8.12.2021 | Svátek má Květoslava


KOČKY: Krmení dravé zvěře

5.12.2005 20:45

Ferda obvykle přichází za mnou do ložnice, jakmile uslyší hrát rádio, tedy kolem půl šesté. Jde se mnou i do koupelny a asistuje mi při provádění ranní hygieny. Po celou dobu se mi otírá o nohy, ruce či obličej, podle toho, kam zrovna dosáhne, a přitom spokojeně přede. Ještě se mi trochu plete pod nohama při oblékání a pak už odcházíme společně dolů do kuchyně na snídani. ferda a sally

Tedy, já většinou nesnídám, ale naše chlupaté dárečky vždycky. Sally na nás už obvykle čeká v kuchyni, sedí na židli zastrčené pod stolem a tváří se nenápadně. Musím vždycky udělat prezenci a podívat se pod stůl, abych věděl, do kolika misek mám nandat masíčko. Obě kočky totiž nemůžou současně baštit z jedné misky, to by mohlo skončit rvačkou.

Sally se přece jen pořád ještě úplně nesmířila s Ferdovou přítomností v domě a většinou na něj výhružně vrčí. No a Ferda zase pro změnu při všech příležitostech na Sally skáče a chce si s ní hrát a honit se. Poté, co se kočky pustí do snídaně, mám asi tak pět minut na to, abych v klidu a bez mňoukacího doprovodu opustil dům a odešel do práce.

Poslední dobou proto raději zavírám dveře do předsíně. Náš drahý Ferdinand mě už totiž jednou doprovázel na cestě do práce a zjistil jsem to až v okamžiku, když jsem se ohlédl na rohu ulice na přechodu. Ferda už se chystal přeběhnout na červenou za mnou na druhou stranu. Musel jsem se vrátit, odnést ho domů a zavřít.

Ani odpolední krmení, nebývá vždycky jako procházka růžovým sadem. Ferda se mi totiž neustále plete pod nohy, případně skáče nahoru na linku, když dávám maso z konzervy do misek. Párkrát se mi už stalo, že jsem mu nechtěně šlápnul na packu či ocásek. Jednoho odpoledne jsem si dokonce způsobil při krmení úraz.

To bylo tak: Otevřel jsem dvířka od kočičí jídelny, vyndal misky na linku a vzápětí přišlápl Ferdovi ocásek. Ferda zaječel a odskočil kousek stranou, bohužel zrovna do místa, kam jsem se pokoušel došlápnout, abych znovu nabyl ztracenou rovnováhu. Opět jsem Ferdu lehce přišlápnul, kolenem jsem nakopnul roh dvířek a už jsem se poroučel na zem. Ještě jednou jsem se pokusil to vybrat, ale marně.

Podařilo se mi pro změnu nakopnout dřevěné futro a vypadnout otevřenými dveřmi do předsíně. Tady jsem si ustlal na zemi, narazil si rameno a na chvíli bolestí ztratil řeč. Zato potom jsem si to vynahradil dost nevybíravými výrazy na adresu našeho všetečného kočičáka. No, seběhla se tenkrát celá rodina, jen nevím, zda z účasti nebo pro potěšení z cizího neštěstí.

Kočkám krmení musela nakonec dát Jana a já jsem ještě dva dny při chůzi lehce pajdal. 

Další příběhy o zvířátkách najdete na stránce Pavla Steinera

Pavel Steiner







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !