Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Liko, to je moc něžné psaní a Karlík si jasně probouzení paničky užívá. A video skákající kočky je paráda, pustila jsem si teď 3x a pustím znovu .

Naše současné kočky (oproti těm už za duhou) se mnou mají ráno soucit a nebudí mě. Tedy ne doteky, ale mám pocit, že mě k probuzení hypnotizují svými pohledy. Už od příchodu kocourka Bobíka, jsme pro klid spaní začali spát odděleně. Dveře pokojů jsou ale stále otevřené, kočky si mohou místo ke spaní vybrat. Ovšem brzy zjistily, že já vstávám dříve než manžel, takže sílu jejich ranního pohledu cítím jen já. Otevřu oči a vidím trojici upřeních kočičích - Woody u okna, Ginger na vedlejší posteli a Rusty na koberci (Bobinka spí buď u manžela, nebo na okně studovny). Jakmile kočky oslovím, dva ocasy letí nahoru, Rustyn pahýlek se radostně zakmitá - začíná naše ranní rutina. Ještě v noční košili pustím kočky na zahradu (kdy přiběhne i Bobinka), abych se k nim o něco později už oblečená přidala.

Ovšem, někdy se mi ani po probuzení nechce hned z postele a stále rozespale sedím. To pak Woody od stolu pod oknem přeskočí na postel a za hlasitého předení mi "tancuje osmičky" pod nosem. Střídavě mi přejíždí obličei svým huňatým ocasem a ducá do něj nosem nebo celou hlavičkou. Snaží se mě tím z postele vypudit, ale zároveň vidím, jak ji ten taneček baví, tak chvilku odolávám

Meg vypadá jako flekatá princezna, ale je hromburác. Naši občas vyprávějí strašlivé story o tom, jak v noci usoudí, že do rána to dospí s nimi a s rozběhem vletí mezi ně. A vrtí se tam tak dlouho, až jí dobrovolně udělají místo.

Když jsem u nich, tak mám domluveno, že dřív jak v šest ji ke mně nepustí. V těch šest už ji slyším kňučet za dveřmi. A v chodbičce nabere rychlost, odrazí se a skočí. Pošlape mě a nasáčkuje se k hlavě, kterou olíže. Několikrát. Kdybych se nedržela peřiny, nejspíš mě olíže celou.

Po tomhle vypětí se mi na chvíli uklidí k nohám a provádí si ranní hygienu. Pak si to olizování dá znova, obvykle dvakrát nebo třikrát. A pak už významně kouká, že bych snad mohla vstát, ne? A já opravdu raději vstanu.

Jak to tak zálibně čtu, stal se z tebe opravdu psí člověk. Meg tě miluje :D

Kocour trénující přistávání na polštáři je video pro dobrou náladu

Jo jo. Na kočkách obdivuji, jak se v nich snoubí elegance se smyslem pro šaškárny

unás- Noriska jemně přejede svojí pacičkou po mém obličeji..to se dá,pokud se uprostřed hlazení něčeho nelekne a nevytasí drápky...

Bezulka mne něžně po několikáté umyje obličej a provede ranní peeling..její sestra Nenelka mi skočí na břuch...Cecilka(Karolínina), přijde, zasune fousky do mého nosu a v mozku se začnou dít nevídané věci..povětšinou kýchnu a proberu se..Če-čen si sedne a upřeně mi zírá do obličeje a vysílá-Nespi,funguj!!! pidikočka přijde, stoupne si mi k obličeji a do ucha pronese: Brruum! a dostanu ránu pěstí (teda její kebulkou), to je taky na zabití,neb někdy se trefí do čela a někdy do nosu.. a nejlepší je varianta- budeme tě budit všechny...to nikomu nepřeju... Ale co je to proti nebožtíkovi Minečkovi,kterej mi strkal packu do húst..Kačence, co se zahryzávala do prstů u nohou a mojí milované Pitince, která si mi jednoduše lehla přes obličej a dusila mne svojí celou kočkou... jak ráda bych zas měla tu packu v ústech, prokouslej palec a kočku přes obličej...

Mají ty techniky hezky rozdělené. Na okusování jsem zapomněla, to dělá Karlík taky. Naštěstí si počíná jemně, ale netroufám si pokoušet jeho trpělivost, aby nepřitlačil

Je srandovni vlastne psat o kocpurovi co je u vas rok a pul jako o novem, ale teda dost jsem se pobvaila jak s funenim tak dusanim:D

Je alw videt ze jsi zena kocicich moresu znala a tak mu das jasne najevo, ze jeste zijes, a y mohl byt spokojeny:)

To bys nevěřila, kolik lidí si myslí, že ta kočka to dělá ráno naschvál. Přitom jsou to takoví dobráci

Kočky jsou venku do rány, dovnitř se dostanou v noci jen málokdy. V neděli měla Karamel and ránem průjem, tak to se kočky procpaly do domu. Viditelně nechápaly, že krmení není, ale smířily se s tím docela rychle. Psice uléhají blízko nás, případně až na nás, mně lezou i pod peřinu, abych netrpěla zimou

Chudák Karamel, snad vás stihla vzbudit včas. A jestli u vás už nad ránem přimrzává, joj, sezona bačkor a tlustých županů je tu.

Kočky mě v životě minuly. Zato psů mám řadu. Ája ještě spávala v kuchyni. Takže nebudila. Ginny řekla vše pohledem. Když ji hlídala dcera, probudil ji ve 2 v noci divný pocit. Ze tmy (černý pes moc vidět není) na ni upřeně zíraly dvě jasné oči barvy tygřího oka (toho polodrahokamu). Giny měla opravdu oči dvoubarevné, jeden zlatavě hnědý jeden tmavohnědý kroužek kolem zorničky. A když něco chtěla, upřeně zírala. Dokázala pohledem umravnit ijiné psy. Derry byla hodná a nebudila. Fleur do postele chodila jen se pozdravit a pomazlit, po pár minutách zmizela.

Ze současných tří je Skye ta decentní (a nejen věkem). Ovšem když jdu v noci na WC, nemám si kam lehnout. A jediná možnost je těch 35 kg zcela fyzicky rukama nadzdvihnout a posunout. V rozespalosti to není ono a pes to provází nespokojeným mručením (když už jsi z té postele odešla, tak si tam zůstaň). Laudie se přitiskne celým psem. Skvělé je to při bloku mojí páteře, to perfektně prohřeje bolavé místo (nevím, jak ho pozná, ale je neomylná). Jinak někdy bojujeme o každý centimetr. Ale vše jen když začne být chladno. Jinak je jim v posteli horko a nevyhledávají ji. No a malá Perry se už naučila také vyskočit a kupodivu je relativně jemná. Lehce tlapkuje,( ale normálně drápe), položí si hlavu mezi rameno a krk. Už ani neokusuje ucho, dokonce ani neolizuje. Ovšem když je plno kolem, klidně si lehne na mě. Moje starost je, aby se jí leželo pohodlně a nepadala. Zatím má 20kg, tak to jde. Skye s Laudie mají 35, to už člověk nepřehlédne. Ale dokážou se k člověku nacpat a usnout. Tak vlastně nebudí. Když spí smečka, většinou jsou hodné.

Tak tomu říkám valná hromada! Smečka nebo tlupa, všichni mají spát pohromadě, raduji se ze všech zúčastněných

Griotka (Gejsinka) už je dáma v letech, takže si ráda přispí. Tu budím spíš já. Ale Satanka, to je jiné kafe. Dokáže přesně vystihnout tu vteřinu, kdy se můj spánek změní z "hlubokého bezvědomí" na "mohla bych začít vnímat" a okamžitě na mě radostně skočí nadšená, že vstáváme. Ono když na člověka dopadne radostných 30 kilo a mokrý jazyk mu oblemcne obličej, nic jiného mu nezbyde :-)

Griotka, to je ale povedené jméno Třicet kilo ve skoku, to už je pořádná váha. Mně stačí ten přespětkilový kocour, to je posilování mých břišních a nosních svalů až dost A ano, oni číhají a upřeně pozorují, kdy se nám změní pohyby očí pod víčky, dech... Je to radosti na zahájenou nového dne!

Nás budívá jen Líza, ovšem obvykle kolem třetí hodiny ráno. Vyskočí na poličku, co máme nad hlavou a mňouká. Když dělám mrtvého brouka, seskočí do postele a jemně mě pošťuchuje tlapkou a i když ani to nepomáhá, pomalu vysrkuje drápky. Protože pokoj nedá a nedá, už jsem se naučila já nebo MLP vstát, a tu opici převlečenou za kočku pustit ven hned, jakmile nás probudí.

Čerťa ani Kája to nedělají, taky neloví. Čerťa na lovení kašle, protože už je stará dáma a Kája ví, že na lovení dobrot jsem tady já, tak co by se namáhal.

Ach ano, ve tři ráno... taky jsem takové experty měla. Když k nám pak přišla Suzinka, byla jsem unesena tím, že nebudí. Ve své vznešenosti zřejmě naznala, že není žádná pokojská, že.

hezkou probuzenou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům

Yoda je ráno překvapivě něžný. Pokud mě budí, pak upřeným pohledem a nebo velmi opatrným dotýkáním packou. A pokud mu uhnu, tak se přijde přitulit a protahuje se na zádech a chce drbat na pupíku a pod bradou... Klidný, něžný... takový pak ve zbývajícím čase rozhodně není. Jen ta vstávací chvilka

To máte moc krásná zenová rána - bez stresu. Moc hezké. Posílám také podrbání