Tentokrát nebudu povídat o zvířeti vlastním, ale o zvířeti sousedovic, které jsme na chvilku měli v péči. Jen se k těm sousedům naším přičiněním dostalo.
Rodiče mé spolužačky mají chatu na Brněnské přehradě. Jednoho víkendu k nim přišla dvě zubožená huňatá koťata. Soucitní rodičové je nakrmili, ale protože bydlí v paneláku, vzít si je domů nechtěli, a tak odjeli. Před panelákem vystoupili z auta a obě koťata s nimi.
Začalo velké hledání, kdo by si je vzal. Jedno přijala jiná moje spolužačka - kočička Adélka jí dodnes dělá společnost, na vánoční pohlednici ji vždycky výslovně pozdravujeme.
Kocourek Čert na rodinu čekal. Jelikož v té době u nás v domě žila rodina se třemi malými kluky a maminka se zmiňovala o tom, že by nějaké zvíře ráda, nabídli jsme jí Čerta. Byl přijat s obrovským nadšením. I jemu se v nové rodině líbilo.
Zapadl tam jaksepatří. Časem z  něj vyrostl Pan kocour, chlupatý černý tvor, který dokazoval, že rodina byla vybrána správně - poněkud velkokapacitní předení dokázalo získat prostor i mezi třemi hlučnými kluky. Rodina sídlila ve zvýšeném přízemí, takže mohl dle libosti odcházet a přicházet přes balkón, u kterého měl svůj soukromý žebříček.
O prázdninách rodina potřebovala na 14 dní odjet, ale kocoura s sebou brát nechtěla. Požádali mně, jestli bych Čerta mohla krmit a dávat mu vodu- na ledničce jsem měla naskládanou pyramidu konzerv a byla jsem poučena, kolik mám kocourovi odměřit. Souhlasila jsem, strčila do kapsy klíče od bytu a v klidu odkráčela domů.
Další dny jsem kocoura pilně krmila. Čert se ke krmení dostavoval pouze někdy, ale mistička v kuchyni byla vždycky vymetená, takže očividně doma pobyl. Asi devátý den jsem kocourovi nandala obvyklou dávku a odcházela jsem, když jsem si všimla, že po mně něco leze. Byly to blechy!
Vyletěla jsem ze dveří a začala jsem po sobě pleskat jako šílená - bylo léto, měla jsem kraťasy, holé nohy a byly dobře vidět... V tu chvíli mi to bylo jasné - kocour dotáhl domů blechy a já si je domů donést nehodlám. Večer jsem se u sousedů zastavila znovu, pobrala všechny kočičí konzervy a misky, které jsem okamžitě ze dvora přistavila kocourovi na balkón.
Tudy jsem ho krmila dál. Kupodivu, ani kocourovi se do zablešeného bytu moc nechtělo a zůstával spíš na dvoře. O víkendu, kdy se sousedi měli vrátit, jsem nebyla doma ani já, a tak to znám jen z vyprávění.
Maminka tří kluků vstoupila do bytu jako první. Kocour se jí nadšeně otíral o nohy, jenže... během pár minut měla nad ponožkami černý pruh, který lezl a štípal. Zařvala, vyletěla ven a oznámila manželovi, že do tohohle bytu děti půjdou tehdy, až budou blechy vyhubeny.
Děti odvezli k babičce a začali uklízet. Když jsme večer dojeli domů my a vysvětlila jsem, co se stalo, už měli značnou část práce za sebou. Kocour se doma ukazoval jen sporadicky, jako by věděl, co má na svědomí.
Znalci koček tvrdí, že není možné, aby kocour zablešil opuštěný byt. Jak to dokázal, ví jen sám  Čert.
Ilustrační foto - pozn. red.