Moje kamarádka paní J. nikdy nechtěla domů žádné zvíře. Teda ona by snad možná ano, ale manžel by určitě byl proti a vlastní děti na starosti stačej´… no znáte to! A najednou jedna dcera odjíždí do ciziny a její přítel taky a co s jeho kocourem? Zrovna před půl rokem si ho mladí vzali z útulku a přeci ho tam nemohou vrátit zpátky, to se nedělá.

Tušíte správně aneb kterak paní J. ke kocourovi přišla. Tak byli u J. vybaveni kálecí bedýnkou, pelíškem, hračkami, zbytkem krmiva na dně pytlíku a několika poněkud neurčitými radami…

Když jsem svou kamarádku potkala, pochlubila se tím, že Samík (původně Samuel) překonal fázi strachu z nového prostředí a zvolna opanoval byt. Samík má za sebou bezpochyby nějaké nepříjemné zážitky, nesnáší prudké pohyby a musí být hlazen zvolna, zvol-na… Celá rodina se zklidnila, protože Samík nesnáší zvýšení hlasu ani řvoucí rádio - okamžitě mizí na půlden pod skříň. Kdo má kočku doma, ten to zná, ale kamarádka objevuje nové světy!

Samík má - jako každá domácí kočka - ve zvyku zalehnout klávesnici počítače i noviny, které si někdo míní číst. Zabydlel se a začíná hrát své kočičí hry. Například: na ztracenou plyšovou myš. To znamená šátrat pacičkou pod lednicí nebo do jiné těžko přístupné prostory. Paní J. neodolá a přestěhuje půl bytu, jen aby Samík našel zrovna tuhle ožužlanou myš, protože nová myška ho neuspokojí. Když se myš za asistence několika dalších členů rodiny objeví, přestane Samíka zajímat.

Další oblíbenou hrou je schovávaná. Teď tu kocour byl a už tu není. Rodina podlehne panice - kde jsme ho zavřeli? Nezůstal na balkóně? Nezapomněli jsme ho na chodbě? Nezavřel ho někdo do skříně? Tak začnou Samíka přivolávat. Samozřejmě marně. Samík je zalezlý v některé ze svých skrýší a dobře se baví.

Když ho někdo najde a vyloví, Samík prohrál a je evidentně otrávený. Když ho nenajdou a vzdají to, za chvíli kocour vyleze, slastně se protahuje a předvádí se. Když ho najde nejdřív paní J., nechá ho, schovaného, být a další hledání zakáže, aby Samík měl radost, že vyhrál…

Jenže paní J. vymyslela záludný trik: když se Samík schová a není k nalezení, panička otevře ledničku a začne v ní šustit mikrotenovým sáčkem. To Samík nevydrží, vynoří se a tryskem běží k paničce, protože určitě bude kus šunčičky nebo nějaká jiná dobrota. A nesplete se.

Nejoblíbenější hrou je vystrnaďovaná. Pro tuhle hru jsou nepostradatelné televizní reklamy. Když se paní J. v době reklamy zvedne z křesla, okamžitě se tam zhmotní kocour, který do té doby chrápal na druhém konci bytu. Stočí se do pevného kočičího kolečka a předstírá nerušený spánek.

Když se paní J. vrátí, nechá chudáčka kocourka odpočívat na svém křesle a sedne si jinam. Při další reklamě se paní J. zase zvedne a zase si někam odskočí, načež kocour opustí původně dobyté křeslo a opanuje další uvolněný prostor. Paní J. si sedne do původního křesla a oba se těšej´ na další reklamní blok…

Je mi jasné, že Samíkovi projde všechno a bude do smrti hýčkanou kočkou; osud mu vynahradí všechno předchozí strádání.To si pište, že na to paní J. dohlédne! Nevýhodou celého slavného Samíka je, že já už vůbec nevím, jak se má manžel paní J. a její děti, protože k těmto nepodstatným rodinným členům se při debatě už vůbec nedostaneme.

Její dcera i její přítel se dávno vrátili z ciziny, důvod předání Samíka do náhradní péče odpadl. Ale jestli mladí chtěj´ kočku, tak ať si nějakou seženou! Samík se rozhodně stěhovat nebude.

Foto: paní J.