Jsem nádherná černá kočičí dáma. Nevím, jestli jsem jako Pascha čistokrevná, ale rozhodně jsem velmi, velmi čistotná. Páníček na mě volá Jůlinko nebo princezno moje a panička mě oslovuje Julčo, typotvoročerná a někdy na mě i zakřičí "Nechtohotymrchojedna". To když se rozhodnu poškrábat novou sedačku. Ale nechci předbíhat.

Život venku

Svého budoucího páníčka jsem si u popelnice vyhlídla už před šesti lety v zimě. To mi nosil jídlo. Ale já měla oči jen pro něj. Ovíjela jsem se mu kolem nohou, věšela jsem se na něj a vůbec jsem se chovala jako zamilovaná. On pak o mě nadšeně vyprávěl doma paničce, ale ta zas tolik nadšená nebyla. Asi žárlila! Ale já byla vždy velmi trpělivá!

Jako venkovní kočka jsem byla vyhlášena krasavice, srst jsem měla nádherně lesklou a delší než jiné kočky, kocouři mě proto vyhledávali a tak se bohužel stávalo, že jsem i na svůj vkus měla koťata nějak často. Až jednou… přišla jsem o koťátka a navíc jsem dostala nějaký zánět. Byla jsem na tom docela špatně. Proto jsem si vyčíhla, když se vracela panička s páníčkem domů, vyběhla ze skrýše, běhala kolem nich a mňoukala jak o život.

Zabralo to konečně i na paničku! Popadli mě do náruče a jelo se k veterináři. Ten mi předepsal nejdřív antibiotika a řekl, že až se uzdravím, že mě vykastruje. Panička mě totiž chtěla zase vypustit ven. Ale veterinář se jí zeptal, jestli bude problém po dobu mé nemoci mě mít zatím doma. A paničce nezbývalo nic jiného než mu říct, že problém to nebude. Nechtěla ho naštvat, to je mi jasné.

Život v mém bytě

V bytě už žiju s páníčkem skoro šest let, ale musela jsem si domácnost ještě vybavit. Škrábadlo, kočkolit, záchůdek a tak. Panička byla v tomhle směru naprosto neznalá. Jak už psal Pascha, tak jsem pravidelně dochází kocour Mikeš a podle mě i panička. Ta ráno odejde do práce a navečer zase přijde. Prostě se tu s Mikešem nají a vyspí. A já jí za to dovolím, aby se starala nejen o nás, ale taky i o domácnost. Ale kdyby tu teď nebyl Pascha, tak mám páníčka úplně pro sebe. Navíc jsme o víkendech celá smečka pohromadě a tak jsem si už zvykla.

Co miluju

Páníčka. Jsem jeho stín.Pořád za ním chodím po bytě, jakmile si sedne,má mě v klíně, jakmile si lehne, stočím se mu na hrudi. Večer s ním spím v posteli, máme společný polštář.

Co mám ráda

Pořádek a čistotu. Kartáčování od paničky, chytání ptáčků na balkoně,ochutnávání z talíře,hru na schovávanou. Mám ráda i jízdu v autě, ale to je spíš výsada Paschy. Ten nesmí nikde chybět. No a já zas ty návštěvy tolik nemusím.Ale na zahrádku jezdím ráda.

Co nemám ráda

Očkování, odčervování a koupání. Jóo, slyšíte dobře, koupání. Prý kdybych chytila nějakou blešku od Mikeše. Nevím, jak může mít blešky, když mu dávají takovou vodičku za krk.

Co tiše trpím

Paschu a Mikeše. Ale to neznamená, že bych je neměla ráda, já mám spíš uzavřenou povahu, jsem tak trochu sama pro sebe. Páníček je vlastně jediný, koho jsem pustila do svého kočičího světa. A teď i Vás. Tak zase někdy příště. Vaše Julinka