou neznámého kocoura, ale ani jeden opravdový konflikt s vytaženými drápy a létajícími chomáči chlupů.
Ne že by to Tazík neuměl - na svém výsostném území a bez vodítka to několikrát předvedl a náhodnému vetřelci sdělil "ručně", co si o něm myslí. Naposled docela nedávno, když poměrů v domě neznalý instalatér nechal otevřené ty nesprávné dveře a do Tazího hájemství pronikl jeden z "hostujících" venkovních kocourů. Chvíli to vypadalo (a hlavně znělo) jako regulérní loupežné přepadení…
Určitě jsme na svých cestách kolem zahrádek a plotů viděli daleko více psů než koček. I když možná docela dost koček vidělo nás. Jen vedeny svou kočičí přirozeností nepokládaly za nutné nám to sdělit.
Procházka s kočkou by neměla být příliš dlouhá - i obchůzka po větším sadu může být moc. To ale neznamená, že vám zabere jen málo času. Naopak. Kočka se na procházce baví a nespěchá. Není to vytrvalec, je vybavena pro krátkodobý, velmi dynamický pohyb. Ani v přírodě svou kořist neštve, ale útočí na krátkou vzdálenost. Pokud je útok neúspěšný, vzdává ho. Cosi jako pravidelné tempo je jí proto bytostně cizí. Bude vás ráda následovat, ale aby byla zábava dokonalá, neměli byste jí příliš přísně určovat, kam přesně má jít a jak rychle.
Nechte ji "lovit" poletující hmyz a číhat na neviditelné myši (na vodítku tak jako tak nic neuloví), nebo jí nabídněte ke společné hře provázek, pár stébel trávy… Když se rozběhne, následujte ji - i s průměrnou kondicí dokážete běžet dál než ona. A nedivte se, už je to tak: jdete prostě oba na procházku za zábavou a jen tak… to vodítko mezi vámi je jakási podivná věc navíc.
Vaše libůstka, kterou kočka z náklonnosti k vám snese. Dopřejte jí tedy, aby se mohla zastavit, prozkoumat nejbližší okolí, "přemalovat" nalezenou cizí značku, očistit si čenich a uši - a máte-li dost času, posaďte se s ní na vyhřátou mez nebo na lavičku. Možná se od ní naučíte tomu kouzlu dokonalého uvolnění, vláčného odpoutání od reality, které je výsadou odpočívajících koček.
A až se vrátíte domů, procitněte do přízemního světa a naplňte kočce misky - především tu s vodou. Ocení to, protože na vycházce vydala daleko víc energie, než by se mohlo zdát. Tyhle malé šelmy se v jistém smyslu podobají vozům Formule 1 - jsou bleskurychlé a výkonné, ale pokud mají bleskurychlé a výkonné zůstat, potřebují často tankovat - a ta spotřeba!
Pokud váš čtyřnohý společník na procházce navlhl - nebo snad, ó hrůzo, promokl - dopřejte mu, aby se mohl v teple osušit. Opakované, i když mírné prochladnutí vlhkého kožichu by mu mohlo v budoucnosti způsobit zdravotní potíže. Je to přece kocour bytový a na drsné podmínky venkovní smečky nezvyklý, v případě Taze navíc dlouhosrstý ( a tedy dlouhoschnoucí).
Je pravda, že s Tazíkem nechodíme ven často. De profundis své kocouří duše nesnáší deštivé počasí, a to, jak známo, tvoří v Čechách podstatnou část roku. Ani vaše procházka s kočkou nemusí (ale může) být pravidelným denním rituálem. Může být vzácná a slavnostní jako dárek k narozeninám.
Ale taková nebo onaká, je to vždycky a především svátek odpočívajících duší.
