KOČKY: Arnošt - kocour vodní
To, že kočka chodí potichu, to je kec. Kočka dokáže neskutečně dusat. Dusání provozuje většinou v noci. Další pověra, že kočky nerady vodu, padla po necelém měsíci spolubydlení.
Totiž tak - moje roztomilé koťátko se rozhodlo, že radši bude chodit všude se mnou, protože co kdybych to už psychicky nevydržela a vzala roha? Takže mi dělal společnost v každé místnosti mého rozlehlého 1+1. To znamená, že se mnou chodil i na záchod a do koupelny. Obě tyto mini místnosti miloval. Na záchodě sedával na nádržce a když zjistil, že při sešlápnutí té malé divné páčky teče voda a navíc to dělá docela rachot, chodil tam sám sebe bavit. Vždycky jsem měla děs z toho, že zapomenu zavřít dveře a že při tom dokonalém pozorování vodního výru spadne hlavou dolů do mísy a utopí se.
Ale když jsem si dovolila zapoklopovat záchod, tak hulákal a kousal mě do kotníku a nadával, to ať si teda nezvykám, okamžitě odkrýt ten úchvatný pohled, hned, teď a okamžitě. Vyřešila jsem to tak, že jsem začala zastavovat přívod vody do nádržky. Přála bych vám vidět ten zoufalý pohled ubohého chlupatce, když zjistil, že nic neteče.
Zkoušel to snad desetkrát, soustředěně šlapal na páčku s výrazem čistého zoufalství - pomoooc, ono to nefunguje, někdo mi to rozbil! Pak přišel, koukal na mě, hulákal, ať okamžitě opravím jeho nejmilejší hračku, jak si to vůbec představuju, dopustit takový skandál. Po dvou týdnech jsem vodu pustila, ale už ho nezajímala. Přiznávám, že jsem si docela dost oddychla.
V koupelně to ovšem bylo zajímavější. Když jsem se sprchovala, seděl vedle vany a občas hodil kontrolní pohled, jestli jsem se třeba nerozpustila. Při mém válení se ve vaně měl ale problém. Z podlahy neviděl, tak vyskočil na pračku. Pak usoudil, že by mohl ještě blíž, abych ho mohla v pravidelných intervalech drbat za ušima, tak se přemístil na umyvadlo. Jednou byla v umyvadle napuštěná voda. Takže to nejdřív očichal, plácnul tlapkou, kousnul do té divné věci a pak se postavil do té vody a tvářil se důležitě. Rozhodl se projít po okraji vany, protože co kdybych tam měla schovaný olivy.
Hlavou mi proběhl katastrofický scénář a než jsem stihla říct - Arnošte nelez na tu vanu, je mokrá, ty taky, klouže to, ujedou ti nohy, spadneš do vany, potopíš se, lekneš se, poškrábeš mě, zmlátím tě! - tak byl kocour pod vodou. Leknul se, poškrábal mě, zavěsil se mi na koleno, vytřeštil oči a zařval. Pak vytáhnul drápy z mého kolena a začal opatrně zkoumat tu divnou věc.
Měla jsem strach se pohnout, z kolena mi tekla krev, povídala jsem té bestii, ať se nebojí, že je to jenom voda s pěnou, že je to vlastně fajn, že ho utopit nenechám a vůbec, že by měl umět plavat, když je zvíře. A to ho asi urazilo, protože za zvíře se zřejmě nepovažoval. Odpoutal se od mé nohy, která suplovala ostrov, opatrně se vnořil do pěny a předvedl ukázkový plavecký styl na čubičku.
Od té doby, kdykoliv slyšel, že se napouští voda do vany, stepoval po koupelně, netrpělivě nakukoval a kontroloval množství vody (brouzdaliště by bylo pod jeho úroveň). Pak mě hlasitým vrčením popoháněl, abych se neflákala, když už se musím svlíkat - to nechápal - a šťouchal do mě packou, jako šup šup paničko, hop do vody. A ve chvíli, kdy jsem do vany vlezla, skočil přes okraj, zaplaval si, vylezl, sedl do umyvadla (tam musela být taky voda, tak pět centimetrů), válel se tam a chrochtal blahem. Sám do vany nikdy nelezl, možná mě považoval za plavčíka.
Jednou se spletl. Odešla jsem z pokoje a kocour nezaregistroval, do kterých dveří jsem zaplula. Z koupelny uslyšel šplouchání, tak se tam vydal a řval na dveře, aby se otevřely. Z vany se dalo dosáhnout na kliku. Dveře se otevřely, kocour s rozběhem skočil do vany. Pak se zřejmě dělo něco, co se nedá popsat - ve vodě se totiž povaloval můj přítel, naprosto nezvyklý na přítomnost kocoura ve vaně. Zařval.
Kocour se lekl a zařval taky. Za použití drápů se vyškrábal po přítelově stehně, vystřelil z vany a potkal mě na chodbě. Dovedete si představit, jak huláká a nadává kocour, když zjistí, že to byl podvod, že ve vaně se máchá chlap (navíc ho neměl moc rád, protože na mě sahal a kocour byl žárlivec), a že za to za všechno můžu já, protože jsem neohlásila, že jdu do kuchyně?
A dovedete si představit, jak huláká chlap, kterého ve vaně přepadne kocour? Proč ta bestie nemá ostříhaný ty zas...ý drápy, mohl mě klidně zinvalidnit a co bych pak dělal, to zvíře půjde z bytu ti povídám, poslední kapka a meze trpělivosti, konec, šlus, a jdu si lehnout, protože z toho šoku můžu mít klidně smrt, buď ráda, že jsem to přežil, nečum na mě ty dobytku, on na mě čumí a směje se mi, no vidíš to, no to ti nedaruju, škoda, že bydlíme v přízemí, to by byl pilotní výcvik.
Ti řikám nečum, řekni mu ať na mě nečumí, tak ty budeš čumět furt jo, tak já tě taky pokoušu, pocem obludo, copak to se dělá, takhle děsit páníčka, co si o sobě myslíš pruhatče, já tě živím, mě budeš poslouchat, nečum, víš jak to bolí?, aaaaaaaauuuuuuuu co to sakra děláš chceš mě zabít? (v nečekaném okamžiku proběhla zákeřná desinfekce krvavého stehna), no vidíš, co mi to ta panička dělá? ona snad nechápe, že to bolí, prosím tě řekni jí, ať už mi toto nikdy nedělá, nešahej na mě ženská, stejně je to tvoje vina, to chceš, aby se chudáček chlupatej malej utopil?
Pocem Árníku, jsme my to ale dva chudáčci, jeden utopenej a druhej skoro invalidní, pocem pudem si lehnout, můžeš mi to zalepit, ale opatrně, a taky ručník pro Árnýho, aby nebyl nemocnej, kde se flákáš? máš tady dva marody, co bude k večeři? my nemáme program? co je v telce? kde je ovladač? vidíš, zase nám ta baba schovala ovladač!
No neutopili byste je oba dva?