O Myšánkovi chci napsat už skoro půl roku, od půlky srpna 2017, kdy situace byla hodně turbulentní. Konečně se to ustálilo, ale mám toho pořád plnou hlavu a pořádně nevím, jak ten článek pojmout - mám strašnou spoustu informací, pozorování, zajímavostí... chtěla bych nějak najít rovnováhu mezi suchými fakty a laboratorními údaji, a „dějem“ - nejen co se dělo s ním, ale vlastně i se mnou. I nějaká humorná chvilka se našla. Zrovna nedávno jsem probírala štos veterinárních zpráv, do toho mám svoje podrobné zápisky...

Totiž od druhého dne jsem si zapisovala v podstatě všechno, co kocour dělal - moc dobře jsem věděla, že ve stresu budu na jednotlivosti zapomínat a velmi důležité bylo zjistit, jakou to všechno má tendenci. A taky jsem chtěla ty svoje zápisky případně vrazit veterinářce do ruky, kdybych se u ní rozbrečela a nemohla mluvit, tak aby měla nějaké relevantní informace. Nakonec se ukázalo, že ty zápisky jsou klíčové a díky nim se dost přesně odhadla diagnóza.

Zkusím to aspoň stručně sepsat, třeba se některé postřehy budou někomu hodit.

Myšánkovi je 14 let, 4 roky je léčený s hypertyreózou, velmi úspěšně. Prosperoval, výborná kondice. Posledních pár let vyšší tlak, takže bral minidávku léku na kompenzaci. Neléčená hypertyreóza způsobí rychlejší opotřebování organismu - štítná žláza nutí jet vnitřní orgány na stále vyšší výkon, kočka může být příliš rozrušená až agresivní, nebo naopak apatická, ztrácí srst, nutkavě se myje, rychle hubne, mění se povaha, nakonec selže některý orgán, často pukne zbytnělé srdce. Takže tomu jsme se dosud úspěšně vyhýbali, díky lékům. Kocour byl ve velmi dobré kondici.

V půli letošního srpna měl podivný kolaps - vyděšený přiběhl z balkonu a zůstal „dřepět“ přikrčený, typická poloha kočky, které se něco stalo. Vlezl si ke mně k počítači, bál se. Rozšířené zornice, začal příšerně slinit. Odhadla jsem to na žihadlo vosy nebo včely. Dýchal však stále normálně, nikde nic neotékalo. Za půlhodiny se pokusil schovat v pelechu, ale nezvládl zadek, upadl.

Okamžitě přenos na veterinu (mám ji 3 minuty pěšky). Tam první vyšetření nic neukázalo, příznaky mrtvice to nebyly, žihadlo taky ne. Jen ty rozšířené zornice, které nereagovaly na světlo, k tomu krápníky slin a nejistá chůze. Veterinářka se mě důkladně vyptávala, jestli neupadl, neudeřil se. Ne. Jen jsem toho dne čistila lednici lihem a on byl poblíž. Ale určitě se nepotřísnil a výpary taky nemohly být koncentrované, v bytě bylo otevřeno ven, udělala jsem mírný průvan. Že by otrava kytkou? Na balkoně jsem letnila nějaké druhy, u nichž jsem měla podezření, že bych je kvůli kočkám mít neměla (databáze se stále aktualizují), ale byly uloženy tak, aby s nimi kočky nepřišly do styku, a ony je nijak nevyhledávaly, nelezly do nich. Vyloučit se to ale nedalo.

To bylo ve středu. Myšáka si nechali na veterině a dali mu kapačku. Že mi v poledne zavolají, jak to vypadá.

Zavolali a dozvěděla jsem se: Myšák má strašně vysoký krevní cukr (15) a stále se ho nedaří srazit. Chtěli svolení k dalším testům, rovněž na slinivku. A jestli se prý něčeho nepřežral? Co jedl? Tuto stopu jsem ale mohla vyloučit, má stabilní vyváženou dietu a případné tučné přilepšení (šlehačka, šunka) je opravdu jen na chuť a nejvýš 1x týdně. A dnes a včera nebylo nic takového. Pokud to má vnější příčinu, pak se možná potřísnil o hymenocalis, jemuž jsem našla naprasklý list. Takže buď tohle, anebo se začal kocour prostě sypat.

Večer mi zavolali, že se cukr podařilo pro tu chvíli stabilizovat a že si máme Myšáka na noc vzít domů, protože u nich nechtěl nic žrát a je pouze zalezlý v koutě, kde stále bdí (přitom prostorné kóje mají v klidných místnostech, v teple, s obvyklým komfortem). Diagnóza: akutní zánět slinivky, hodnoty T4 (štítná žláza) hluboko pod dolní hranicí normálu, takže léky na štítnou žlázu musíme vysadit, dočasně až do dalšího vyšetření.

Myšáka jsme si tedy přinesli domů rovněž s pokynem ho sledovat, a pokud by došlo k neurologickým záškubům (jestli to říkám dobře - popsali, jak by to vypadalo), tak mu podat cukrový koncentrát (dostali jsme v tubě). Nejdůležitější je, aby se normálně nažral a napil a vyprázdnil se. Druhý den ho musíme přinést znovu kvůli další dávce kapaček na dokončení léčby slinivky.

Kocour doma s viditelnou úlevou provedl vše „zaúkolované“ a odpočíval. Druhý den ráno jsme ho přinesli na veterinu, změřen cukr - dobrá hodnota. Takže jsme ho tam nechali kvůli kapačce a večer přinesli domů. Propuštěn ve stavu „v pořádku“, s pokynem zhruba týden dodržovat nízkotučnou dietu kvůli prodělanému zánětu slinivky, a pokud  bude stabilizovaný, co nejdříve se objednat na kontrolu štítné žlázy (protože ta je u něj úhelným kamenem zdravotního stavu).

Doma ten den po návratu z veteriny se kocour choval jinak - nedivila jsem se. Vydral se z přepravky stylem „dejte mi všichni pokoj“, pořádně se napil z konve na balkoně (běžně to dělají, je tam čistá voda) a nažral se dietních granulí a dal najevo, že chce mít soukromí (jinak býval vždy velmi společenský, milý). Na dvě hodiny jsem musela pryč, ale MLP byl doma, kdyby něco. Ale teoreticky nemělo hrozit nic.

Když jsem se vrátila, našla jsem kocoura ležet v potemnělé ložnici na posteli. Nataženého, jako mrtvého. Nezvedl ani hlavu. Když jsem ho pohladila, jen maličko hlavu zvedl a zase ji položil. Bylo jasné, že je zle. Rozsvítila jsem, a krve by se ve mně nedořezal. Na koberci byly čtyři spojené šplíchance zvratků, téměř černé. Pamatuji si, jak mě ledově napadlo: tak už je to tady. V hlavě se mi roztočila kolečka. Ne, nikam na pohotovost ho nepovezu. Naše veterina už má zavřeno a teď ho nikam vláčet nebudu. Tohle vypadalo na finální průsr a jestli má umřít, aspoň se to stane doma.

Začala jsem to uklízet a sprostě klela na svítidla, že nedokážu rozeznat skutečnou barvu zvratků. Ale snad to všechno krev nebyla, ta by nešla z koberce tak snadno. Ale přece jen jsem asi na dva chuchvalce sražené krve, velké asi jako poslední článek malíčku, přišla, to bylo naprosto jisté.

Kocour se asi za hodinu sám zvedl a lehl si o kousek jinam. Nemohla jsem spát, adrenalin jel na plné pecky. Takže jsem seděla u compu, napůl jsem pracovala s nastraženými všemi smysly a modlila se, aby hlavně nezačal plakat. Do rána bez dalších zvláštních „příhod“, kocour naopak vypadal trochu lépe.

V pátek ráno jsme tedy mazali hned na veterinu, kde nastala vážná porada.

Myšánek o Vánocích 2016

Pokračování příště, až to sepíšu. Kocour k dnešnímu dni ještě žije a je poměrně vesel:-)

Foto: autorka