Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dnešní Zvířetník je pohlazení pro duši. Maričko děkuji .

Alfík také miluje krabice a to do nich nedostává polštářek. Měla bych to napravit. Každá nová krabice musí být prozkoumána. Momentálně má dvě, z jedné jsem se chystala vytvořit placku do kotejneru, ale zájem chlupaté odsoby placatění odložil ... Co by člověk pro kocourka neudělal

Jajko, děkuji. A souhlasím, že když člověk vidí tu radost s jakou kočka slze, skáče, cpe se..do nové krabice, nemůže jí to krátké nadšení pokazit. Nevím, jestli by Alfík polštářek ocenil. Jak píšu Ginger ho má raději polštářek venku a v krabici dává přednost tvrdému dnu. Alfíkovi posílám pohlazení.

dnešní dávka roztomilosti:)

je srandovní fotka, jak ginger leží celá na žlutém polštárku a vedle woody celá zabírá ten velký :D

ale nejvic me zmatla fotka se sadrovymi kockami... rikam si... ty mas ty zrzate kocky tri? :)

Mawe děkuji. Kupodivu Gigner zcela stačilo velký polštář si vyzkoušet, od té doby na něj ani nešlápla, zato na malém žlutém spí každý večer.

Jó sádrové kočky(je to nějaký tvrdý plast či co) jsou fakt jak živé, proto jsme je koupili. Ještě jedna (ta sedící) "trůní" uprostřed peřiny na velké posteli ve vedlejším domě. Ač vím, že není živá, vždy, když do ložnice vejdu, přitáhne mě pohledem (a musím se usmát).

Naše první kočka Káča, když jsme se přestěhovali z bytu do řadového domečku (víc jak 50 let) milovala krabice. Též jsme jí je dopřávali. Někdy fakt vtipné - dětské boty se prodávaly v takových modrých krabičkách, byly bez víka, takže takový tunýlek. Káča do ní vlezla, tím ji na sebe oblékla a skotačila po kuchyni. Někdy se vyprostila sama, někdy jsme jí museli pomoci.

To dělá s oblibou kocour Maru :-) https://www.youtube.com/shorts/XjZLLcARc6Y

To se krásně čte Maričko..taky máme kuličkovej polštář- veeelikej. Pidikočka do něj skáče šipky a miloval ho Mineček...želvice preferují můj péřovej..v noci tak spím a mám hlavu mezi dvěma kočkami..jsou jak malý sfingy...občas mne ze spaní některá kopne do hlavy a nebo se Bezulka rozhodne,že mne po půlnoci přemyje obličej..nechodí na něj Čečen, protože jí nedělá dobře,jak se boří a polštář se hýbe..Noriska se válí po mně,ta má největší polštář. Cecilka po Karolíně se připlíží, opatrně vleze na péřový polštář a snaží se proklouznout kolem zdánlivě spících sfing..někdy se zadaří..někdy ji vysyčej..jinak mají na křeslech staré Larisy a ty milují...deky hřejí a dají se v nich hrabat tunely...

Šárko, moc milý popis tvých akčních koček. No já donesla velký T. polštář právě proto, aby se na něj složily klidně i dvě kočky. Bohužel Woody rozhodla jinak. Ale pokud G. byla legrace sledovat, právě jak se polštář vlnil. Woody si chodí lehat přímo do středu polštáře a to "propadnutí" si viditelně užívá.

Jako tvoje kočky "hrabou" v dekách - u nás hlavně Rusty se mi snaží bránit, kdy na posteli skládám ze šňůr sebrané prádlo. Asi jí krásně voní, protože se třeba v ručníku nejprve s rozkoší rochní, než na něj ulehne a odmítá se hnout

Milá Maričko, musím se usmívat. Krásně jsi zachytila typické chování koček, kdy si musí jedna alespoň vyzkoušet (očuchat, ochutnat) to, co má ta druhá. A pak se spokojeně vrátit k tomu svému, byť třeba mnohem skromnějšímu.

Nějak jsem ztratila přehled. Co Bobinka? Už je ve smečnce klid a mír, nebo jsou kočičky stále víceméně oddělené?

Vave, děkuji. Další článek o Bobince jsem nepsala, situace bohužel stále není ideální. Ale přeci jen je o hodně lepší, než dříve. Naštěstí B. miluje zahradu, je tam víc, než v domě a tam si jde každá kočka po svém. Uvnitř se sobě vzájemně vyhýbají, s Woody na sebe hudrují, ale žádné rvačky se nekonají. Zato večer, když si B. vyskočí vedle mne na postel a stočí se mi u ramene, hlasitě přede, je z ní něžný mazlík. Nejvíce miluji, když několikrát za sebou zvrátí hlavičku směrem k mé tváři a nechá se hladit od bradičky až na bříško.

Krabice jsou u koček oblíbené, polštářky miluji psice- ale na gauči. Tam se uloží jak princezny na hrášku. Kočky se o to ani nesnaží, občas je lehká hádka o krabici od čehokoliv, ale obvykle je krabice přestane bavit a můžu zas něco objednat....

No Matyldo, však jsou tvoje psice jasně princezny a na polštářky na gauči prostě patří

A též děkuji, že ses ujala foto článku, na "ročenku z Moravy" se budu ráda dívat. Na první jsem koukala až se zpožděním

hezký pelíškový čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

Yoda taky miluje pelíšky (má jich hodně - prostě na tvrdém se neodpočívá) i krabice - ale ty nekompromisně rve zuby i drápy na minikousíčky kartonu. Dobře se i ty veliké pak vejdou do kontejneru...

Přeně jako Yoda, tak i Trixie milovala trhat krabice. Tedy přesněji plochou krabici od pizzy - buď dovezené, nebo z mrazáku. Protože takový kartón byl podajný, ne moc tvrdý, dobře se trhal. Dávala jsem jí krabici rozevřenou, ona si jí odnesla do obýváku a tam ji s nadšením škubala na mličké kousíčky. Když jsem některé kusu chtěla sebrat a odnést, packou mě "zastavila", že ještě neskončila a ať jí neruším. Pak si na tu hromádku malých kousků spokojeně lehla a později mě už nechala vše vyhodit.