3.12.2021 | Svátek má Svatoslav


KOČKY: Kočka není pes aneb jak jsme ke kočičákům přišli (2)

15.11.2007

Najednou jsem byla postavena před skutečnost, že příchod hedvábné kilové kuličky znamená přijít o většinu odkládacích ploch a úložných prostor. Že rozšířený parapet za lavicí pod kuchyňským oknem, po kterém jsem toužila tak dlouho, a tak hezky jsem si ho zabydlela nezbytnými zbytečnostmi, se nejlépe hodí za kočičí pozorovatelnu. Že své hezké jednoduché vázičky mohu strčit do krabice, protože jsou příliš labilní. Vave - Mikešek a Bertík 1

Kočky jsou kouzelné a hravé bytosti a mávnutím tlapky udělají z dvounožců své pokorné poddané, kteří jim budují plyšové hrady a přinášejí v oběť kožešinové i barevné myšky, míčky a hračky z korálků a peříček s rolničkami i bez. Součástí domácnosti se stane řada maličkých barevných mističek a košík plný kapsiček s masíčkem pro kočičí juniory.

V lednici nechybí nikdy kvalitní bílý jogurt a výběr měkkých a tvrdých sýrů je nebývale široký a k nelibosti mužské části rodiny jsou uloženy v tabu části lednice. Na mrazáku je několik plochých sáčků s nadrobno nakrájeným hovězím masíčkem. Všude jsou malé či větší kočičí pelíšky.

A zem je poseta malými hračkami a nejrůznějšími a nespočetnými myškami. Ty kožešinové u nás zakusuje Anka, rozžvýká je a oslintá a zanechává na místech, kde na ně nutně sáhneš naslepo. Papírové myšky loví Mikešek a pyšně mi je nosí do postele a rovná je u polštáře. A Bertík na myšky kašle, protože loví Mikeška. Ale to jsem předběhla událostem.

Zatím máme doma jen mourovatého něžného kocourka Mikeška, který se rád mazlí a chová a proto si vynalezl dvě sběrná místa. Jedno je na konci opěradla sedačky poblíž jeho hradu a nachází se na klíčovém místě, okolo kterého procházíme z kuchyně do srdce obýváku. Druhé je na rohu stolu v kuchyni, u kterého stejně jíme jen o Vánocích a při návštěvách, takže byl kočičákovi okamžitě obětován coby jídelna. To byla základní nutnost, v domácnosti, kde je Anka, by se žádná kočka na zemi nenajedla. Vave - Mikešek a Bertík 2 

Mikeš je opravdu chytrý kocourek, okolo jím vybraných míst se procházet prostě musí a Mikešek se tam naučil sedět tak úhledně a opuštěně, že ho bezpodmínečně musíš sebrat a hladit a foukat mu do kožíšku, až blahem přivírá oči a zapíná svůj motůrek. A když mám Mikeška chvíli v náruči, tak on se otočí a položí mi přední pacičky na tváře a dává mi pusinky, někdy jen tak ťukavě dává čumáček k mým ústům a někdy mě olizuje svým malým drsným jazýčkem, a to pak blahem přivírám oči já.

Přiblíží se víkend a přijíždí Tádošek. Nejdřív na chodící plyšovou hračku kouká nedůvěřivě, ale pak ho zvířátko, které je na rozdíl od Anky k němu v přiměřené velikosti, velice nadchne. Volá na Mikeška "ma-au" a učí se mu dělat malá a Mikešek drží a přede. Anka na ty dva prcky neustále dohlíží a starostlivé oko zavře jen, když Tadeášek a Mikešek usnou, každý ve své postýlce.

Příjezd Tádoška znamená, že je nutné přestěhovat kočičí záchůdek nahoru na skříňky v obýváku. Jsme domácnost paneláková a neoplýváme velkou předsíní nebo koupelnou a vzhledem k tomu, že Tadeášek je dítko velmi koumavé a pracovité, nemůžeme nechat krabici se stelivem na chodbě v úzké chodbičce před zrcadlem.

Mikešek velmi rychle pochopí, že na záchod musí jinam a i na novém místě stejně přísně a podezíravě dohlíží na jeho čištění. Vždycky mám pocit, že je jako pirát, který si na pláži zahrabal do písku bedny s poklady a teď musí bezmocně přihlížet, jak mu je někdo vyhrabává a odnáší. Když je záchůdek na zemi, dohled drží i Anka, naštěstí se nepokouší, na rozdíl od Mikeše, ukryté karboše (dle Bedy, díky) bránit vlastním tělem.

A když už se mi podaří všechno vylovit a hezky uhladit povrch, Mikeš tam okamžitě vleze a vyrobí si a zahrabe další poklad. Bertíka naštěstí nechávalo čistění záchůdku zcela chladným, až do dneška. Ale dnes ráno jsem měla pocit, že dírkovanou lopatkou vybírám z bedničky jednoho kocourka po druhém. Vave - Bertík a Anka

Už podruhé jsem zmínila Bertíka. No ano, to je naše druhé kotě, středně chlupaté, svrchu černé a zespoda bílé. Na předních tlapkách má ponožky a na zadních podkolenky. Jen kolem čumáčku jako by někdo trošku nakřivo rozhrnul černý závěs a pod ním se objevila sněhobílá záclona, tak krásně je vybarvený. A jak jsme v naší původně nekočičí domácnosti ke druhému kotěti přišli?

Vcelku jednoduše! Protože na Zvířetníku fungoval Rozhledník neoficiálně už dávno, věděla jsem, že je lepší mít kočky dvě, obzvláště jsou-li to ještě koťata. Dlouho mi to nevycházelo, celý měsíc dokonce, ale pak vyšel na Zvířetníku článek Pepík z Mělníka a v něm fotka malého Pepy s bílými ponožkami.

Vyprávěla jsem doma o Pepovi, četla jsem nahlas o Pepovi, ukazovala jsem fotku Pepy, až jsem dostala přednostův souhlas. Jenže milý kocourek Pepa už byl pár dnů u svých nových lidí. A co teď, když už bylo schválen druhý kocourek? No jasně, Zvířetník! Přes Zvířetník se člověk dozví všechno, dostane se mu rad i veškeré pomoci a sežene tu všechno.

Dokonce i kočičího kluka, i když má mít bílé ponožky a být stejně starý nebo maličko mladší než Mikešek, protože je kocourek něžný a takový delikátní od čumáčku po konec ocásku. Nakonec se správný kočičák do rodiny našel velmi rychle, koťátko, které našla Štětinka a zachránila ho spolu s Janou Bu. Kocourek dostal podle fotky na dálku jméno Bertík a v pátek 2. listopadu jsme si pro něj zajeli k Janě.

(pokračování příště:))

Vave - Bertík a Anka a Mikeš

 

Alena Zemanová (Vave)







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !