Totiž máme už skoro rok a půl nového kocoura, Karlíka. Teď jsou mu dva, ale možná i tři roky, takže stále mlaďoch. Při adopci jsem byla upozorněna, že je hodně kontaktní, a to slovo zaznělo opakovaně. Poznávám, co vlastně znamená. Ano, je to moták, přítula a hlavně Budík.

Budí tedy jenom mě. Protože mě má rád, jak si ráda namlouvám. Té energie, nadšení, optimismu, s jakými mě budí!

Jaké jsou jeho metody? Začne ohleduplně: očicháváním obličeje, přitulením k obličeji. S oblibou tak, že mi zajede předlouhým fousem přímo do nosu a zalechtá mě na mozku. Nebo si lehne tak, že se mi uchem dotýká nosu. Jelikož, já nezdoba, dýchám, šimrám ho tím v uchu. A to se zatřepe. Vydechnu, zatřepe se. Mě to na nose zašimrá, ale chci být ohleduplná, takže se opatrně maličko odsunu, abych ho teda nešimrala. A on, dobrák a miláček, se posune tak, aby mi byl opět blíž. Dýchnu, zatřepe.

Energicky si promnu sosák a kocour se urazí. Poodejde. Ale jen na chvíli. V buzení pokračuje přecházením horstev a pohoří, které moje tělo pod dekou tvoří. Občasné pohořotřesení nese nelibě, to seskočí a torpéduje se zpět. Jeho skoky na mě jsou svým způsobem zvláštní, nepřistává na nohou, ale na (svém) (i mém) břiše. Našla jsem na youtube video, které to dobře vystihuje, i když kocour na něm skáče na polštář. Představte si, že ten polštář jsem u nás já:

A jako tutovku nasadí ducání do obličeje. Záhy mě odnaučil při probouzení zívat, protože hbitě využil příležitosti a nasadil mi energický roubík, to jsme se lekli asi oba. Ale ducání se mu neomrzí, nejlepší je to prý do nosu. Je to bourák a vytrvalec. Občas přemýšlím, že si pořídím brankářskou masku!

Ale dozvěděla jsem se, že kočka to opravdu dělá v dobrém úmyslu – zjišťuje, jestli jsme živí, a pokud se jim to nezdá, snaží se nás oživit. A podle výsledku a naší reakce se jim nastaví nálada na celý den. Takže kocoura hravě popadu a stáhnu pod deku. A hlavně pohladím, pozdravím a ujistím ho, že teda jo, že vstávám.

Jsem zvědavá, jak to máte se vstáváním u vás. Přeji hezký probuzený den!