Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jitur včera jsem článek přečetla, nakoukla do diskuze a popsala něco od nás. Dnes jsem listovala kočičími fotkami, otevřela Tvé rajče a to je tedy náklad. Tolik fotek. Některé prostě krásné, některé milé, jiné i smutné. Parádní sbírka. Děkuju za nahlédnutí.

Jak jsem psala Lice - vděčím za hojnost fotek přátelům, když někde vidí kočku, fotí pro mne... děkuju

Tak jsem se poctivě proklikala tou spoustou koček. Všechny jsou to krasavice, neznám ošklivou kočku. Úžasný dům s "vyboulenou" hlavou kočky - kolik koček asi žije uvnitř? Fotku šedé kočky na parapetu jsem si musela zvětšit, zda je skutečná či ne - není A samozřemě různá koťata - no radost koukat.

Teprve, když jsme se v r. 1996 vrátili sem, začal se mi plnit sen mít víc, koček než jen jednu, dokonce i psa Postupně přibývaly, ale bohužel i ubývaly, teď radostně počítám do čtyř. Důležité je poslední večerní počítání kolem 7 večer, tedy svolávám kočky na noc dovnitř. Už se mi stalo, že až při poslední kontrole (11 večer) před spaním jsem si všimla, že jedna kočka chybí (asi nehlídaně zase vyklouzla ven). Jednou to byla Ginger, podruhé Bobinka. Naštěstí v obou případech ta zapomenutá už sama čekala venku za dveřmi.

Předevčírem zase z venku nechtěla Woody. Ona se ráda "nechává najít", jenže venku už byla tma a šedá kočky nebyla vidět (s baterkou ani s el.osvětlením zahrady). Nechala jsem ji být, čekala, zda přijde sama, jen ji chodila opakovaně volat. Po hodině mi už došla trpělivost. Roztáhla jsem hadici a do tmy začala celou zahradu z výšky kropit silným proudem vody (trik který několikrát fungoval už u dřívějších koček). Voda zabrala, netrvalo dlouho a do otevřených dveří verandy zaběhl šedý stín

Maričko, musím se juknout na Tebou zmiňované fotky - jasná je mi jen ta s tím domem ve tvaru kočky. Mám to stejně, de facto od r. 2010 je jen na mně, kolik nás doma bude. Nejvyšší počet byl 5+1 westík. Aktuálně 4+já. Přicházejí, ale jak píšeš, bohužel nás i opouštějí... ale ty chvíle s nimi (doufám, že i pro ně - s námi) stojí za to...

doma počítám do šesti...jsem za to číslo ráda, pořád jsou relativně v pořádku,i když Norisce je 17, želvinám 14...Pidikočce 16, Cecilce cca 9 a Čečen 8 let...

Šárko, vřele gratuluji všem tvým kočičím seniorům a posílám jim 6x pohlazení

Dnes tady máme kočičí království.🙂👍 U mých prarodičů i rodičů byly kočky součástí domácnosti. Já jsem spíš psí. Na zahradě jsem měla kámen, aby Goliáš měl kde zvednout nožičku. Chtěla jsem ho ozdobit figurkou pejska, tenkrát ve vybraném obchodě neměli pejsky, jen kočky, tak kámen zdobila kočka. Teď, když už Goli není, kočička sídlí na stojanu na kytky.😸

V poslední době mě rozčiluje mourovatá návštěvnice z vedlejšího paneláku. Majitelům prý smrdí kočičí záchůdek, tak ji berou domů jen na noc a přes den ji pošlou ven. Kočka chodí kálet na sousední i mou zahradu, u mě honí ptáčky a upíjí z ptačího pítka. ☹

rozumu mdlého jsou, to ji jako v zimě vykopnou ven a na noc vezmou domů..to chudák kočka teda moc nedá, přijde rýma, nastydne..nemá se kam venku schovat...

Na možné další příspěvky odpovím zítra, dnes máme bohužel v rodině pohřeb, takže nebudu v blízkosti PC...

Tak to je smutná událost

Pěkně počítáš a fotíš .

Děkuju moc, kočky jsou své, nespoutané a originální Pejsci se víc touží svému člověku zavděčit...

Hezké počítání :-) Hlavně aby ses vždy dopočítala, jinak jsou to nervy. A pěkné kočičí album, to je "úlovků"!

Tak nervy to jsou, a z vlastní zkušenosti určitě znáš, jak je někdy téměř nemožné je najít, když se rozhodnou zmizet. A za hafo fotek vděčím i přátelům, kteří je pro mne jsou ochotni fotit...

hezké kočičí úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

rezavý kocourek toulající se sídlištěm, sousedův modrý briťák Mirek, drobná temně mourovatá kočka, štíhlý černý atletický kočičák a výjimečně jedna želva... to jsou návštěvníci naší zahrady. Yoda je honí pryč a já se mu nedivím. To je Yodovo království. Ale kočkám je to jedno...přijdou zas. Mirek i k babičce do křesla...

Máš pravdu, kočky se jen tak nedají. Ale Yoda je v právu