Neviditelný pes

KOČKY: Nejlepší panička pro Poopyho

2.1.2007

Bertík šel do služby do stáje a již ve 3 měsících proslul jízdou na neosedlaných koních. Koně se plašili a Bertík na seně se královsky bavil. Poopíš od Rputi

Pussy, kotě co je dalmatin, dostala v nové rodině na hraní skutečného dalmatina a při identičnosti jejich zbarvení a rychlosti pohybu občas nebylo jasné, kdo je kdo. Pak dostala ještě pudlíka, kterého přesvědčila, že jest kočkou a učila ho lézt po bytových textiliích.

Poopy byl ale ze všech "nejlepší". Při jeho průniku domem předměty opouštěly svá místa a závěsy se poroučely na podlahu. Mazlil se rád a s razancí střely dum-dum. Zachtělo-li se mu kontaktu dokázal vyskočit z podlahy člověku až na krk. Vůči jakékoli výchově byl naprosto neprůstřelný.

Ondyno namazala jsem si chleba se škvarkovým sádlem, čemuž Poopíš nedokázal odolat a fakt, že snad by neměl lézt na stůl, nebral na vědomí. A tak, zakousnuti každý z jedné strany, hleděli jsme na sebe přes délku krajíce, Poopíšovi plál zrak a vrčel jak prasklé potrubí. Vyhrál, samozřejmě, protože já se začla chechtat a povolila jsem stisk.

Za těchto okolností bylo ovšem složité najít mu páníčka dostatečně odolného, aby Poopíšův intenzivní způsob života vůbec přežil.

Učinila jsem pokus s naší paní trafikantkou. Léta žila se svým kocourem a psem, o oba před časem přišla a tak se uvolila Poopyho adoptovat. Je to drobná, starší paní, která prochází životem s přesvědčením, že "vítěz bere vše".

"Je to velice temperamentní kocourek", snažila jsem se ji nenápadně připravit na tvrdou realitu. To byl náš Filip taky," mávla rukou a předvedla fotečku svého kocoura. "Když to na něj přišlo, lítal tady jako blázen".

"Doma máme raděj přes sedačku přehozenou deku, aby to moc neponičil" upozorňovala jsem. "To mě už leze z křesla molitan, jak na něm se Saníkem řádili," nedala se a vytáhla další fotku, tentokrát psí.

"A strašně krade," varovala jsem ji. "No jó, to Saník mi dokázal zblajznout guláš, než jsem se otočila," trumfovala mě.

"A občas udělá hroznej nepořádek," pokusila jsem se ještě. S převahou se usmála a utřela mě definitivně: "A víte vy, jakej JÁ JSEM BORDELÁŘ???

Rpuť


zpět na článek