Maminka Sisinka usoudila (a podle mne správně), že už je to velký kluk, který se o sebe může postarat sám. Jediný, kdo s tím nesouhlasí, je Hugo. Někdy maminku velice zlobí a chce se s ní prát. Ty tam jsou ty doby, kdy Sisince stačil jeden pohyb tlapkou. Hugo je výrazně větší a váží skoro dvakrát tolik.

Sice pořádně ani neví, co to je, ale předpovídá tuhou zimu. Pořídil se totiž kožich, jako by měl hrát v ruském filmu. Jeho kožíšek není jednolitý - na trupu mezi předními a zadními tlapkami má kožíšek trochu světlejší, melírovaný. Podobně je to s délkou chlupů: na obličeji má krátké chlupy a poté takovou dlouhou hřívu, až ke konci ocásku. Na tlapkách od zápěstí dolů má také krátké chlupy, asi aby se moc neucoural.

Tolik k jeho fyzickému růstu, snad jen ještě dodám, že i páníček začíná rozeznávat Huga od Sisinky.

V jeho projevech je nejvýraznější motorek. Má ho velice silný, skoro pořád v chodu a díky němu je možné určit jeho polohu i ve tmě. Ten motorek mají v rodině. Když byl na jaře strýček Felix u veterináře a ten si ho chtěl poslechnout, měl smůlu - přes motorek nebylo nic slyšet.

Rychlost Hugova pohybu se trochu zpomalila, ale to je totéž, jako by se řeklo, že silný orkán zpomalil o 5 km/h. Pořád svým páníčkům umožňuje trénink v náročné sportovní disciplíně zvané chytání kočky. Kam se na to hrabou běžné míčové hry.

Podařilo se mu už ulovit svojí první myšku. Hugo myšky miluje, zvlášť ty běhací na hraní. Bohužel nemůžu přiložit dokumentační foto, protože Hugo se s myškou držel ve tmě, kde by na té fotce nebylo nic vidět. 

Vycvičit ho na spaní v posteli se nepovedlo: několikrát za noc chce dovnitř a ven a hlavně rozhodl se spát vprostřed postele (to má většina mužských společné). Po tomto neúspěchu jsme se ho pokoušeli přeškolit na kožešinu. Odborníci potvrdí, že nic nehřeje tak jako kocouří kožíšek, zvlášť když jemně vrní do ouška. To se také nepodařilo, je příliš neposedný.

Jeden čas rád chodil se mnou a Filipem na ranní procházku, ale to už ho naštěstí pustilo. Obvykle se totiž příliš zabral do průzkumu okolních zahrad a pak jsme se pro něj museli vracet. Také ne vždy stačil na těch svých tlapičkách Filipovi, ale nechat se kousek poponést bylo nad jeho kocouří důstojnost.

Pořád je přesvědčen, že všechno jídlo zanechané v jeho dosahu, je určené pro něj. Dokonce se kvůli tomu naučil vyskočit na kuchyňskou linku.

Z Huga se stává velký milovník květin, jak je někde najde, čuchá si ke květům. Ale na rozdíl od maminky, která spí ráda na růžích, dává Hugo přednost spaní v blízkosti kaštanů. Zatím toho doma naspí docela dost, toulá se minimálně a to ještě někde poblíž a jen na chvíli.

Vztah se strýčkem se mu zlepšil, ale hrát si s ním strýček Felix pořád nechce (i když mám podezření, že Felixovi jde hlavně o jeho kocouří důstojnost). Hugo ke strýčkovi vzhlíží a dokonce po něm napodobuje polohu Jeho Kocourstva.

Od své adoptivní matky se naučil, jak se otvírají dveře: praští do nich předními tlapkami a počká, než mu někdo otevře. Když to udělal, poprvé dost mě vyděsil. Zrovna jsem totiž pustila dovnitř Filipa a šli jsme se do koupelny umýt, když najednou rána na dveře.

Nejdřív jsem byla celá vyděšená, jak může být Filip zároveň v koupelně a venku za dveřmi, pak mě napadlo překvapení ve formě štěněte. A nakonec se zjistilo, že je to jen Hugo, který se chce vevnitř natáhnout a dát si šlofíka.

Tak to je asi tak vše, další hlášení bude na konci zimy. I když, táta pořád říká něco o králíkovi…