Když povyrostla a nemohl ji nadále v kapse propašovávat do nadnárodní zvířatoprosté firmy, tak ji několikrát denně telefonoval. Tak to aspoň tvrdili jeho spolupracovníci. (Ve skutečnosti to není pravda, neuměla ještě brát hovory.)

A tak, aby Malá nestrádala, zabůkoval si další kotě. "But the same mum only, please." Scarlett splnila jeho přání a za čas se přistěhovala Milá (viz foto). Nadšeně tvrdil, že opravdu musely rozpoznat, že jsou sestřičky neb se milovaly hned od začátku (viz foto 2) a ve shodě, svornosti a vzájemném porozumění všichni tři spokojeně obývali rozsáhlý vinohradský byt.

Avšak! Nic netrvá věčně, jak to tak bývá, do kočičího territory se nastěhovala nová MiláMalá, lidská. Těžko říct, kdo žárlil víc, ale docela věřím, že časem se situace stala nesnesitelnou. (Vrcholem prý bylo, když kočičí sestřičky roztočily prokazatelně zavřené kohoutky v koupelně, vyplavily byt a vytopily souseda. No možné to je, ona Scarlettka taky dokáže leccos, ale..., že?)

I musel se páník rozhodnout - "buď já, nebo ty kočky" - a rozhodl se ve prospěch lásky lidské. Ale hledal, svědomitě hledal, kde by byly jeho kočičí přítelkyně nejlépe zaopatřeny. I vynašel jakýsi útulek, no útulek, spíš bych řekla penzion pro bohaté kočky. V Bratislavě.

Podle sumy, kterou tam platil, tam zřejmě stolovaly na stříbře. Jest to zřejmě zařízení, jehož sláva se rozprostírá po celém Rakousku-Uhersku. Páník tam za nima do té Blavy z Prahy jezdil a veškeré, tvrdě prověřované adopce stále odmítal. Možná doufal, že situace se změní.

A pak jednou před "penzión" předjelo auto s vídeňskou značkou, vystoupila starší, vznešená dáma a vzhledem k tomu, že se do okouzlujících blackandwhite sestřiček na místě zamilovala, došlo k rychlému posunu událostí.

Leon, americky okouzlen pravou, nefalšovanou hraběnkou, svolil. A tak se kočičí holky, narozené v bedničce nad řekou Sázavou, mamince nalezenkyni von Kůlna, staly opravdovými hraběcími kočkami. V sezóně ve Vídni, na letní byt na venkov do zámečku. Co víc si přát. Jediný, kdo má rozporuplné pocity je páníček, který zvolna přichází na to, že jeho lidská MaláMilá asi nebude ta pravá.

P.S. Když jsem to vyprávěla mamince Scarlettě, řekla - ňo ňo mňo (tak to mám radost) a pak se shovívavě zadívala na Aneška, který zrovna zase shodil další hrnek se stolu, a radši neříkala nic. Ale bylo nám to jasný - tohle trdlo by teda hraběcí být nemohlo.

Alena Bytomská

*************************************************************************************************

Neregistrovanou diskuzi k tomuto článku najdete zde

*************************************************************************************************