Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Liko, další moc pěkné videjko a jeho překlad. Ano, i naše kočky jim odpovídají. Čím je Rusty starší, tím víc vyžaduje lidský kontakt. Když není zrovna venku, nejraději přes den spí na manželově posteli, kde pro ní na peřině leží jeho košile. Rusty spí buď na ní , nebo se přesune na jeho polštář. Večer si s manželem "čte" - tedy zalehne jeho rozevřenou knihu a on si musí vzít jinou (nevadí, běžně má rozečtené dvě či tři knihy). Rusty mám teď i nový roztomilý, něžný zvyk. Když mi sedí na klíně a já jí pažemi obtočím tak že se moje dlaň dotýká její hlavy, ona mi festovně zaboří čumáček až po oči do dlaně a blaženě přede.

Woody byla od počátku na mne velmi závislá. Teď co máme Bobinku mě "potřebuje" o to víc. Upozorňuje na sebe tak, že začne někde v domě hlasitě "plakat". Zvuk přesně neumím popsat, je to něco mezi mňoukáním, kňouráním, kvílením a mrouskáním. Než přišla Bobinka, nikdy tohle nedělala. Vydrží jí to docela dlouho a zvuk dokáže lézt pěkně na nervy. Takže jí jdu raději najít, vezmu si jí na klín a nějaký čas se věnuji jen jí.

A když sedíme u stolu, já mám buď W nebo R na klíně a manžel se ze své židle zvedne, kočka na mém klíně si na ni okamžitě přeleze (a manžel si musí vzít židli jinou)

A Čenda je prostě fešák jako věšák, jak elegantně kraluje.

Tedfa ale že ty kočky jsou přísný

Jsou, ale naštěstí jsou rozumné a uvědomují si nepoměr sil

Děkuji za vhled do života koček. Jako predátor musí mít dobrý čich, ale zaskočilo mě, jak ho může používat i doma a pro pachy, které má ráda.

A ztěžknutí okamžitě po zalehnutí? to mají asi společný se psy, nebo alespoň s některými jedinci, kteří taky umí pěkně ztěžknout, hlavně třeba když zalehnou nohy a pak nejdou jemným šťoucháním ani hrubším odstrčením vystrnadit.

Nebo když se natáhnou místo pánečka a ani on na ně nemá dost sil :D

To ztěžknutí je opravdu nějaký fyzikální jev spojený s relativitou

Jo, jo, to znám. Líza a Kája mají každý svůj pelíšek, ale aby se v něm cítili "jako doma", musela jsem jim ho zpočátku vystlat svým nošeným tričkem. A jakmile se usadím na kanapi a přikreju se dekou, už je tam jedna kočka/kocour, který je zrovna poblíž a nespí nikde jinde. Obvykle mě "obsazuje" Čerťa, ti dva buď lítají venku, nebo po vylítání blaženě chrupou v pelíšcích. Ale i Líza s Kájou to umí, nejvíc výživnej je Kája s jeho 8 kg a maskou Zoro Mstitele u mého obličeje, navíc z nich nejvíc slintá

Slintající Zorro, to by byl dobrý film Jinak svým kočkám taky nechávám nošené tričko někde na gauči, když někam jedu. Nebo ho strkám do přepravky, ale to moc nepomáhá, když jedeme na veterinu...

A není ono to náhodou celé tak, že nezahřívají, nezalehávají "naše" místo, ale berousi jen zpět, co jejich jest?

Byli by to výborní hráči "židle" - jak se chodí dokola a je o jednu židli míň a záleží na rychlosti zasednutí

Tak teď už vím a rozumím. V bývalém domově měla Bety tři kočičí spoluobyvatele, tak se zdá, že od nich ty způsoby odkoukala, pokud jde o zabírání místa a tulení.

Je hezké, že odkoukala tulení, to se hodí. I když nepochybně pochytila i nějaké lumpárny

hezký kočičí čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

Oni to pesani mají podobné - jen se těžko vysvětluje Yodovi, že ho fakt chovat na klíně nemůžu.

Jojo, nemáme to s těma těžkýma molůskama lehký