26.2.2020 | Svátek má Dorota


Diskuse k článku

KOČKY: Kočky z Korfu

Výpis zvoleného vlákna. Zobrazit celou diskusi podle vláken, času
počet příspěvků: 6, poslední: 20.2. 2020 9:28, přehled diskusí

Z. Janaba 13.2.2020 11:09

Lidi jsou různé. Já jsem kvůli přehnané citlivosti k bezprizorním zvířatům přestala do dovolenkových destinací jezdit. Myslím, že poslední zemí byl Kypr.

V hotelovém areálu se vyskytovalo kotě, hubené, hladové, no tak co. Konzervy, voda. Konzervy jsem kupovala v místním krámku, až se mě jednou majitel udiveně zeptal, proč to dělám. Takovou blbost! Zeptala jsem se jenom, jestli on už obědval. A taky včera a předevčírem. Jestli mi rozuměl nevím.

Pak jsem jednoho dne našla koté na betonu před garážemi. S přeraženou páteří umíralo na slunci. Takže recepce, dotaz na veterináře, taxík do jakési vesnice. Zůstala jsem v autě, manžel šel dovnitř. Taxikář si nenápadně vrtěl hlavou, pak z něj vypadlo, proč to děláme, takovejch peněz!, dyť by chcíplo samo, ne! Chcíplo, povídám, ale hůř. Nepřestal vrtět hlavou.

Nejsem lepší a oni horší. Klasifikují život jinak než já, žijí v jiných podmínkách. Už tam dolů nejezdím. Hm, doufám, že nezobecňuji, mně jen vadí, že je tam tenhle kousek člověčiny málo přítomen.

J. Muller 13.2.2020 12:35

Já vám nevím, jestli je tady u nás víc té člověčiny. Možná jenom tady u nás doma máme míň času vidět a všímat si než nėkde v klidu na rovokené na jihu. Třeba si všimnout sražených a přejetých zvířat u silnice. On mezi autem, holí nebo kopancem zase není až takový rozdíl. Nebo třeba hromadný odstřel "škodné" - koček, které sedí někde v poli a trpělivě čumí do díry, jestli ta myš už konečně vyleze.

Ne, nejsem zelený aktivista. Jsem jen dědek, který se už řadu let dívá kolem sebe a vidí, jak to měníme. Třeba jak se nad lužními lesy pod Pálavou, kam nás kdysi dávno vozíval náš otec a učil nás znát a poznávat užovky, čolky, mloky, různé druhy žab a nádherných brouků, lhostejně přelévá voda. Jak z polí vymizeli zajíci, koroptve, bažanti. Jak postupně přibývala káňata a další menší draví ptáci. A jak ti ptáci pak zase vymizeli.

Jo, já vím. Tady je to o kočkách a tohle sem vlastně nepatří. Přesto to nesmažu.

Š. Matyášová 13.2.2020 12:54

tady j eto o té člověčině a empatii, nejen k ezvířatům..jako mi nejsou lhostejné kočky u nás, tak ani jinde, když dáváme vodu našim slepicím, ovcím...dáme vodu i venkovním ptákům a zajícům..a najednou se u nás objevují koroptve i křepelky a bažanti...a chodí se napít a někdy i najíst...

J. Muller 13.2.2020 14:32

My, kromě té jedné kočky, žádné zvířectvo nemáme. Tak se aspoň snažíme o to, abychom na zahradě měli celý rok hodně ptáků, ježci mají vzdycky před zimou nachystané noclehárny, z trouchnivějící změti staré lísky občas vylétají brouci roháči. Kmen poražené jabloně a pahýl dávno uschlého ořechu fungují jako líheň dalších brouků. Na jaře se u nás vždycky doslova rojí třeba zlatohlávci. Anglický trávník nevlastníme, udržujeme zahradu na způsob louky. Od jara do podzimu tam pořád něco kvete, teď už talovín, čemeřice a sněženky. Klid se líbí čmelákům, ještěrkám a další žouželi.

Z. Jenny 13.2.2020 14:49

To sem pane Jaromíre právě patří,je těžké o tom číst a uvědomovat si stále a pořád, co jsme to za predátory. Naštěstí je ještě hodně lidí,kteří pomáhají. Tak díky, za vše,co jste se kdy snažil zachránit a chránit.

Z. Yga 13.2.2020 15:29

Nevím, jestli je tady mezi námi zelený aktivista, ale většina z nás, co spolu mluvíme, to cítíme stejně.