Z počátku před námi utíkal, ale manželka mu dávala do misky mléko a on si na to pozvolna začal zvykat. I když se říká, že kočkám se nemá mléko dávat, Bohouš si na něm pochutnává. Den po dni manželka posouvala misku blíž k našemu domku. Bohouš se nás přestával bát. Pak nastal den, kdy si troufl až do chodby, a později i do bytu.

Od té doby se stal členem naší rodiny. Protože se rád toulá, a jeho návraty se nedají bezpečně časově určit, tak jsem mu vyrobil z polystyrénových desek boudičku. Ta je umístěna na schodišti před vstupními dveřmi do našeho domku. Zajišťuje mu střechu nad hlavou i když se vrátí a my nejsme doma. Aby bylo kolemjdoucím lidem jasné kdo hlídá náš dům, když je Bohouš doma, má na boudičce níže uvedený nápis.

Když na něj přijde "jaro" tak zmizí z domova. To je většinou několik dní a nocí, které prožívá mimo dům. Myslíme si, že chodí, jak my říkáme za "holkama". Nutno podotknout, že se už vrátil i s natrženým uchem. Pravděpodobně se s někým popral. Škoda, že nemá nějaký čip, abychom ho mohli sledovat přes satelit, tak jako se dají sledovat ukradená auta. Jeho nejdelší vycházka byla jeden celý týden. Když se po takovém výletě vrátí, přijde jak schlíplá slepice, nacpe se granulemi, zapije je mlékem a natáhne se buď v kuchyni na židli, v obývacím pokoji pod konferenčním stolkem nebo u radiátoru. Pak spí celý den, občas se probere něco slupne, napije se mléka a opět zalehne.

Postupem času jsme zjistili, že je Bohouš pěkně rozmlsané stvoření. Pokud žije normálním životem s námi, tak si velmi vybírá stravu. Nejvíce mu chutnají "kapsičky" Kitekat. Velmi mu chutnají měkké sýry, smetanové omáčky včetně "koprovky". Nepohrdne šunkou, kuřecím masem ani bramborovou kaší. Také stačí dát na stůl zmrazené filety z aljašské tresky a ihned se probere z mrákot. Seskočí ze židle v kuchyni, běhá manželce kolem nohou a nemůže se dočkat, až dostane kousek rozmrzlé ryby. Občas při těchto tanečcích i mňoukne. Říkám-li, že mňoukne, tak to je hlas asi jako když zapiští myš. Bohouš totiž neumí mňoukat jako normální kočky.

Když přijdeme domů z nákupu ihned obíhá tašky a čeká co jsme přinesli dobrého. Jednou jsme mu zkusili nasypat granule, a to se cítil téměř uražený. Čekal, že to bude něco lepšího. Samozřejmě, že to byla pouze zkouška. Vždycky mu dáme něco lepšího!!! V létě, když pracujeme na zahradě, sleduje naší činnost s výrazem psa s policejním výcvikem. Po skončení práce, nebo při přestávkách skončí většinou na klíně mojí manželky. Velké potěšení mu dělá kartáčování srsti. To je celý blahem bez sebe. Stejně tak je spokojený, když při sledování televize ve večerních hodinách může usnout v náručí mojí ženy.

Mně si už tak moc nevšímá. Ale, když nejsem v obývacím pokoji, rád spočine v mém křesle. I když letošní jaro se skutečným jarem nemá nic společného, náš Bohouš už "jaro" má. Dnes ráno, 7. března 2006 se nám vrátil po třech dnech, které strávil mimo domov. Nacpal se granulemi, masíčkem z kapsičky, zapil to mlékem a od rána leží v kuchyni na židli jako mrtvola. Na židli má svůj polštářek, který před zalehnutím několikrát očichává, zřejmě aby měl jistotu, že je doma na svém místě. Je 21.30 hod. a stále spí. Bylo by zajímavé co se mu asi zdá. O kočkách nebo o nás? Kdo ví.