Timůra rozhodně nezanedbala nic ze svých povinností a naučila mrňata, co stihla. Ovšem na Mouřenínovi teď můžeme pozorovat tu „vyšší dívčí“.

Tělocvičny nemajíc, musí se Timůra spokojit s přírodním nářadím. Místo lana a tyče používá stromy. Začíná se s nižší obtížností. Jabloně jsou zákrsky a větve mají skoro od země. Dalším krokem je převislá ozdobná jablůňka. Kočka vyleze až na vršíček, drží se tam jako klíště a jabloňka se kývá všemi směry. Mouřenín dole moudře pokyvuje a tváří se, jako by si dělal poznámky. Přitom pacičkou zkouší odlovit konečky větviček.
Třetí lekce začíná na novém nářadí - špalek na štípání dříví. Horní okraj není v dosahu doskoku. Musí se šplhat. Tak jdem na to, kotě. Pořádně se dívej. Nejdřív si tady dole rozcvič drápky. Pěkně vytáhnout a zatáhnout! Vytasit... a zpět! Ano, tak je to správné. A nezapomínej na zadní packy.

Jdem na to. Pěkně se odrazíš... hop a zaseknout drápky do špalku. Uvolníš levou přední (no jasně, zatáhnout drápky) a zaseknout výš. Teď pravou zadní. No jasně, úplně stejně. Pravou přední a nakonec levou zadní. A teď ty! Super. Šikula. Ještě jednou a jsi nahoře. Pašák! To je rozhled, co? A slunko sem svítí. Příhodná plošinka tak akorát na kotěcí klubíčko. No dobře, přestávka.
Jenže Timůra je svědomitá učitelka a nenechá Mouřenína dlouho vyspávat. Tak vstávej, lenochu! Mňouknout nestačí?! Že ti jednu mňouknu za ucho! No proto. Tak jdeme. Šmarjá, ty nevíš jak dolů? Normálka skoč! Tak vidíš, že to nic není. Hele, nelaškuj a soustřeď se. Vidíš tu švestku? Neboj, není to tak vysoko, jak se ti zdá. Vzpomeň si, jak jsi to dělal na tom špalku. Tak šup. A neboj, neposekali.

Tráva je vysoká a hustá jako kožich. Kdybys spadnul, budeš padat do měkkého. No vidíš, už jsi nahoře, odpočiň si, lezu za tebou. Sakra uhni, kam si mám dřepnout já. A pak že to nejde. Dávej bacha, upadla ti pr... Tak je to správně. Ovládá se to intuitivně, já ti to říkala. A víš, že to, co jsi právě udělal, byl výmyk? Tak si to pamatuj, ještě se ti to bude hodit.

Kočky sice nevaří, ale o krmení se postarat umí. Praktická cvičení lze rozdělit do několika lekcí. Plížení a schovávání v podrostu, číhání a lov ze zálohy a též zneškodnění a porcování kořisti.

Plížení a schovávání zvládla všechna mrňata v útlém věku. Lov ze zálohy si ten malý šmejd cvičil na nás. Kolikrát jsem měla zakousnutý kotník! Abych v létě nosila kozačky! Nedávno jsem pozorovala i poslední lekci Zneškodnění a porcování kořisti.

Timůra přišla z pole a v hubě jí cosi pískalo. Mouřenín byl přímo v transu. Timůra vypustila zblblou myš, Mouřenín předvedl ukázkový výpad a začal tanec. Myš pištěla, Mouřenín tančil, pacičkou nadhazoval a do tlamky ji chytal ještě ve vzduchu. A ještě... ještě...

Nakonec pištění přestalo. A Mouřenín, jako když utne, přestal tančit. Popadl myš, zalezl si pod pivoňku a sprásknul myš i s chlupama. Timůra opodál si viditelně zamnula tlapky „tááák, maturitu bychom měli...“.

A druhý den nám vletěl do obýváku mladý rehek. Usadil se na parapetu a byl tak zpitomělý, že se nechal chytit do ruky. Můj nejdražší ho posadil sloupek plotu, za plotem je líska a v ní rodné hnízdo. Celý den tam rehkové učili lítat dva mladé. A my kontrolovali, aby kočka byla v jiné části zahrady.

Další den jsme neuhlídali. Zahlídla jsem už jen, jak Mouřenín skočil. A než jsem stihla zasáhnout, bylo po rehkovi. Mně bylo mladého rehka líto, ale Timůra se nadmula a v očích jsem jí četla „Je to pašák... Po mně!“.

Další fotky najdete zde