Před časem jsem psala o tom, jak dokáže bojovat malé kotě s nepřízní osudu. Po návratu z hospitalizace na veterinární klinice zůstal Ondrášek týden v naší ložnici, aby se mu do hojící se kůže nedostala infekce. Byl tak chytrý, že se naučil chodit vykonávat potřebu na plenku. Záchůdek jsem mu nechtěla dát, aby se mu do rány nedostala špína. Po týdnu, kdy se mu zahojil i poslední stroupek a dobaštil antibiotika, se mohl zařadit mezi své kotěcí kamarády v naší kuchyni (karanténě).

Ondrášek

Dnes můžu s klidným srdcem konstatovat, že je Ondrášek 100% vyléčen, prospívá, jak se na takové koťátko patří a stal se maskotem našeho depozita.

Na utrpení, kterým si prošel, mu zůstala památka v podobě malé jizvy v pravém třísle, ostříhaný, zatím nedorostlý kožíšek a žluté fleky od Ajatinu, které časem také zmizí.

Ještě dnes nemohu uvěřit, že se tak rychle vyléčil a pořád čekám, že něco přijde. Z maličkého vyhublého tělíčka se pomalu stává buřtík, který si nenechá nic ujít (hlavně misku né). Co do lumpáren a apetitu zdatně sekunduje svým kámošům. Občas mám pocit, že přebírá žezlo za Mourka, který je vůdcem naší demoliční čety.

I když musím přiznat, že Ondrášek neničí kuchyň, ale mé nohy. Jen co vstoupím do místnosti, proletí něco vzduchem a přilepí se mi to na nohu. A pak začne hloubkový průzkum kotníků a lýtek, následovaný mým křikem. Ten prťous se v tom úplně vyžívá a ještě lepší to je, když mám sukni. Pověsí se za ní a tak putujem od dveří ke sporáku, k lednici pro konzervy a pořád dokola. Sice si myslím, že to není z jeho hlavy, neb první s tím přišel Ňoumí, ale Ondrášek je ve svém počínání urputnější.

Ale abyste si nemysleli, že je jen takový saďour. Jakmile se mi dostane do náručí, spustí hlasitý motůrek a šplhá až za krk, kde se spokojeně usadí. Miluje šmajchlování hlavičky, a to tak, že jí dá do dlaně a nechá se hladit. Válí to se mnou jak starej mazák. Všechno mu odpustím. Ten jeho vykulený obří kukuč mluví za vše. A pak že kočky nemaj "psí oči" :)

Je to prostě sluníčko moje stříbrný a budu se s ním jen velmi těžko loučit. Sestřička z kliniky se sice už neozvala, ale myslím, že po zadání do nabídky na webu se Ondrášek u nás už moc dlouho neohřeje. Nechci na to ani myslet. Až to přijde, tak to přijde. Jenže stejné to bude i s ostatními.

Letos je všude spousta krásných a výjimečných koťátek. Stejně je tomu i u nás. Každé kotě je mi něčím blízké a každé budu dávat s těžkým srdcem.

Ondráškovi kamarádi

Výše zmiňovaný Ňoumí je také velmi zvláštní. Jméno dostal podle toho, že fakt koukal jako ňouma. Ostatně to mu vydrželo dodnes. Je to mourek do oranžova, který vypadá jako gepard. I hlavičku má takovou jinou. Jakoby měl za mámu nějakou takovou potvoru. Je to mazlík fixovaný na lidi. Jakmile se objevím, mňouká jak o život, žene se ke mně, a když mám kalhoty, vyškrábe se mi až do pasu. Ale šmajchluje se jako dítě a nejraději usíná na mém klíně.

Jeho bráška Tíťa sice z oranžové barvy vyrostl, ale má pruhy tygra. Je větší než Ňoumísek a také je dravější.

A nebo Buráček. Já vím že je to blbý jméno pro tak krásnou kočičí slečnu, ale mě při pohledu na ní napadlo zrovna tohle. Tak tahle čičinka je neuvěřitelně chlupatá a nádherně zbarvená. Tmavě hnědá se smetanou. Jen jí zbaštit. Měkoučká jak prachové peří a stejně tak hodná a klidná. K jídlu jde vždy poslední, přece se nebude tlačit mezi ostatní. Počká, až všichni odejdou, a pak si dá do nosu. Roste jak z vody, už je největší ze všech a přitom Mourek s Týnou jsou minimálně o 3 týdny starší.

Buráčkova sestra Terezka je také nádherné stvoření s barvou hořké čokolády. Má nádherně lesklý kožíšek a tak elegantní postoj, že si myslím, jestli ona holka nepatří k nějaké kočičí aristokracii. A navíc je strašně hodná a přítulná.

Když to teď po sobě čtu, vypadá ta moje smečka idylicky. Ale nenechte se mýlit. Každý zvlášť jsou sice k sežrání, ale společně jsou obávanou demoliční četou.

Nedávno se mi ozvala paní, co našla Ňoumího s Tíťou, jestli by mohli přijet na návštěvu. No copak to jde. Jen co přijdu z práce, nakrmím všechnu zvěř (fretku, psa a 12 koček) a uklidím záchody. Než se pak stačím převléknout, mám kuchyň vzhůru nohama. Záchůdky uprostřed místnosti, pelechy na druhém konci, všude vylitá voda, ubrousky a konzervy po celé podlaze. Tři koťata ve dřezu, jedno na sporáku, další za lednicí a zbytek po oknech a stole.

O tom, že bych třeba vytřela podlahu, ani neuvažuju. Tahat na smetáku hadr a k tomu ještě 5-6 černých pasažérů je fakt nářez. Nehledě na to, že podlaha pak vypadá stejně jako předtím, ne-li hůř. A teď do toho voďte někoho, kdo nemá ponětí, jak vlastně takové depozitum po nájezdu čtyřnohých válečníků vypadá. Myslím, že se má paní na co těšit. Takový bugr ještě neviděla. Myslím ale, že ten "bordel" - roztrhané záclony, škrábance a já nevím co všechno - stojí za to vrnění a vyvalené kukuče těch malých čtyřnohých potvůrek.

Já věděla, že to Ondráškovo zdraví zakřiknu: když jsem dnes přišla z práce, koukám, že na mě Ondrášek nějak divně čučí. Jedno oko zavřené, oteklé a plné hnisu. Podle veta provozoval prcek bungee jumping bez bungee.

 Abyste to pochopili - nejspíš lítal jak poděs a při pádu si to oko narazil. Takže prokapáváme a doufáme, že bude vše v pořádku. Mám neblahý pocit, že se mu od nás nechce pryč. Stejně jako Žužla, který se před výstavou, kam se měl jít umísťovat, začal tak zuřivě mýt, až si vylízal na zádech obří fleky. No uznejte, že s takovou parádou se na výstavu jít nedá.

Finance

Osazenstvo kliniky, kde byl Ondrášek hospitalizován, bylo jeho statečností a milou povahou tak uneseno, účtovat za veterinární péči a léčiva ty nejnižší možné částky. A tak jsme za Ondráškovo léčení nezaplatili 10.000 Kč, jak zněl původní odhad, ale "jen" 4.300 Kč.

Vzhledem ke štědrosti vás, čtenářů Zvířetníku, kteří jste na Ondráškovo uzdravení přispěli, mohla být uhrazena veterinární péče zbytku osazenstva depozita, tedy 7 koťat a kočky Jíťi, která za červenec vyšla na 6.605 Kč, a to včetně několikanásobného odčervení celé smečky a jejich vakcinace + kastrace kočky Jíťi. Celkem tedy (i s léčením Ondráška) 10.905 Kč.

Děkujeme všem, kteří na péči o Ondráška přispěli, jmenovitě:

Ještě jednou děkujeme všem, kdo pomohli zaplatit léčení kocourka Ondráška a přispěli na veterinární péči dalším koťatům v depozitu Alena. Bez vás by byla naše dobrovolná práce ještě obtížnější, ba přímo nemožná.

Autorka článku provozuje malé domácí depozitum v rámci OS podbrdska, malé organizace, která se stará o opuštěná zvířata na Praze západ a v okolí Berouna. Činnost organizace můžete podpořit příspěvkem na účet č. 152335352/0600 (veškeré dary lze ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních odečíst z daňového základu).