Neviditelný pes

KOČKY: Padají koťata z nebe? Díl druhý

26.9.2005 19:43

Zdálo se mi příliš drsné, raději se vždy snažím příchylnost zvířete získat po dobrém.

Rozum mi však říkal, že pokud akci neuskutečním v nejbližším čase, koťata zdivočí jako máma a v lidmi opuštěné horské obci v zimě zahynou mrazem a hladem. Pokud se ovšem nestanou vítaným terčem místních nimrodů, kteří vzhledem k akutnímu nedostatku lesní zvěře střílí po všem živém a vlastně i neživém.

Podzimní dny v této části Jizerských hor vypadají jako manévry. Stateční hoši všeho věku narvaní v kamizolce zelené ve svých nadupaných terénních vozech brázdí místní cesty a cestičky mezi chalupami a přímo z otevřeného okénka střílí na srnčí zvěř, která se poklidně pase na louce, protože si přes léto na lidi a na auta zvykla. Br…

Ale k věci. Tentokrát jsme se v roli lovců ocitli my. Jen cíl byl jiný. Musíme pochytat koťata živá a zdravá a nejlépe i s kočkou! Obrovskou hromadu prken plných hřebíků jsme obklíčili a dva šikovní hoši se dali rozebíraní prken a trámů. Vše muselo proběhnout tak, aby se halda nezřítila jako domeček z karet. Dopadlo to dobře. Netrvalo víc než hodinu a čtyři mrňousové vyděšeně koukali z nastlané krabice u mě na chalupě. Za což svému manželovi, dceři, sestře a synovcům moc děkuji.

Byl nejvyšší čas. Dvě z koťat měla úplně zalepená očka. Vůbec neviděla. Ale stačily dva dny prokapávání a promazávání a už znovu vesele koukají na svět. Jen ti mí dva první miláčkové Pusinka a Růženka - vlastně jejich sourozenci - nový nápor žroutů a mazlíků nevidí nijak rádi a pozorují je značně nedůvěřivě. Dojemné rodinné setkání se k mému překvapení nekonalo.

Ráda bych vám ta dvouměsíční kočičí batolata představila. Jak jinak - jsou krásná, hravá, roztomilá. Zajímavě zbarvená.

Dva z nich jsou půvabní mouříci s bílou náprsenkou a ponožtičkami. Tři pruhovaté krasavice se nemohou rozhodnou zda budou do rezava či šeda, na čele mají rezavou šmouhu a samozřejmě si také jako správné parádnice navlékly bílou náprsenku a ponožky. Ta poslední holka vypadá doslova jako morče a navíc si stejně jako bratříčci a sestřičky pořídila bílé ponožky a koneček ocásku. Je to takový malý klaun… Podívejte se na fotografie. Určitě si řeknete: "Jednoho z nich musím mít!"

Ale opravdu. Chcete ho, chcete ji, chcete je? Rozhodně uvítám každou pomocnou ruku, každou radu…

Soňa Thomová


zpět na článek