Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Jitur 19.5.2021 19:07Můj Quicksík, se tedy do zahradničení nehrne - já pleju záhon, on na vodítku šmejdí kolem po trávníku, maximálně se v té trávě vyválí |
|
Z. Yga 19.5.2021 8:34Ach jo - jsou to krásné i smutné osudy těch úžasných zvířecích bytostí. Náš kocour Zikmund (liška ryšavá) je von Garden - pobíhal spolu s želvovinovou kočičkou po zahradě blízko frekventované silnice - jeho se mi podařilo odchytit, kočičku bohužel ne (zahrada nebyla naše, takže šlo o dost divokou akci). Jeník ho domů vzal s tím, že ho pošlu dál |
- no, tak ho posílám už jedenáctý rok. Je to starý žvanil, který za sebou celoročně trousí chlupy (jeho srst je hebká, polodlouhá, ale mizerně drží na kocourovi |
|
Z. Yga 19.5.2021 8:49Jenom pro upřesnění pro ty, co neví - Brooke, Ernest a Fram jsou psi! |
|
|
Z. Jitur 19.5.2021 8:57Podle jmen mi to tak přišlo |
|
|
Z. Yga 19.5.2021 9:47Tady je album se všemi psi - sobotní ráno v lesa a na louce. Ernest (ten černý chlupatý) je můj, Brooke (černá hladká německá pinčice) je sice Terčina, ale nyní bydlí u nás a Fram (pískový BOM) je Terčino štěňátko. https://yga.rajce.idnes.cz/2021_Kveten_5_-_Fram_a_spol./ |
|
|
Z. Jitur 19.5.2021 8:57Vidím, i tady početnou smečku chlupáčků! U mne občas dochází k mírnému prskání ze strany černé Terky, je nejstarší, tak nejspíš i nerudnější. Kdy se tedy, ale umí ozvat - když se jí náhodou podaří ukrást něco k snědku, to ji pak nikdo nemá šanci přeslechnout - vrčí jako o život, aby jí ten úlovek nikdo nesebral |
|
Š. Matyášová 19.5.2021 9:58Jeník j starý žvanil? No to mi tak hezky naskočilo, než jsem si to rozšifrovala,že myslíš malýho zrzavce.... |
|
Z. Jenny 19.5.2021 10:34
|
|
|
E. Zvolánková 19.5.2021 7:45Jitur, jsi úžasná kočičí máma...Já měla kočičku jen jednou, kříženka sibiřky a mainky a byla miloučká, taky takový "kočkopes", chodila na přivolání, čistotná, hravá, prostě zlatíčko. Tenkrát jsem si ji brala přes svou známou, která chovala sibiřky, ale protože už to byla stará paní, už nechtěla sama odchovávat koťátka, tak mi dohodila svou známou, která zrovna koťata měla a byl to neplánovaný odchov - "zprskly se jí tehdy mainský kocour se sibiřskou kočkou". Ta paní byla kdysi velmi známá chovatelka a moje známá, která mi ji dohodila, vůbec netušila, že ji mezitím vyloučili z chovatelského klubu právě proto, že měla v chovu čurbes, nemoci atd...No, když jsem ten byt, kam jsem si tehdy jela pro kotě, viděla, mělo mě to trknout a v žádném případě si kotě nebrat, jenomže já tehdy byly moc mladá a blbá a koťátko jsem chtěla. Tak jsem si hezky naběhla. Jenže co je to za "chovatelku" jsem se dozvěděla až mnohem později, dávno poté, co už jsem kočičku neměla. Luzíta (španělsky la luz - světlo, protože její rezavý kožíšek zářil už na dálku) byla hned od počátku samý problém. Začalo to nemocnýma očima a zažívacími problémy, brzy se přidalo plešatění, velké problémy se srstí. V jednom kuse jsme byli na veterině a nic nezabíralo. Do toho přišla plíseň, kterou jsme chytli od Luzítky všichni (ale my se toho brzy zbavili). Nakonec verdikt veterinářky - specialistky přes kočky, ke které jsem se náhodou dostala, byl ten, že má kočka FIV a že můžu dělat "co chci" a nevyléčí se nikdy. Tehdy jsem ale ještě byla proti tomu ji nechat uspat, jak mi radila. Řekla jsem to tehdy "chovatelce" a ona mi navrhla, že si Luzítku vezme zpět a postará se o ni. |
|
|
E. Zvolánková 19.5.2021 7:47Tehdy jsme už také s mužským začínali uvažovat o miminku a s nemocnou kočičkou by to fakt nešlo. Tak jsem souhlasila a s Luzítkou se s těžkým srdcem rozloučila. Byla jsem pak úplně v šoku, když jsem se dozvěděla, že "chovatelka" ji "poslala dál" do rodiny s malými dětmi. Pak jsem si řekla, že domů už kočičku prostě nechci. Ráda si každou, která o to stojí, pohladím, pomazlím a kdybych někde našla opuštěné kotě, určitě ho nenechám v bryndě, ale cíleně už kočičku nehledám... |
|
|
Z. Jitur 19.5.2021 9:03To jsou moc smutné zkušenosti... Jj, je chovatel a "chovatel". Rozumím tomu, že člověk z neznalosti věci naletí. Nebyla jsem jiná, naštěstí to nedopadlo problémově - můj první pes, westík Scotty, byl nepapírový (rodiče údajně nebyli uchovněni), nicméně rodina, od které jsme ho koupili, byla z těch slušných "ne/chovatelů" - byli jsme si pro štěně u nich v domku, ukázali nám rodiče (samozřejmě nemuseli to být ve skutečni opravdu oni), místnost v domě, kde byli pejsci umístěni - prostě žádná rychlovka z ruky do ruky na nádraží, nebo pumpě. A krom toho, že tedy Scottík měl na westa velmi jemnou srst a nepostavila se mu ouška - bylo ostatní ok |
|
|
Š. Matyášová 19.5.2021 7:31dokud na ně vzpomínáme, mají kolem hlavičky, tam za Duhovým mostem, maličkou duhu.... všichni víme, že naši kamarádi,od nás nikdy úplně neodejdou.... díky za Tvoje vzpomínky.... |
|
|
Z. Jitur 19.5.2021 9:03Moc hezky napsáno! |
|
|
Z. Matylda 19.5.2021 7:19Uf, tak některé ty osudy nejsou zrovna dobré... já jsme se kočičí stala až po odstěhování na vekov, psí jsme byla už ve měs. Naše kočky si svoje teritorium hlídaly a hlídají, nalezence tu nemíváme- tedy na naší zahradě. Zuřivý obhájce území byla Maceška, která žila několik let všude možně a pak u bezdomovců a ti opustili okupovaný dům i zvířata v něm. Kocouři byli mladí útulkáči, ale nakonec jeden bráchu vyhnal a tvářil se pak opuštěně (hrál to), tak jsme si z útulku vzali malinkou kočičku- a tím vznikla dvojka bojový kocour Oriáš a kočkopes Adélka, kterou vychovávaly psice. Což je současný stav kočičstva :) |
|
|
Z. Jitur 19.5.2021 9:07Jj, vzpomínky, i ty špatné, někdy prostě nevymizí. Já to mám v sobě asi tak půl na půl, psi miluju od dětství - jsou úžasní, jak i oni milují pána. Ale kočky obdivuji, pro jejich nezávislost, to ony rozhodují, jestli si svého člověka zamilují, nebo ne... |
|
|
Z. Jitur 19.5.2021 12:09Ježíš! hrubka - miluju psy! |
|
Z. Xerxová 19.5.2021 6:18hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům tedy to je úctyhodná řádka kočičích příběhů a jmen. Naše zahrada je křižovatkou kočičích cest - a jen sousedův briťák Mireček má privilegia skorodomácího pána - chodí za naší babčou - ona má radost a on vždy něco na zub dostane, takže má taky radost (majitelé to ví, však už mu snížili krmné dávky |
|
|
Z. Jitur 19.5.2021 9:08Úžasně pěkně fungující symbióza |
