terra 30.5.2006 16:26

pro, ale...

Nemám nic proti kastrovaným čičinám - jeden z mých kocourů na to však šeredně dojel, možná dokonce stejně jako Bertík. Ti kocouři (nekastrovaní) se prostě chtěli rvát, a on jaksi nevěděl, proč by měl. Nešlo mu to. Koukal jak puk a bránil se chabě. Nechal v tom boji důstojnost a oko, a to to netrvalo nijak dlouho (spasil jsem ho kýblem studené vody a tuřím řevem ve stylu "koukejtevypadnoutvybestiesurovýnenažranýaťvástunevidim!!!!!") TAK NEVÍM...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana 30.5.2006 13:42

Taky jsem jednoznačně

pro. Kočky a kocouři žijící venku tvoří zástupy nechtěných nemocných koťat a kocouři se skutečně rvou, kočky jsou zničené neustálými porody. Doma zase asi nejsou tak v poho když na ně přijde jejich touha a navíc jsou prýdost cítit (říkala sousedka, co kočky cholvá už asi 30 let). U psů to je trochu jiné - vyjma vesnických fen a psů kterých si jejich majitelé často nehledí a nechávají je potulovat - to uhlídat lze a nepozoruji nějakou újmu že se pářit nemohou - v přírodě se také množí jen alfa pár a ostatní třeba nikdy. A uhlídat to lze - jednak mám psy poslušné a druhak majitelé fen je v inkriminované době nepouštějí na volno a ihned mě informují že se hárají a hlavně pokud je doba kdy by fena skutečně nastavila...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

PetraK 30.5.2006 12:53

Lenko

díky za tenhle článek - myslím, že poslouží víc než dobře, bude hodně silným argumentem v přesvědčovacích diskuzích! Doufám, že se dá Bertidlo brzo dohromady a najde nový domov

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vakandi 30.5.2006 10:26

Máme taky

kočkoura a nevypadá, že by nějak strádal. Strádali jsme my, když celé noci mńoukal, tedy né že by teď nějak ztichnul, ale úderem jedenácté úléhá do svého křesla a spí až do 4, kdy se nastěhuje ke mně do poslele a chrní do té doby než nám pípne budík.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tojefuk 30.5.2006 10:10

Poslední

kocour, který mne vlastnil před kotětem, co mne před měsícem nebo tak nějak, adoptovalo, byl pár let nekastrovaný. Zjara zmizel, místo aby se věnoval myšolapání, flákal se bůhví kde! Čekání, jestli se na zimu vrátí, bylo o nervy! Pak mně nervy praskly, z kocoura se stal kocour bývalý, držel se doma a bylo po starostech s myšema i hryzcema! Ztrácel se, jen když jsem byl pár dnů pryč, příbuzným se neukázal. Po návratu byl během několika minut na kapotě a hřál si pozadí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jaguška 30.5.2006 10:09

Mazánek

Máme čistokrevného perského kocoura Mazánka (perskou činčilu) a toho jeho výlety za kočkama také málem stály život. Snad se na něj ti venkovští kocouři domluvili, když byl jiný než oni, a dali mu vždycky hrozně do těla. Když už to vypadalo, že o něj přijdeme, dali jsme ho kastrovat. Tím jsme sice připravili celé široké okolí o krásná koťata (občas se mu to podařilo), ale Mazánka máme dodnes a je mu už čtrnáct let. Je v pohodě, je z něj mazel a závislák na babičce. Ani nedokážu odhadnout, kdo má koho raději, zda babička Mazánka, nebo naopak. Také mohu kastraci jen doporučit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

johanka 30.5.2006 7:45

100% kastrovat

U nás doma co není do chovu, je kastrované. A protože máme psa z útulku a kočky nalezence, máme kastrované všechny chlupatce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beňa ml. 30.5.2006 7:43

Berťas je sympaťák!

Srdce mi usedá vždycky, když vidím takhle zbědovaného kočičáka.Hlavně že to takhle dopadlo, ještě kdyby našel někoho, kdo by ho měl rád. Škoda, ráda bych si ho vzala, ale u nás by padl z bláta do louže. Jeden z mých kočičáků - Tonda - přesto že je již z útulku vykastrovaný, má pocit, že se pořád musí prát o místo na slunci. Takže jakmile načapá Viktora nebo Kubu někde móóóc blízko, je zle.Nejbezpečněji se ti dva cítí někde výš než je Tonda.To je potom pěkná podívaná - tři kocouři (tedy kastráti) v pokoji, dva sedí nehnutě aspoň na radiátoru, jeden na zemi a hlídá. Říkáme mu bachař. Sice pořád doufám, že někdy, někdy se stane zázrak.....Jo, kocouři jsou osobnosti a nedají si do ničeho kecat. Viktor taky ke kastraci dospěl až skoro v důchodvém věku, měla jsem z toho strach, zvlášť když to bylo spojeno s převratnou změnou jeho životního stylu.Býval to kdysi tzv. "zimní kocour" a rváč. Trávil doma u rodičů jen zimu. V létě se přišel jednou za týden nažrat a ani to nestíhal, ještě vylizoval poslední sousta z misky a už odpovídal kočičím holkám, které ho volaly ke kocouřím povinnostem.Jo, býval tenkrát v kursu! Taky byl z té honičky, jakou měl, věčně nerudnej, protivnej a nesnášenlivej.Dneska je u nás doma, je na důchodu, a stal se z něj milej mazel a postelovej povaleč.I s Kubou se snese! Ráda bych k nim vzala i Berťase, ale byl by z bachaře Toníka ve stresu.Jinak co se týče sexuálního života Tondy, Viktora i Kuby, nijak nestrádají, protože kočka Jiřina (pěkná nestyda) je dokáže přemňoukat k ledčemu.... Tak Berťáskovi přeju, aby našel domov, kde by v klidu prožil svůj invalidní důchod.    

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 30.5.2006 5:44

Měli jsme kocoura Mulisáka. Samozřejmě vykastrovaného.

A našli jsme mladou kočičku, jež nazvána Kikinkou a pobyla u nás tři měsíce, než jsme jí našli páníka. Na Kikinku přišel její čas a byla značně pohoršena, že Mulisák, jaksi, nemá se k činu.

Dohnána k zoufalství skočila na Mulisáka po kocouřím způsobu a snažila se názorně předvést, jak se "to" dělá. A Mulisák pochopil. A slovo učinil činem!

Přišlo mi to divné a telefonovala jsem známému vetošovi: "Ty", povídám," mám kocoura 9 let vykastrovanýho a právě připravil Kikinku o věnec. Jak je to možný?"

"Ha ha ha ha hááááááááá", zněla odpověď.

"Přestaň se blbě chechtat! Já mám odborný dotaz", čuřila jsem se. "Já vím", odvětil vetoš, " mně se líbí ta síla vůle!"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

hana Williamson 30.5.2006 1:09

Primlouvam se

 za to kastrovani. Me tady venku pobihaji tri kocouri, jsou vykastrovani, a nejevi znamky deprese z nedostatku sexualniho zivota. Ale fakt je, ze se moc neperou a hlavne nevytvari spousty kotatek, ktera pak nikdo nechce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek