Na podzim se nám před vraty se objevilo cosi chlupatého v krabici od bot. To cosi vypadalo jako ušaté kotě, ovšem poněkud nafouklé a apatické. Vrtělo se ve vlastních výkalech a mžouralo ulepenýma očima. A nikde nikdo okolo, jak jinak. Kdo uteče, vyhraje.

Ovšem v tomto případě vyhrál jednoznačně náš Bublík, který byl okamžitě ubytován. Po důkladném odčervení, odblešení a "vstupní prohlídce" jsme ho naučili baštit, zlobit se časem naučil sám.

ALE - na bříšku se mu objevila podezřelá boule, která se neustále zvětšuje. Údajně kýla. Je to malér, není to malér? Operovat, neoperovat? Řezat, neřezat?

Co veterinář, to názor. Jeden nás téměř k smrti vyděsil konstatováním, že hrozí neprůchodnost střev a nedokrvení, poté krutá smrt v bolestech. Jiný zhodnotil situaci jako normální, doporučil bouli sledovat a "kdyby něco", pak teprve operovat.

Další zastával názor někde mezi - je to kocour, ačkoliv po "chlapské" stránce příliš nevyzrálý (prý důsledek předchozího vývinu), tedy nehrozí takové nebezpečí jako u koček při březosti a pokud má Bublík dostatečnou vitalitu a nejeví známky bolestivosti, zatím neřezat. Jenže, kde je hranice mezi tím zatím a dobou, kdy může být pozdě?

Zvažujeme pro a proti. Na jednu stranu, problémy se mají řešit preventivně bez zbytečných odkladů. Na stranu druhou, nestrčíme ho pod skalpel, aniž je to nezbytně nutné?

Po některých zkušenostech se tak trochu bojíme i narkózy, tenhle pacient zatím rozhodně neoplývá fyzickou zdatností a svalnatou postavou. A teď babo raď! (Prosím zde přítomné dámy, aby si tu babu nebraly osobně ;-)

Pokud jde o Bublíka dnešních dnů, je to prostě takový mamlas. První týdny to bylo neskutečně plaché kotě, které odmítalo s kýmkoliv komunikovat. Dnes už má svá oblíbená místa k odpočinku, v jídle je striktně vybíravý, odvážím se říci přímo mlsný.

S běžnou konzervou neuspějeme, granule mu nevoní, zato kuřátko a losůsek, to může. Že bychom si to zavinili sami tím věčným rozmazlováním nebohých nalezenců?

Každopádně, ať se rozhodneme jakkoliv, chceme aby se mu dostávalo maximální péče po všech stránkách, aby mohl zapomenout na to, že je to dělová koule z krabice od bot a stal se z něj kočičí princ.

Těm, kteří nás už znají, kteří už našim pacientům pomohli, těm moc děkujeme. Pro ty, kteří by se chtěli o nás dozvědět více, případně zpříjemnit život třeba právě Bublajzovi, nechť mrknou sem.