Š. Matyášová 20.5.2021 6:39

na Dádu, co s ní kamarádila Beda....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 22:11

Díky za krásné přání

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 22:09

Díky za typ!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 21:02

Těch kočičích citátů mám uložených víc, ale vybrala jsem tyhle, připadaly mi nejvýstižnější

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 19.5.2021 20:52

Jitur, děkuji za upřesnění. A zapomněla jsem prve napsat, jak pěkné a pravdivé jsou kočičí větičky na konci alba .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jajka 19.5.2021 20:33

mrkni se na Hady

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 19:07

Můj Quicksík, se tedy do zahradničení nehrne - já pleju záhon, on na vodítku šmejdí kolem po trávníku, maximálně se v té trávě vyválí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 19:05

Maričko, ano, ta "z pod vany" Maruščina - je Šiška IV. Elliota jsem hlídala též bývalé kolegyni - a je to kocour plemene Somálského - takže takhle opravdu vypadá - byl to pan kocour, ale moc milý kocourek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 19.5.2021 18:06

Jitur, to je pěkná řádka kočiček, bohužel osudy některých jsou hodně smutné. V těch "Šiskách" se trochu ztrácím ale jedna z nich je "ta z pod vany v byte Marušky" že? No v dětství jsme take měli dvě mourinky a byly to "Monika 1 a 2", protože jsme věděli, že bychom na tu druho (stejný vzhled), stejně dál volali Moniko.

Všechny kočičky byly a jsou krásné, v albu mě velim zaujal Elliot Zelený. Takový exotický kocour. Ale hlavně snažila jsem si "poskládat" tu jeho "extra dlouhou" nohu a dlouhatánský ocas Nebo jen fotka troche klame

Chodila jsem ještě do ZDŠ, když jsem po škola chodila ke kamarádce společně se učit. Jenže jsem doma básnila víc o tom, jaká mají krásná koťata, že mě maminka podezírala že to je hlavní důvod docházení "učit se". Jistě měla pravdu. Láska ke kočkám mi zůstala celý život.

Těsím se na další díl !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 19.5.2021 14:34

Nejen kočky milují zahradničení...někteří psi taky. Eda mi pokaždé, když pleju záhon, zdatně pomáhá....strašně ho baví honit v zemi čumákem brouky, kteří se tam začnou hemžit, taky ta vůně čerstvě rozhrabané zeminy ho láká. Zrovna v neděli jsem připravovala nový záhon a stála v něm rozkročená a ohnutá a ten mamlas si mi lehl přímo pod nohy a každý plevel, který jsem vytáhla prozkoumal a do toho místa ryl čumákem...Musela jsem se smát a nedokázala mu to zakázat.Možná ta vůně zeminy láká i ty kočky...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 14:32

Tak trochu od vedle: dáte mi pro kamarádku typ na dobrý kočičí útulek, odkud by si mohla vzít parťáka (Praha a okolí), dík

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 14:21

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Jakovljevičová 19.5.2021 12:54

Ano, je to on. Tak jestli někdy pojedeš za nějakým marodem, stav se u nás na kafe!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 12:48

No, je docela možné, že courají po více domácnostech. A všude si vezmou to pro ně nej! Vojenský rehabilitační ústav - není to ten na Slapech? Právě tam jsem jezdívala za kolegyňkou Maruškou, když bývala na rehabilitacích...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Jakovljevičová 19.5.2021 12:30

Jitur, prošlo tvým životem hodně koček. A pro všechny jsi udělala, co jsi mohla. Bohužel ta nechtěná koťata nemají vždycky dobrý osud. Já sama mám černého kocoura Kocoura. Přitoulal se k nám a už zůstal. A taky mám dvě kočičky, Mourinku a Fanynku, nalezené jako koťata v krabici v lese. Všechny jsem nechala vykastrovat a žijí v bývalé stáji. Mají tam tři polystyrenové boudičky (nikdy v nich nebyli) a půl boxu sena. V něm spí a dovádějí. A loví myši.

Občas je podezřívám, že těch domovů mají víc. Kousek nad námi je Vojenský rehabilitační ústav, kde jsou toulavé kočky a pacienti je rádi krmí. A ty moje se tam zřejmě přikrmují taky

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 19.5.2021 12:27

Ano, to je ono, mne taky! Ta láska je bez výhrad!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 19.5.2021 12:22

Krásné vzpomínání, smutné i veselé. Tak ať se současnému osazenstvu daří

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Jakovljevičová 19.5.2021 12:09

Vave, děkuju

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 12:09

Ježíš! hrubka - miluju psy!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 12:07

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 12:07

Jsem jim všem za moc vděčná, občas, tedy dost často, jsou to právě oni, kdo mne drží nad vodou...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 12:06

Hmm, vidíš, to mne nenapadlo, že si to mezi sebou řeknou...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 12:05

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 19.5.2021 12:04

Také obdivuji tu jejich bezmeznou důvěru, když jsou nemocní...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 19.5.2021 11:09

Osudy všech nechtěňátek jsou tristní. Při troše štěstí se však zadaří a lidé podají pomocnou ruku. Sláva jim!

Naší zvířecí kantýnou za garáží už prošlo slušné množství klientů, hlavně koček. Některé jsem odchytla, jiné po čase zmizely, ale jeden kocourek mi zůstává v paměti.

Říkala jsem mu Plašan, protože se nikdy nepřiblížil, napůl schovaný čekával, až se vzdálím. Jednou jsem si všimla, že má nehezky oteklou tvář. Bylo mi ho nesmírně líto, protože mi bylo jasné, že ho kvůli jeho plachosti nechytím. Ale, zázraky se dějí! Tohle bojácné zvířátko ve své bolesti sebralo všecku odvahu a pro toho divného dvounožce si došlo. Za dva dny jsem ho našla v noci sedět za dveřmi na schodech. A mohla jsem ho zvednout! a ráno odvézt k veterináři! Skoro jsem si z toho uvrtěla hlavu a tou jeho důvěrou ve mne byla dojatá k breku!

Kocour měl po nějakém boji tvář plnou hnisu. Vyčistili a nechali si ho tam k adopci, že kdyby ne, vrátím ho zpátky do rajonu. Měl štěstí, byl adoptován. Byla jsem ráda, v té době bylo u nás obsazeno. Ale nezapomenu na něho!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 19.5.2021 10:42

Já jsem byla vždycky psí člověk, ale když jsme se natrvalo přestěhovali na ves, tak malá černá kočička měla jiný názor. Když si vzpomenu, jak malá hubená vyděšená, hledala něco k snědku na kompostu, kde bylo jen lupení, ještě teď mám slzy v očích. Jasně že jsem to tak nenechala, ona chudák žrala i piškoty, které jsem měla tenkrát v kapse. Začala jsem ji krmit už kočičí baštou a pak nám přivedla ukázat dvě koťata. No jednu dobu jsme měli na kanapi tříhlavé černé klubíčko. Ale bydlíme u hlavní silnice a první to odnesl kocourek, ještě jako kotě. Pepina byla u nás 4 roky a taky doplatila na silnici. Ta malá černá je pořád malá a černá, ale už tak 5x těžší a tipuju jí tak 7-8 let. Pečlivě hlídá svoje teritorium, t.j. naší zahradu a dvůr a sousedovo - s velkým bílým bodygardem za zády. Cizí kočky mají smůlu, max stačí jen proběhnout. Je polovenkovní, ale v letošní zimě a v tomhle mokru je spíš doma, chodí zlobit Darka, lechtá ho na tlapkách a loví mu ocásek. Má kliku, že je Darkovo kočka, tak ji nechá a když toho má dost, jde si lehnout jinam - ten pes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 19.5.2021 10:41

Jitur, to je tedy inventura. Mám pocit, že je to osud lidí, kteří jednou přijmou kočku - nějak se to rozkřikne a pak už to jde jedna za druhou.

Přeji hlavně hodně zdraví všem členům domácnosti, tobě na prvním místě!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 19.5.2021 10:40

Jitur, vidím a čtu, že taky pěkně zapadáš do zdejšího kmene,kterému už prošlo něco zvířátek životem. Všechna , tak jako ta Tvoje, byla milována i oplakaná. Je mi moc líto těch, co teplo ruky,která krmí i hladí nepoznala,chjo. Jsou prostě lidi a Lidi. Díky za bezva psaní i když hořkosladké,tak to prostě chodí. Užívejte si doma spoluvlastnictví lidí a zvířat, co to dá!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 19.5.2021 10:40

Kočky milují zahradničení. Vzpomínám, jak jsem kdysi na jedné zahradě cosi plela nebo vytrhávala, taková nimravá práce to byla, počínala jsem si velmi zaujatě, a po chvilce - znáte ten pocit, že vás někdo sleduje - jsem zvedla oči a na půl metru přede mnou byla sousedovic nesmírně plachá kočka. S ušiskama napnutýma a očima navrch hlavy sledovala, co to moje ruce kutí. Jakmile se mi prsty zastavily, kočky taky zvedla oči a v tu ránu byla v trapu. Ale chodila mě pozorovat nadále :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 19.5.2021 10:34

• reagovat
• nahlásit příspěvek