Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Předloni

k nám přišlo bezprizorní odrostlejší kotě, pobývající v nedaleké opuštěné zahradě. Předtím bylo plaché, nenechalo se ani pohladit a pak se zřejmě nějak vnitřně rozhodlo. Koukala jsem na něj, jak s sebou namáhavě něco vleče. Vrázovalo do místnosti a jednu tlapku významně položilo na igelitovej pytlík, co dovleklo. A v pytlíku bylo deset deka šunkáče, ještě předbaleného ve fólii. A zatvářilo se - tak jsem tady a nesu vklad do domácnosti. :D

Re: Předloni

A zůstalo?:))

Re: Předloni

Jen asi půl roku, bohužel je tu příliš blízko silnice a žvížátko to bylo věru zvídavé. Chodilo na táčky přes tu silnici naproti do hospody.

Re: Předloni

Hm, tady je vidět, jak se chození do hospody může nevyplatit, dokonce když je jeden jen kotě. Chjo.

Re: Předloni

Což mi připomnělo sentenci Ivana Vyskočila (toho spisovatele) - Alkohol je metla lidstva. A metla, vyhání děti z pekla.

Ovšem ne vždy to vyjde. :D

Re: Předloni

to je krásné :-)))))))

a zůstalo?

Re: Předloni

aha, už to čtu výše

Re: Předloni

Pokaždé, když se k silnici přiblížila, zařvala jsem strašným hlasem POZOR, by se zarazila a naučila (obdržela pak indiánské jméno Azor-Pozor), ale neuhlídali.

Re: Předloni

No jo, no... kočky to venku nemají lehký.

Re: Předloni

Abyt, to je mi líto. Jo, tohle byla u garážové Indy můj největší strach. Když jsem ji chtěla přivolat ze zahrad na druhé strany silnice před domem, sice jsem ji zavolala, ale zároveň jsem se běžela sama postavit doprostřed té silnice. Říkala jsem si, že před mnou by doufám přijíždějící auto zabrzdilo, před kočkou možná ne. A stála jsem tam, dokud kočka nepřeběhla. Ale ne vždy jsem ji takhle stihla "chránit" a proto jsem ji velmi nerada vídala na té druhé straně. No naštěstí zemřela věkem, ne pod koly a je mi líto všch kočiček, které tohle "štěstí" neměly.