28.2.2020 | Svátek má Lumír


Diskuse k článku

KOČKY: Kočky z Korfu

Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 22, poslední: 20.2. 2020 9:28, přehled diskusí

Z. Jitur 20.2.2020 9:28

Smutný, ale moc krásně napsaný článek

M. Crossette 13.2.2020 16:09

Dojemné čtení o zážitku, který - jak jsem právě dočetla - také hodně zdejších zažilo. Včetně mne. Je to už mnoho let, kdy jsme byli v Italii. Už přesně nevím v kterém města, snad Florencii, když jsem procházeli parkem. Město si nepamatuji, zato ten park a kočky mám vypálený v hlavě dodnes. Tenkrát to byl pro mne úplně první zážitek vidět tolik kočičích tulaček-bezdomovců na jednom místě. Pobíhaly v parku, motaly se k lidem. Sedli jsme si z manželem chvilku na lavičku a okamžitě přiběhla budoucí mamina, ta koťata možná měla ještě ten večer. Hladově, žalostně mňoukala a my nic k jídlu neměli. Přes protesty manžela jsem odběhla do nejbližšího obchodu, kde jsem koupila krájený salám (jediné co "od masa" měli). Kočka ho přímo vcucla a žadonila dál. Museli jsme odejít, měli jsme před sebou ještě řadu dnů na cestách, nešlo pro kočku nic víc udělat a to, že šla kus s námi byl nápor na city. Ten obrázek kočky a představa, co se asi s jejími koťaty stalo mi dokonale zkazil zbytek dovolené. Snažila jsem se o tom už dál nemluvit, abych dovolenou nekazila i choti, pomoc jsme stejně nemohli. Ale tu číču jsem měla před očima ještě hodně dlouho, vlastně dodnes.

Pane Mullere, pohlaďte za mne Vaši krásnou Amandu.

T. Zana 13.2.2020 14:05

Tohle je smutné čtení, ale občas je dobře si to připomenout...

A. Zemanová 13.2.2020 13:53

Je mi z toho smutno. Vy jste se k těm kočenkám chovali krásně, Jaromíre, ale bohužel to muselo skončit. Cítím z Vašeho psaní veliký smutek. Někdy se nějaké zvíře zahákne do srdce opravdu silně.

Čím jsem starší a čím déle mám kočky, tím víc je mám ráda. Moje milovaná a laskavá babička koťata od svých tří koček zabíjela ještě slepá, nechávala občas jen jedno, nejčastěji zrzavého kocourka, když se ztratil ten, co u domu vždy býval. Dávala jim chleba v mléce, ale taky chleba v instantní slepičí polévce. Tak to tehdy na vesnici bylo a já jsem šťastná, že se to alespoň trochu mění.

Lidskost podle mě spočívá v tom, že se dokážeme sami k sobě i k ostatním lidem, ale i ke zvířatům a ostatní přírodě chovat s respektem a úctou.

M. Sedláková 13.2.2020 13:53

V Římě je také docela dost koček, ale Italové se k nim tam chovají docela dobře.

Na ulici ležela kočička a spala a všichni jí obcházeli, aby jí nerušili.

Letos se chceme podívat na Largo Argetina, tam je i kočičí útulek.

Z. Janaba 13.2.2020 11:09

Lidi jsou různé. Já jsem kvůli přehnané citlivosti k bezprizorním zvířatům přestala do dovolenkových destinací jezdit. Myslím, že poslední zemí byl Kypr.

V hotelovém areálu se vyskytovalo kotě, hubené, hladové, no tak co. Konzervy, voda. Konzervy jsem kupovala v místním krámku, až se mě jednou majitel udiveně zeptal, proč to dělám. Takovou blbost! Zeptala jsem se jenom, jestli on už obědval. A taky včera a předevčírem. Jestli mi rozuměl nevím.

Pak jsem jednoho dne našla koté na betonu před garážemi. S přeraženou páteří umíralo na slunci. Takže recepce, dotaz na veterináře, taxík do jakési vesnice. Zůstala jsem v autě, manžel šel dovnitř. Taxikář si nenápadně vrtěl hlavou, pak z něj vypadlo, proč to děláme, takovejch peněz!, dyť by chcíplo samo, ne! Chcíplo, povídám, ale hůř. Nepřestal vrtět hlavou.

Nejsem lepší a oni horší. Klasifikují život jinak než já, žijí v jiných podmínkách. Už tam dolů nejezdím. Hm, doufám, že nezobecňuji, mně jen vadí, že je tam tenhle kousek člověčiny málo přítomen.

J. Muller 13.2.2020 12:35

Já vám nevím, jestli je tady u nás víc té člověčiny. Možná jenom tady u nás doma máme míň času vidět a všímat si než nėkde v klidu na rovokené na jihu. Třeba si všimnout sražených a přejetých zvířat u silnice. On mezi autem, holí nebo kopancem zase není až takový rozdíl. Nebo třeba hromadný odstřel "škodné" - koček, které sedí někde v poli a trpělivě čumí do díry, jestli ta myš už konečně vyleze.

Ne, nejsem zelený aktivista. Jsem jen dědek, který se už řadu let dívá kolem sebe a vidí, jak to měníme. Třeba jak se nad lužními lesy pod Pálavou, kam nás kdysi dávno vozíval náš otec a učil nás znát a poznávat užovky, čolky, mloky, různé druhy žab a nádherných brouků, lhostejně přelévá voda. Jak z polí vymizeli zajíci, koroptve, bažanti. Jak postupně přibývala káňata a další menší draví ptáci. A jak ti ptáci pak zase vymizeli.

Jo, já vím. Tady je to o kočkách a tohle sem vlastně nepatří. Přesto to nesmažu.

Š. Matyášová 13.2.2020 12:54

tady j eto o té člověčině a empatii, nejen k ezvířatům..jako mi nejsou lhostejné kočky u nás, tak ani jinde, když dáváme vodu našim slepicím, ovcím...dáme vodu i venkovním ptákům a zajícům..a najednou se u nás objevují koroptve i křepelky a bažanti...a chodí se napít a někdy i najíst...

J. Muller 13.2.2020 14:32

My, kromě té jedné kočky, žádné zvířectvo nemáme. Tak se aspoň snažíme o to, abychom na zahradě měli celý rok hodně ptáků, ježci mají vzdycky před zimou nachystané noclehárny, z trouchnivějící změti staré lísky občas vylétají brouci roháči. Kmen poražené jabloně a pahýl dávno uschlého ořechu fungují jako líheň dalších brouků. Na jaře se u nás vždycky doslova rojí třeba zlatohlávci. Anglický trávník nevlastníme, udržujeme zahradu na způsob louky. Od jara do podzimu tam pořád něco kvete, teď už talovín, čemeřice a sněženky. Klid se líbí čmelákům, ještěrkám a další žouželi.

Z. Jenny 13.2.2020 14:49

To sem pane Jaromíre právě patří,je těžké o tom číst a uvědomovat si stále a pořád, co jsme to za predátory. Naštěstí je ještě hodně lidí,kteří pomáhají. Tak díky, za vše,co jste se kdy snažil zachránit a chránit.

Z. Yga 13.2.2020 15:29

Nevím, jestli je tady mezi námi zelený aktivista, ale většina z nás, co spolu mluvíme, to cítíme stejně.

Z. Jenny 13.2.2020 10:12

V Řecku jsem u moře potkávala bezprizorné psy,žebrali,lehali si na ručníky,chodili pořád za námi nebo jen tak polehávali po chodnících. Turisté je krmili seč mohli,fenky měly štěňata schovaná v různých rourách. Začala jsem vyšetřovat ,co s nimi je, když místní po sezoně opustí pláže,obchody a jedou zimovat domů.Lituji, dodnes,že jsem se vůbec kdy zeptala.Taky jsme jeli kolem skládky odpadků,tam jich byly desítky a systém skladování,prostě pěkně po řecku.

Z. Lika 13.2.2020 10:09

Tohle je vždy těžké, ale věřím, že i turisti jsou jen lidé a většina dá kočkám aspoň pokoj a vždy se v tom množství najde někdo, kdo dá kočkám nažrat, napít. O kočkách na Korfu je zmínka i Durrelově knížce O mé rodině a jiné zvířeně, trápilo je to už tehdy. A vozit si domů zvíře z dovolené - vzpomínám na jiný článek, kde paní psala, jak z milého kotěte vyrostl "divočák", soužití bylo až neúnosné. Nelze zachránit všechny, tak pomoct aspoň těm poblíž lze.

Díky za článek, pane Müllere.

E. Zvolánková 13.2.2020 10:51

Tu knížku miluju, četla jsem ji asi 4x, ale pokaždé mě víc pobavila než, že bych přemýšlela zrovna o tom reálném životě tam... A jinak souhlasím, že když můžeme pomáhat, pomáhejme aspoň tam, kde jsme...holt všechno zachránit nemůžeme. Ale v těch zemích, o nichž je řeč, by bylo třeba, aby se někdo zabýval spíše systémovým řešením, než fyzickou záchranou jednotlivců....Ale to by musel někdo vůbec chtít na úrovni vlád...

J. Muller 13.2.2020 11:37

Neznámé zvíře vždycky může znamenat problém. Ale jak najít "známé" zvíře...

Divočák může být i z koupeného kotěte s rodokmenem.

A až se manželčina Amanda odebere ke svým předkům - volba je asi jasná: starší někde odchycená kočka z útulku. Většina lidí chce roztomilé koťátko a ty dospělé tam pak žijí dlouho. Na relativně malém prostoru, většinou bez možnosti se někam zašít. Aspoň netrpí nedostatkem a snad se na ně dostane i nějaké to pohlazení.

Z. Yga 13.2.2020 8:39

Sladkobolné čtení.

Bezprizorní zvířata jsou velký problém v celém světě. Je mi neskutečně líto těch hladových koček a bolavých psů. Ve světě jim pomoci nemůžu, tak aspoň u nás. Proto podporuju malou částkou báječný útulek Tibet (podívejte se na jejich stránky a akci Stovka pro Tibet), proto každý měsíc posílám maličkou částku na "jistý" účet (modří už vědí) a v předvánoční Akci se náležitě rozšoupnu, protože vím, že penízky odtud jdou převážně na kastrace toulavek (a taky na veverky).

Poznámka 1: naše první zahraniční dovolená byla na Mallorce - tam mne překvapila jedna věc. Naprostá absence psů (za 14 dnů jsem viděla jen jednoho psa na vodítků) a hromada koček v zahradě jedné vilky (snad padesát).

Poznámka 2: roky jezdíme do Chorvatska a musím přiznat, že tak, jak rychle se tam spravily silnice, tak rychle zmizeli toulaví psi a rapidně se snížil počet koček (teď mluvím o přímořských letoviscích, jak je to ve vnitrozemí si nedovolím komentovat). Krmné místo toulavých koček v Šibeniku je na místním hřbitově uprostřed náhrobků (to mne pozitivně překvapilo - život mezi mrtvými) a jediného psího somráka jsem viděla v Podace, ovšem nebyl to žádný chudák, ale "pěkný" dalmatin (pěkný = baculatý), který byl místními restauratéry považován za honoraci (:o)).

E. Zvolánková 13.2.2020 8:04

Také krásné čtvrteční ráno všem... Moc krásně napsané povídání a taky bulím jak želva....Kočky, které se musí starat samy o sebe nemají snadný život. My se zase takto snažili předloni získat přízeň kočičí rodinky na ostrově Zakynthos. Také vysokonohá kočička, neuvěřitelně hubená a stejně vychrtlá i jejích 5 koťat. Žila evidentně z milodarů turistů, ale mnohem více asi spíš z odpadků u hotelového kontejneru. Ze svého úkrytu v rákosovém houští vycházela rodinka jen brzy zrána, a pak až k večeru a všechny kočičky byly neuvěřitelně plaché. Jednou jsme také byli svědky toho, že je zaměstnanec hotelu zle odháněl. Bylo mi jich hrozně líto a moje dcera pro ně plakala. Také by si je nejradši vzala domů... Ale stejně smutný osud mají kdekoli v Řecku nebo Turecku, ale třeba i na Kanárech psí bezdomovci....Na Tenerife jsem kdysi viděla několik podengů, kteří na tom byli opravdu zle a přijde mi, že osudy těch koček i psů v tom Španělsku, Řecku a Turecku, vůbec nikoho nezajímají. Nic se organizovaně nedělá pro to, aby se ta zvířata nekontrolovaně nemnožila (aby nevznikaly další smutné osudy). Obyvatelé Kanárských ostrovů naopak sami ještě přispívají k těm psím bezdomovcům tím, že se prostě přestanou starat o vysloužilé lovecké psy a prostě je vyhodí, ať se starají sami o sebe....Z toho je mi vážně smutno...

Š. Matyášová 13.2.2020 9:55

takhle jsme dořvala ve své mateřštině zaměstnance hotelu na Mallorce. Odháněj kočku s nalitým břichem a vylil jí vodu,co jsme jí tam dala...ječela jsem tak, že utekl..vodu jsem nalila a když jsme zjistila, že nás má večer obsluhovat, odmítla jsem ho a důvod sdělila...ráno měl akočka misky plné vody a jídla a pod stříškou,aby na to nesvítilo...pak mi recepční řekla,že ho kvůli tomu sjel provozní, protože pomalu všichni,co tam pracují "stále", mají doma kočku nebo 2. Mne pak rozmazlovali :-D a doufám, že i tu kočenu,po mém odjezdu...jenže já tehdá měla doma Šarika a ten měl jasno ...

E. Zvolánková 13.2.2020 11:03

Tak to já se s hanbou přiznám, že ač na tom Zakynthosu všichni zaměstnanci hotelu mluvili plynně anglicky, že jsem se toho, co odháněl kočku s koťaty, neodvážila seřvat ani česky, ani anglicky... Jsem srab, který když je v cizí zemi, snaží se na sebe příliš neupozorňovat. Oni ti zaměstnanci hotelu už nás kárali i za to, že jsme chodili krmit vodní želvy ve strouze za hotelem...byla to brakická voda, ten "potok" vtékal do moře kus za hotelem....V půli našeho pobytu ale tu strouhu na obou stranách přehradili, takže voda už neměla kam odtékat, někam se ale vsakovala a všechny ty želvy i ryby, co tam byly měly stále méně kyslíku i vody...ke konci už jsme tam přestali chodit, protože bychom koukali jen na umírající tvorečky....bylo mi to hrozně líto. Ptala jsem se v hotelu, zda o tom vědí, že tam umírají stovky (fakt stovky!) ryb a želv a bylo mi taktně naznačeno, že mi do toho jako turistovi nic není,tak ať se nestarám...Přitom tohle místo bylo také vyloženě lákadlo na turisty...malé děti chtěly vidět želvičky a rybičky a denně tam několikrát chodili, z umírajících živočichů pak byl zápach, za což také mohlo to jejich hloupé řešení....no prostě který blbštajn to vymyslel, tak prostě spáchal zločin nejen vůči těm tvorům, ale udělal i marketingově naprosto špatný tah... Odjížděla jsem pak i docela ráda, nechtěla jsem už vidět ten definitivní konec všech těch chudinek...

Š. Matyášová 13.2.2020 12:59

kultura národa je i o postarání se o zvířata..ale ne tím, že je majznou lopatou nebo zahrnou hlínou..národ ať se klidně stydí, ale já mám svědomí čistý...

Z. Xerxová 13.2.2020 6:31

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

Štíhlé "orientální" dlouhonožky... Jsou krásné, jsou jiné. Poznala jsem je na Rhodu i na Kosu.

Žádná velká péče (i když v přístavu na Rhodu byl útulek, obří krmné místo a od turistů vybírali na kastrační program), někdy spíš žádná péče... na stranu druhou svobodný svět krásné i když kruté přírody

Š. Matyášová 13.2.2020 6:30

Já věděla,že to nemám číst tak po ránu, slzavej vodopád nad kotětem a všemi těmi hrdými toulavkami z Korfu...

já bych j e snad pašovala i bez těch přepravek....