Kočky domácí na tom nejsou jinak. Protože se ale pohybují ve městech po asfaltu a kostkách, nevšímáme si toho. Ještě žádná kočka v něm nenechala stopu kromě té, co si zašpinila tlapky od sluncem rozehřátého nekvalitního asfaltu.

K naší kočičí partě chodil před nějakým časem na návštěvu starý kocour. V zimě si to namířil přes zahradu a vyšlapal si ve sněhu docela slušnou "dálnici". Po zimě, když slezl sníh, zůstala ve staré trávě viditelná stopa.

A protože k nám kocour chodil přes celý rok, v našem trávníku vznikla trvalá pěšinka. Kocour byl starý, snad sedmnáctiletý. Jednou k nám navečer dorazil, položil se vedle talíře se žrádlem a zůstal. Ráno jsem ho pak našel ztuhlého, pošel.

Ptáte se na pointu? Té jsem si všiml vlastně nedávno. Vrtalo mi hlavou, že ačkoliv jsem už kocoura-návštěvníka zakopal do země před dvěma lety, ta cestička v trávě zůstala i letošní léto. A pak jsem to uviděl.

Jedna z našich čtyř koček se k našemu sezení na zahradě blížila ladným krokem oklikou po cestičce, kterou kdysi vyšlapal kocour při návštěvách. Na velké zahradě kráčela přesně tam, kde bych to nečekal. A tak máme na zahradě stále kočičí stezku. I kočky mají svůj styl a své dny, kdy dokáží překvapit.

Takže, nepodceňujme domácí mazlíčky. Mají smysl pro pořádek ve svých cestách a dodržují tradice!