Léto 2025 se z prázdnin přehouplo do začátku školního roku a my se po dovolených začali poohlížet po novém chlupatci. Když se dcera nesměle zeptala, jestli bychom si vzali „toho kocourka, co jsme tuhle hlídali“, bylo během pár vteřin rozhodnuto. Zítra jedeme do Düsseldorfu.

Dceřina kamarádka, která si na jaře minulého roku pořídila ke kokršpanělovi kočičku mainské mývalí, se během léta nadchla pro malinu (rozuměj pro belgického vlčáka malinois). Z kočičky se jí během jara vyklubal kocour, z miloučkého koťátka rostla kočičí osobnost a bohužel rodiče a i pes přestali být kocourovi přátelsky nakloněni. Jakmile jsem se doslechla, ze kocour má putovat pryč z domu, vzala jsem klíče od auta, manžela a přepravku s kočičím záchodem a jela jsem si pro něj. Osm hodin k hranicím s Holandskem, osm hodin zpět do Drážďan.

Zhouky nás přivítal se vztyčeným ocáskem, pes nás oskákal a oslintal jako staré známé a rodiče se tvářili, že jsou rádi, že to zvíře jde z domu. Kocoura jsem jedním hmatem chmatem nacpala do přepravky, manžel popadl hračky a tašku se sbaleným žrádlem a během pěti minut jsme zas byli na cestě. Kocour transport částečně prospal nebo proklimbal, celou dobu byl v otevřené přepravce. Na mojí ruce, kterou jsem do přepravky dala, měl položenou buď packu nebo hlavu. A když jsem na něj mluvila, vrněl. Kočkolit i vodu ignoroval, i když jsem mu ji pravidelně nabízela. Po příjezdu domů šel přímo na záchůdek, poté nakráčel k misce, jako že kde se s tím žrádlem flákáte a... od té doby je náš.

Zhouky na cestě do nového domova • Cesta trvala 8 hodin | foto: Eva Schlittermann

První noc částečně prospal u dcery v posteli a částečně strávil šmejděním po bytě. Ráno jsme našli v kočičím záchodku hromádky průjmu. Jak se později během konverzace s již bývalou paničkou ukázalo, byl to přesně ten důvod, proč kocour musel z domu. Průjem. A našlápnuté enono roznesené po celém bytě.

V dalších týdnech jsme se doma snažili průjem zlikvidovat vlastními silami, zkušenostmi a rozumem. Nepomáhala ani rýže, ani původní žrádlo, ani převařené hovězí. Koupila jsem mega velké záchodky, superabsorbční stelivo a dietní žrádlo. Každý den jsem drhla koberec a gauč, myla podlahu, čistila záchodky a převlíkala dceři postel. Nakonec jsem rezignovala, sbalila kočičáka do přepravky a odjela na veterinu. Nutno dodat, že Zhouky byl od začátku pobytu u nás kontaktní, hrací a vrnící, nějakou odlukou od původních páníčků a psího společníka nijak viditelně netrpěl.

Vzorný strávník • Už to není koťátečko | foto: Eva Schlittermann

V ordinaci mě čekalo překvapení. Měla jsem zkušenost s černobílým šavlozubým tygrem, který nedal jedinou očkovací díru do kožichu zadarmo. Teď z přepravky na paní doktorku zbožně koukala veeeliká medová kukadla, neozvalo se jediné mňouknutí. Zhouky se nechal bez protestu zvážit (4,6 kg), prohmatat a položit zpátky. Paní doktorka usoudila na stres a doporučila krmivo Pet Hills.

Kocour ho naštěstí bez protestu žral a opravdu po několika více dnech jsme s velkou slávou uklízeli pevné bobky. Zkouška normální stravy nás zase vrátila do pohotovostního tekutého stavu, nicméně po dalších osmi týdnech diety se zadařilo a od konce listopadu 2025 žere Zhouky normální kočičí žrádlo bez střevní újmy. Pro pořádek dodávám, že na veterině nám nejen doporučili dietní žrádlo, ale provedli i test na giardie. S negativním výsledkem.

Malý, hrací Zhouky • Mainský mývalí kocour | foto: Eva Schlittermann

S příchodem Zhoukyho jsme museli pořešit několik problémků. Zamkla jsem všechna kočičí dvířka, kterými by mohl projít na schodiště v domě a následně utéct ven. Jednak jsme bojovali s průjmem a nechtěla jsem, aby si kočičák přilepšil něčím na zahradě, a jednak... přece jen je to kocour mývalí a já nechtěla riskovat, že ho venku někdo sbalí a odnese. Nebo že jako nekastrovaný kocour uteče za mrouskající kočkou.

Bohužel k nám přestala na návštěvu chodit stříbrná Jane. Několikrát jsem ji vzala domů, jenže jakmile viděla kočičáka, začala syčet jak papiňák a panikařit a chtěla okamžitě pryč. Kdykoliv ji venku potkám, vypráví mi o tom strašném příkoří, které ji potkalo, nechá se poňuchňat a jde si po svých. Vzadu za domem má teď v zimě teplý pelíšek a nadále si ji chodí její panička k nám na zahradu večer vyzvednout. Přízeň jsme u ní naštěstí neztratili úplně.

Pokračování příště.