Oběť

Tak nejdřív jen jako náhodou nenápadně lehkým krokem okolo, blíž, ještě kousek, kousíček. Osoba nekouká. Opatrně, nejdřív pomalu vystrčit čumáček. Fajn, to by bylo. Osoba neprudí a nebrání. Tak ještě kousek hlavy, aspoň jedno ucho. Nic neslyším. Tak teda jedno oko. Ha, tma! A Osoba jde za mnou! Bacha, rychle se stáhnout z již dosažené kóty a dělat povalujícího se kocourka, který nemá vlastně vůbec zájem o otevřené dveře. Osoba jde ven. A hned zas zpátky. Co tam má? Co tam dělala?

Kouká? Nekouká. Tak znovu. Čumáček, ucho, oko. Světlo! Je tam světlo! To beru, to se musí využít! Tři, dva, jedna, start! Jauvajs! Co to to to to uááááááá! Schody, fuj! Shodily malou ubohou nezkušenou šelmičku, sprostě se propadly. Potvory, klidně si tu stojí dál. No nic, nikdo neviděl, nikdo neslyšel, budu hrdina - urovnám si pěšinku a ty tři poslední schody ladně seběhnu.

Tý brďo, tady je věcí! Čuchám, čuchám a oči si můžu vykoukat. A tolik kytek! Ztracen v pralese. Uáááá, píchá! Potvora jedna zelená, já bych tak rád ochutnal a ona si klidně píchá. Ukaž, tahle nepíchá? Hm, nepíchá, ale není moc stabilní. Nevadí, najdu si něco lepšího. A pak nahoře ozobu svůj květináč. No co, Osoba bude mít určitě radost, že mi chutná.

A hele, asi pelech. Zkusím, jestli by se dal používat. Hm, hm, no, pro případ nouze? Co? To by šlo. Ale svoje houpací křeslo nedám. Ne ne ne. Fuj! Co to tady smrdí? Že by to bylo tygrovo? Čuchám, čuchám. Cizej kocour. A kompletní, se vším všudy. Jak to tak vypadá, nebude to žádný ořezávátko. Co když teď zrovna přijde? Co já ubohý, jemný, něžný, voňavý, vykulený budu dělat? Brrr, uááá, prsk, zahájím opatrné a nenápadné opuštění prostoru. Stejně tady není žádná dobrota. Prchám. Důstojně ovšem.

Tady je moje křeslo. Natáhnu a protáhnu se a zahájím zasloužený spánek. A toto je zas co? Lechtá! Hnusný! Chodí mi to po tělíčku! Fůj! Toto teda ne. Háló, osobo! Dej to pryč! Cos mi to nasadila do kožíšku? Vždyť je to černý a vůbec mi to neladí k pleti. Ani jednou nohou na to nemůžu dosáhnout. Vrrr, zakousnu to. Aúúú, jsem se kous do ocásku. Já to shodím. Když se děsně rychle rozběhnu, tak to musí spadnout. Drží se to. Mrcha! Fajn, budu skákat. Hop, hop, hop. Nic. Drží. A kouslo to do ouška.

Osobóóó! Pomóóóc! Dej to pryč. Hned. Jak mám držet, když to tak svědí? Jak asi, nevíš? Už to moc dlouho nevydržím. Podrbááát! Snaž se. No tak, co bude? Už? Už? To teda nechápu, jak můžeš přežít, když nejsi schopná ulovit jedno malý protivný zvíře. No to je dost! Kam s tím jdeš? Ukaž, potřebuju poznat nepřítele. Ale drž to, jo? Toto? Fuj, dej to pryč, co kdyby to zas chtělo zaútočit? Uf, umyla sis ruce, když saháš na takový hnusy? No a teď bych si dal něco k jídlu. Zasloužím si, byl jsem bídně napaden.

Agresor

Potřebovala bych se přestěhovat. S tím Mikešem už není k vydržení. Furt někde courá, ubohá bleška se musí držet zuby nehty, aby nezůstala viset někde na větvi. Hned, jak dorazí domů na večeři, odstěhuju se a počkám pěkně v teplíčku na lepší bydlení.

Číhám. Nikde nikdo. Snad se nebudu muset potupně vrátit? A hele, někdo jde. Blonďák. Blonďáka jsem ještě nepila. Elá hop! Škoda, že tady není zrcadlo. Koukla bych se, jak mi sluší. Mám ale dost dobrou představivost. A jak to vypadá, mám kocoura sama pro sebe. Trochu se projdu a lehce ochutnám.

A jéje, začátečník. Blonďák neumí být hostitelem. Jo, panáčku, chybí ti cvik. Takhle tady ztloustnu, když se budeš drbat tak divně. Blešce neutečeš. Blešku neshodíš. Utíkej a skákej, jak chceš. Držím. Nepustím. Paráda, to je bejvák. Ty si zvykneš, neboj. Taky se nebojím.

A toto je co? Já se nedám! Já se schovám. Proč jsem se nastěhovala na blonďáka? Nemám se kam schovat, všude jsem viditelná. Uteču, uteču, prchám! Chytli blešku, pomóc! Tak nic, tak někdy jindy a někde jinde. Že já nezůstala u toho Mikeše. Trochu toho mokra, zimy a nepohodlí by se dalo přežít. Tohle asi nepřežiju.

Osoba

Co ten kocour blbne? Proč si myslí, že je nenápadnej? Klidně jdi na chodbu, hrdino. Postupně vysunuje kocoura kousek po kousku za dveře. Copak, tma se ti nelíbí? Tak já ti posvítím. Neboj. Tygr tam nečíhá. A Mikeš tam taky není. Už má po večeři a odkráčel honit kočky. Kůťata jsou v kotelně. Nikdo tě nesežere.

Po těch schodech se dá normálně sejít, nemusíš plachtit. Líbí se ti tady? Nežer tu kytku. To je kaktus, ten taky neokusuj.

To ti Mikeš tak smrdí? Jo, je velikej. Je bitevní. Asi by ti trochu upravil zjev. Je v plenéru, loudí u koček. Tak rychle po těch schodech nemusíš, zbabělče.

Kde máš polštářky? Víš, že na nahý křeslo nemůžeš. Uhni. Tak. Už můžeš. Co je? Nehuč. Aby se ti hnátky nezamotaly. Co se ti nelíbí? Proč si okusuješ ocásek? Nehulákej, prosím. Nová hra na tryskáč? Nemáš křídla. Proč se pokoušíš skočit na strop?

Hop, hop. Co blbneš, jelito? Cože? Co to tam máš? Hele, blecha. No na mě nekoukej, já ti ji tam nedala. Na uchu. Krásně ti sluší, je taková kontrastní. Je vidět, jak se po tobě prochází. Promiň, nebudu se ti smát.

No co co, asi bude Mikešova. Prostě si odskočila. Počkej, drž. Nemel se, takhle ji nechytnu. Drž. Už ji mám! Nemám, zdrhla. Ti říkám, drž. Drrrž! Zas je v trapu. Nelehej si, je na břiše. Tak drž. Když tu blechu nechytnu, budeš ošetřen chemicky. Postřikem. Tak drž. Za uchem. U čumáku. Ta je ale rychlá! Drž! Mám. Fakt mám. To čučíš, co, jak jsem rychlá, mrštná, obratná a dokonalá.

Nestrkej mi sem ten čumák. Uteče a kde ji budem honit? Ještě nikdy jsi neviděl blechu? Tak koukej, no. Normální blecha. Stačí?

A co takhle poděkovat? Co řveš? Hlad? Ach jo, tak pojď. Dobrý? Stačí? Ještě piškotek, dobře.