18.4.2024 | Svátek má Valérie


Diskuse k článku

KOČKY: Cesta na veterinu aneb kočka není pes

Před nedávnem jsem se zařadila mezi majitele kočiček - byl to nejkrásnější pátek 13. v mém životě. Roztomilé, hravé a mazlivé stvořeníčko si mne naprosto získalo. Mám již čtyři roky Jonáška (jorkšírek), ale on není moc mazlivý, a Natálka mi vyplnila tuto mezeru dokonale.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
noragh 8.3.2006 8:50

kost v krku

i u nás je přepravka nutná, občas uvažuji o betonové, projistotu se solidní armaturou. Na Vánoce u nás bývá k večeři mimojiné i kapr jako řízek. Po večeři jsem odnesla zbylé řízky do kuchyně a šla pro další nádobí, když slyším plesk. Jedna z mých pěti p.(pět potvor),Koule,skočila na linku a štípla rybu.Neb je Gule hltavá,zasekla se jí kost do krku.Bylo po svatvečeru a jelo se na veterinu.Koule byla opravdu koule,zježená,zděšená,nacpat jí do piknikového koše z proutí byl horor.Celou cestu v autě,dotčeně vyla,škrábala a mlela sebou.Ještě v čekárně jsem měla pocit,že mám v koši pumu,nebo alespoň bombičku.Vešli jsme do ordinace,s obavami otvírám koš,pan doktor povídá:To je ale krásná kočička a já nevěřím oku,krásně upravená,hlaďounká a učesaná Gulena způsobně vystoupila z koše,pan doktor jí pohladil,ona rozdávila tlamku,pan doktor kost vytáhl a bylo to.