28.2.2020 | Svátek má Lumír


KOČKY: Já, kocour

8.10.2008

 
Říkají mi: To je ještě problém. Když jsem si začal své lidi ochočovat, pán navrhl, že bych mohl být Ferda. Paní se to ale nelíbilo, tvrdila, že už u nich jeden kocour Ferda byl, že to byl nezapomenutelný kočičák a že bychom se pletli. Potom – že bych mohl být Fištík, protože jsem moc podobný jejich kočičce Fiště, která se v posledních týdnech zatoulala. Prý bych mohl být i její synek. Jenže Fišta se po mém příchodu zas začala objevovat, přichází se najíst a pomazlit. Tak taky ne. Další návrh byl Kuliferda – je v tom obsažen i ten Ferda. Nojo, ale prý už jeden slavný Kuliferda existuje, a to dokonce až v Emerice. Takže nejčastěji na mne volají Kočkomňouku, Kocouremoure (to hlavně při mazlení), Prďolo (nechápu proč) nebo Schovejtydrápy.Ribárská - možná Fišta 1
Jak jsme se našli: To bylo tak. Před několika týdny byli moji lidi moc smutní. (Paní vám na konci mého povídání vysvětlí proč.) Pořád běhali k vrátkům a vždycky se zklamaně vraceli domů. Potom pejskové začali znovu moooc štěkat, pán zas utíkal podívat se, co se děje, a na ulici stály dvě děti, prý tak druháci, a hádejte, koho držely v náruči. No jasně, mě! Přišly se zeptat, jestli náhodou nepatřím do tohoto domu, že už druhý den chodí po vesnici a ptají se a že pořád nikdo nejásá, že jsem jejich a že jsem se konečně našel. Ti (teď už moji) lidi sice taky nejásali, chvilku se rozmýšleli a potom řekli, že vypadám jako potomek jejich Fišty (o tom jsem ostatně už mňoukl) a že když nemám nikde doma, mohl bych ho mít u nich. Vzali mne domů, přenesli mne bezpečně mezi těmi halamy na dvoře, dali mi najíst a potom jsem spal a spal jako ti broučci.
Co umím: Já toho umím! Krásně předu, stačí se na mne podívat a motorek hned naskočí. Pánovi se líbí, že jsem čistotný, hned od prvního dne chodím na píseček. Paní si zas libuje, že v kuchyni neskáču po stole a po lince. Ovšem vynahradím si to v obýváku. Tam provozuju rychlovýstupy na pohovku a na křeslo. Vůbec nejlepší je tryskem přeběhnout po zadním opěradle pohovky, seskočit s dupáním na zem, vyskočit na taburet, z něho na křeslo a po opěradle až nahoru. A znovu a znovu. Chvíli tak běhám, potom něco málo sním a jdu odpočívat. Najdu si nějaké vhodné místečko, nejradši na kousku odloženého oblečení, a pak dlouho spím. Když je horko, tak jsem objevil věc. Moji lidi mají spuštěné předokenní rolety, v těch roletách jsou malé dírky, kterými jde vzduch a světlo a výborně se na ně brnká packou.
Ribárská - možná Fišta 2Už jsem se taky seznámil s tetou Astou. Ta vám je veliká!! Když prvně přišla za mnou do obýváku, hned jsem jí ukázal, že se jí nebojím. Kapku jsem zasyčel, ale nijak moc, aby si nemyslela, že se snad bojím. Ani jsem nezaryl drápky paní do ruky, ve které mě držela. S Astou si docela rozumíme, jen by mi nemusela zbaštit, co mám v misce. Strejdy Punti se taky nebojím. On vám má takový príma ohon, do kterého se tak dobře šmátrá packou!
Teď mi moji lidi nosí do bytu krabice. Perfektně se v nich řádí, ovšem jen do té doby, než do těch mých krabic nastrkají nějaké hlouposti. Minulý týden se paní mohla uřehtat, prý máme v chodbě past s uloveným mamutem. Nechápu – to jsem si jen ozkusil hezkou krabičku (od televizoru). Vůbec jsem se nebál. To ona měla problém mě vytáhnout.
Při balení jsem se taky seznámil s Čandarem a Tygrem. To jsou bráchové, kteří bydlí v dolním bytě. S Tygříkem máme skoro stejné kožíšky, já mám tmavší ocásek a víc mourování v obličeji. Čandar je celý černý a moc si se mnou nechtěl hrát. To s Tygříkem – to byla jinší psina – éééé... kočičina. Moc paní pomáháme při balení, hlavně si pohodlně usteleme na hromádkách peřin nebo oblečení určeného pro nějakou paní Charitu, jak se moji lidé domlouvají. Už jsme si taky s klukama ozkusili takové bedýnky s mřížkami, nějak jako průpravky nebo přepravky jim říkají. Prý se v nich někam povezeme. No, moc se nám v nich nelíbilo!Ribárská - možná Fišta 3
Co jím: Co dostanu. Mám v misce granulky, ty si beru podle chuti. V druhé misce mám mlíčko, které mi ředí vodou, a ve třetí čistou vodu. O vodičku jsem ze začátku nestál, ale mlíčko mi chutnalo. Kromě toho jsem už dostal rybu – makrelu a tuňáka, amoletu, paštiku, sýr, vařené těstoviny, namazaný chlebíček i housku, kousek šunky, koláč, makový závin... Jo, a uklidil jsem taky kousek másla, co spadl na zem.
A teď nechám paní, aby vysvětlila, proč byla smutná.
- Díky, Kočkomňouku, žes mi to dovolil. Ale... podívej, jak už je to dnešní povídání dlouhé. Víš co, já to povím příště.
- No, že jsi to ty... ale budeš mě hladit, jo?
- Tak jo. Jen ještě řekni, co jsem ti povídala tuhle. Že budeš...
- Máš na mysli, že budu povýšen?
- Přesně to.
- Tak abyste to věděli, mám slíbené, že až mi bude asi rok, budu povýšen na vomelíka. Ještě sice nevím, co to znamená, ale určitě to bude něco významného v mém kocouřím životě.
A abych nezapomněl: Zatím bydlím kousek od Čáslavi, ale prý to už nebude dlouho trvat.
Další fotky najdete zde
Marie Ribárská (MaRi)


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!