V pondělí jsme tu měli článek o sžívání lapinkoiry a špice, tak dnes si dáme sžívání pruhatce a černobíla. Černobílý Čendík oslavil devět let (asi), pruhatý Karlík bude mít někdy za pár měsíců tři (asi). Spolu jsou u nás od léta 2024.

Tuhle jsem se zamyslela, jak se oba mají. Oba jsou nějak hendikepovaní, ale na druhou stranu zase v něčem moc šikovní. Čendík je drobný, Karel je opticky skoro dvakrát tak velký, ale váhový rozdíl je zhruba půl kila. Čendovi chybí ocásek, Karel skoro nevidí na jedno oko a je baňatý. Znamená to, že lehký Čenda skáče po výškách, kam si Karel kvůli špatnému odhadu netroufne anebo se tam vyvalí jak parní válec na rozhlednu – lomcuje vysokým šplhadlem, stojací metrové šplhado při doskoku téměř povalí na jednu stranu a vzápětí na druhou. A dupe.

Nahoře Čenda, dole Karel

Nejlepší je, když Čenda trůní na metrové vyhlídce a packou plácá Karla v přízemí. Karel z toho má prču, nechá se, pak vystartuje jako kraken a je mela, ale hbitý Čenda rychle uteče. Karel mu to dovolí – je vidět, že se krotí a nejde do toho „do plnejch“.

Čenda

Co jsem za tu dobu vypozorovala: Čenda se dostal do náramné kondičky. Je štíhlý, svalnatý, vyžaduje bábrlata a aktivní hry. Je ovšem pravda, že když se přihrne Karel, máme po hře. Nás s Karlem to mrzí, ale Čenda se před tím tělesem pořád ještě radši klidí. Ale taky se to lepší – že si vůbec o hru řekne.

Čenda se naučil řvát. Teda ale jak. Hlasitě a mám pocit, že sprostě. Když se běžím podívat, co se děje, udělá jemňounké „mňau“ jako koťátečko malinké, ach jo. Většinou potřebuje zkontrolovat sýkorky, holuby, a sousedku odnaproti v přízemí, která má dva sfynxe, a souseda v protějším okně, který má spoustu slečen :-)

Vlevo Karel, vpravo Čenda. Siesta

Čenda začal důsledně vyžadovat pochování – střídá se u Franty i u mě a má na to vyhrazena určitá časová okna. Předtím chodil hlavně za Frantou, teď nás poděluje spravedlivě.

Čenda se taky přestal Karla bát u misek – sotva se totiž Karel rozhodl, že zkontroluje, co Čendík má, tak ten prostě vyklidil pozici. Teď už hned tak ne, ale stejně musím aspoň snídani ohlídat, a to pak stačí, abych zabasovala „KARLE“. Pruhatec zalehne na místě jako voják, nebo plynule změní trasu, že on přece nic.

Karel ve vestě - abych měla volné ruce na klávesnici

Stále ještě nelehají přímo v jednom klubku, i když Karel by rád. Ale třeba se to ještě poddá :-)

Napište mi do mailu a pošlete povídání, jak se mají ti vaši chlupatci a pernatci, ať si počteme i o nich.

Foto: Lika