KOČKY: Nešťastný kocouří ocásek

Když ho před lety obhájil před zlotřilým křečkem a dorostl na mocného kocoura přestěhoval se na letní chalupářský byt. První dva víkendy strávil zašitý pod postelí, kde v šerém koutku přemýšlel o nespravedlnosti svého bezdomoveckého osudu. Pak odhalil existenci stodoly a hned nato rákosový ráj za potokem. Nakonec chodil dvakrát za den zkontrolovat misky na okně a na terase a za odměnu nám před ložnici každou noc donesl jednu nebo dvě myšky.

Jak si kolem domu zvykal, rozšiřoval i svůj akční rádius. Když jsme kopali na zahradě přicházel se nám otřít o nohy, aby vysvětlil, že má strašně, ale strašně moc práce a zase mizel v rákosí nebo pod vraty stodoly. Tak to šlo celý červen a půlku července. Proto mě překvapilo, když jeden večer přišel už na zprávy. Usadil se v křesle a vydržel tam skoro do jedenácti. Pak odběhl po své noční práci.

Další den se objevil už dopoledne a já nevěřila vlastním očím. Ještě nikdy jsem neviděla kočku, které by ocásek visel dolů. Ne jako kočka, která nervózně mrská chvostem, když se celá soustředí na plížení a lov, spíš jako koňské žíně, které se pohybují jen v důsledku pohybu zbytku těla. Sledovali jsme ho celý den. Ráno milánka nacpali do bedničky a odvezli k veterináři. To už bylo vidět, že ocásek má kousek za zadečkem oteklý a bezvládný. Domnívali jsme se, že zlomený.

Veterinář kocoura prohlédl. Požádal nás, ať ho podržíme a jehlou do otoku píchl. Dál jsem operaci nesledovala. Musela jsem se věnovat kocouřím prackám a své touze svalit se na zem.

Pak jsem jen pozorovala, jak Koček dostal do kožichu asi milión injekcí a jelo se zpět na chatu. Kocour po nenáviděném transportu ani nešel trucovat do stodoly. Hned večer se usadil na svém spacím křesle a usnul.

Někdy kolem druhé jsem se probudila. Natáhla jsem nohu a do něčeho narazila. Kocour. Zavrtěla jsem prsty a nic. Zvíře, které při jakémkoli pokusu o silnější nádech, nedejbože o převalení se pod peřinou odcházelo se zhnuseným výrazem ze společné postele se teď ani nepohnulo.

Mám v posteli MRTVOU kočku !

V ten moment jsem vyskočila naležato půl metru do výšky, smotala se na polštář a rozsvítila. Kocour ležel natažený podél pelesti a viditelně nedýchal. Opatrně jsem do něho rýpla bačkorou. Aniž by otevřel oči přeložil si bradičku z jedné tlapky na druhou, slastně vzdychl a spal dál.

Ulevilo se mi. Sdílet postel s kočkou, která není mrtvá, mi nevadí. Ráno jsme do kocoura nacpali první prášek, další den znovu a kocour spal míň a míň a ocásek nosil stále výš. Den před kontrolou Koček přeplivl tabletkou půl předsíně. Byl zdravý.

Nevíme, co se mu tenkrát stalo. Domníváme se, že byl navštívit farmu na kuřátka a malé kačenky na druhém konci ulice. A majitel měl proti jeho návštěvám námitky, které vyjádřil brokovnicí. Možná je příčina prozaičtější, kdo ví.

Doufám, že letos si bude dávat pozor.