KOČKY A PSI: Hugův a Anežčin vývoj - zima

Hugo

Kožíšek pořízený na zimu nakonec moc neužil, zima párkrát jen tak zaťukala, ale nikdy pořádně nevešla. Žádný parádník to není, kožíšek si moc neudržuje a proti česání také protestuje. Ale aby nedošlo k omylu: pokud by měl krátký kožíšek po mamince, údržba by byla dostatečná. Při jeho dlouhém hustém kožichu to chce intenzivnější údržbu a do té se mu nechce.

Je to kocourek zvídavý (od slova zvědavá ženská), ale už tolik nečte (možná proto, že ještě nevyšla další kniha od E. Léviho). Zato se mu zalíbily tarotové karty a často ho v nich najdu. Vydrží v nich ležet celé hodiny.

S příchodem nového člena rodiny se plně projevilo jeho provokatérství: svůdně se bimbající ocásek před Anežčinou hlavičkou je jeho oblíbená odkládací póza. Pokud se setkají ve dveřích, Hugo uhne a aby to tak nevypadalo, předstírá, že má najednou strašně nutnou práci na škrabadle.

Umí klepat na okno. Využívá toho hlavně v noci: proklepe se do ložnice, projde ke mně do pokoje a závěsem na žaluzie si vymůže vypuštění ven, přesune se za okno do ložnice (u mě by nepochodil), zaklepe…

Už si domů sám nosí pískací hračky. Tedy potom, co si s nimi přestane hrát, už nepískají. Jenže, když si tak člověk vzpomene, jak je to dávno (pár měsíců), co mu je nosila maminka. Holt už je to velký kluk a panička si toho zatím nevšimla.

Zajímavé je, že o pozici nesoupeří se strýčkem Felixem ani s jiným dospělým, ale s Anežkou.

Anežka

Dalším rostoucím členem smečky je Anežka. Ta roste opravdu viditelně. Když k nám přišla, byl to takový malý štuclíček o váze 7,5 kg a teď už má přes dvacet kilo. Vytáhla se nám z malého buclatého miminka do štíhlé nohaté holčičky.

A ten temperament! Kdo nikdy neviděl cane corso v akci, ať si představí torpédo na dlouhých svalnatých nohách a s čilým jazykem. Pokud mu někdo padne od oka (nebo spíš do nosu?), hrozí nebezpečí umazlení. 

Anežku si lidé často pletou s buldokem nebo boxerem (i když je na první pohled jasné, že má na jazyk dostatečně dlouhý čumáček). Také občas nechtějí věřit, že ještě vyroste. Někteří se na mě dokonce dívají jak na blázna, když tvrdím, že je to jen malé vystrašené miminko.

Už teď je jasné, že má úplně jinou povahu než Filip. U Filipa bylo jasné od chvíle, kdy jsme ho prvně uviděli (ve věku necelých dvou týdnů!), že z něj vyroste dominantní pes. První se přišel podívat na návštěvu, první byl u jídla, první nakrmený, první usnul, první se probudil…

Anežka je naopak ta poslední, nejmenší z vrhu. Sice hlídali, aby dostávala dostatek mléka a pěkně vyrostla, ale pořád je v ní něco z toho sourozenci odstrkovaného štěňátka. Myslím, že i když už je ze smečky největší a získává sebevědomí velikého psa, pořád zůstane trochu plachá. Ovšem na jejím temperamentu to znát není. Zároveň tímto upozorňuji všechny přítomné erotomany, že nemají nárok. Ani ti zrzaví!

Zrovna mění zoubky. Sice hodně kouše (máme velkou spotřebu žvýkacích kostí z buvolí kůže s čistidlem na zuby), ale naštěstí nekouše úplně všechno, většinou jí stačí její kostičky. S tím je spojena jedna nepříjemnost: Anežka prosazuje, že nejlépe se žvýká v paniččině posteli a věčně jí tam něco nosí.

Jednou jsem tam například našla 3 kosti, druhý den sice jen 2 kosti, ale doplněné pískacím pejskem. Také se stalo, že se tam kost objevila přes noc. Je velice přemýšlivá a zároveň náruživý čtenář. V provokatérství se plně vyrovná Hugovi. Přiblíží se až k plotu, případně trochu bafne a domácí psi se můžou zbláznit.

S Filipem si Anežka hraje bez problémů, i když občas Filipovi dojde trpělivost: to štěně nechápe, že má i jiné povinnosti. Často si hraje i s Hugem, akorát bývá potom poněkud oslintaný. Když to Anežka s tím "rdoušením" přehání, Hugo se ozve, ale zatím ještě drápkem nedostala. Felix s Anežkou vychází, je ochotný dát si s ní šlofíka, ovšem na hraní moc chuť nemá. Sisinka dokáže Anežku zklidnit jediným pohledem.

Vzhledem k chybějící větší části ocásku, nezvládá s tím svým špuntíkem taková kouzla jako Filip. Vynahrazuje si to vrtěním celé zadní poloviny těla. Zvládá to i v běhu. Jde o opravdu nezapomenutelný pohled.

Na procházky chodí ráda, ale nemá takovou výdrž jako Filip. Elánem se mu vyrovná. Je rozdíl, jestli jde s Filipem nebo sama. Když jde s Filipem je taková sebevědomější, troufá si dál. Pokud potkáme nějakého psa, objevuje se u ní pocit malého štěňátka.

Například na ní vyběhla Majla (hlídala). Majla je drobné fenka, asi tak poloviční až třetinová oproti Filipovi. Anežka se k tomu postavila: "Já jsem jen malinké štěňátko, ona už je velká dospělá psová." Za plotem už je to něco jiného, to na ní nemůžou. S Rijou se v pohodě skamarádila a nebojí se jí.

Zkouší už pomáhat Filipovi s hlídáním. Občas bafne nebo zavrčí. Když jí to popadne, umí štěkat jako veliký pes. Filipa má jako velkou psí autoritu a vzor, i když ví, že rozhodující slovo má panička.