M. Crossette 16.7.2020 18:08

Liko, hezký vzpomínkový článek a umím si představit tvoji radost, když se vystrašená kočička začala měnit ve šťastněho domácího mazlíčka.

Všechny naše kočky jsme našli, nebo si ony našly nás. Do umyadla žádná ze současných nelehá, ale protože umyvadlo není nijak velké, snadno by se v něm složila jedině Woody. Rusty by určitě přetékala, Ginger by se možná vtěsnala. Do umyvadla svého času lehávala černo-bílá Dixie, nebo u něj seděla a pila tekoucí vodu z kohoutku (později to u dřezu v kuchyni dělala Woody když byla ještě kotě). S Dixie jsem úspěšně konverzovala, vzájemně jsme na sebe vrkaly. Tedy já vrkala (spíše hrdelně ráčkovala) a Dixie mňoukáním odpovídala a většinou se mi při tom otírala o nohy s ocasem jako stožár. Teď mňouká hlavně Gigner a to vytrvala. Ráno všechny tři kočky v tichosti leží a čekají u postele až vstanu, ale pak G. začne okamžitě mňoukat. Jen takové krátké mňouknutí, ale opakovaně. Někdy znamená, že chce něco do misky, ale mňoukne vlastně vždy, když jí oslovím. V kuchyni jí mám stále nebezpečně u nohou, jsem-li u dřezu, sedna si těsně ke mně ani o tom nevím. Jak teď nosím hlavně , dlouhou nabíranou sukni, dotek jejího těla necítím a když udělám krok zpět, často jen tak tak vybalancuji pád. Stejně tak, když něco nesu a ona přede mnou kličkuje, že nevím, kam dát nohu. Závislák Woody zase se mnou musí být v koupelně. Musím jí nechávat pootevřené dveře, jinak za nimi pláče. Takže ne čištění zubů, ale můj posed na míse se kvůli ní hodně protáhne. Ač se co nejmírněji snažím kočce bránit, nedá se odbít, natahuje mi packy na kolena a nakonec vyskočí na klín, stočí se, přede a já holt sedím a sedím. Když jdu večer do vany, také musí být dveře pootevřené a když po koupeli odtáhnu závěs, mohu si být jistá, že W. tam bude stočená na koberečku.

Černá kočka mi připomněla tuhle dávnou písničku mého mládí. Byl to hit. Pamatujete si někdo na ní?

https://www.youtube.com/watch?v=WUuGVY0NV0E

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Nelina 16.7.2020 15:36

2 poznámky k tématu: kdo u nás byl tak ví, že máme opravdu velké umyvadlo, Černoch se v něm ztrácí, no a když náhodou napadne Kebulíka ho obsadit, žádný viditelný náznak obezity nehrozí.

Na lípách v bezprostředním okolí je tu několik hnízd strak, když vyvádějí mladé, to je rachot, no a od loňska, když si Černoch vykračuje po chodníku, občas začne řvát plnou silou stejně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 16.7.2020 15:10

Asi si budu muset brzo pořídit nové umyvadlo,nenecháme se stresovat! :-) Moje předchozí kočí byly celkem ukecané, zvláště Miuška,Bedulčina favoritka,tak ta se mnou mluvila. Současné kočičí obyvatelstvo je docela nehlučné, i když Lidunka(Lady) přede jak motorová pilka,Damík,tak ten se teď dal do stálého hlazení mé osoby,jinak je tichý,akorát když je v kadibudce a zadaří se,tak to jsou potom zvuky vítězné! :-) Lidunka umí nejlíp "Ňááááá",přímo mně do očí, což znamená, naval konzervu, no,jo, tak jdu. :-) Liko, bezva připomenutí, jak říká Šárka, o prázdninách je to fajn.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Šusová 16.7.2020 12:45

Připojuju se pod Ygu - moc hezký povídání, sálá z toho laskavost. A měrná jednotka obezity - neboli kočka, co se vejde do umyvadla mi přijde jako vynikající měřidlo :D . Taky si občas čistím zuby neúměrně dlouho. To buď, když nakráčí madáme Flekatá a musím drbat pod bradičkou, a hladit na zádíčkách atd a nebo když dotančí pan Zrzavý, v hubě má medvěda a já se musím přetahovat a házet medvěda do prostoru. Tím pádem mám v obou případech k dispozici jen jednu ruku a to se špatně vyplachujou ústa a meje obličej, takže prostě dál čistím a čistím... a čistím. Ešče, že do toho umyvadla se teda nevlezou

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 16.7.2020 10:01

Moc hezké povídání. A k těm hlasovým rejstříkům - blbost, kočka má tolik rejstříků, kolik jeho osoba. Kočka je totiž jako krkavec - dokáže napodobit lidský hlas. Tedy ne slova, ale tón - nebo aspoň náš Zikmund! On se asi řídí pořekadlem Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! Akorát ten les nahradil kočkou. Takže rozlišujeme například pozdravy Ahoj a Čau, nebo Mám hlad!! zní jinak než Honí mne mlsná na šunku. No a Mamííí říká docela srozumitelně...

A OTéčko - když se vydaří ráno (včera - dnes už bylo zataženo a teď prší).

https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Cervenec_4_-_Labuti_jezero/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 16.7.2020 9:44

My s kočkami nemáme zkušenosti. Naše první nesmělé pokusy pořídit si kočku rázně (a pro kočky bohužel fatálně) ukončil náš první dalmatin Nick. Ten kočky nenáviděl od doby, kdy jako štěně dostal od kočičáka výprask a když dospěl, za utrpěné příkoří se mstil. Byl dost silný a rychlý, aby to bylo pro kočky hodně zlé. Tak jsem nějak kočky z repertoáru vytěsnila a nikdy se k nim nevrátila. Hlodavci by zničili Ginny, vydrží nez hnutí 2-3 hodiny pozorovat klec (dokud je neoddělíme do jiné místnosti). Co kdyby se to dalo nakonec přece jen aportovat? A babču už se snažíme v jejím věku šetřit. Tak máme jen šneky, ti jsou nenároční. Tihle měli přijít ještěrům na krmení, tak mi jich bylo líto.

Momentálně moc nestíhám, máme tady na výcvik psa. Letos se nám s našima holkama na zkouškách (soutěžích) nevede, tak se aspoň snažím něco dostat z odchovů. Třeba se nás smůla pustí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 16.7.2020 9:07

Tak Bezulka by umyvadlo strhla..je celá po mně

a je to dobrej nápad, dávat o prázdninách reprízy....jeden si připomene a otevře zavřená šuplata se vzpomínkami....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 16.7.2020 7:43

Dobrýtro! Taky mi úplně nejde na rozum, jak jsi, Liko, prováděla čištění zubů s kočkou v umývadle :DD

Hezké vzpomínání, Žofinka byla správná charakterní kočka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 16.7.2020 7:30

Krásný den všem Moc hezky jsem si početla a zase se něco dozvěděla z toho, co skalní Zvířetníci již znají a já, jakožto "nováček" ještě nevěděla. Musela jsem se smát při představě kočky ležící v umyvadle, nad nímž si někdo čistí zuby. Být to moje černá kočka, tak by po mém čištění zubů asi vypadala spíše jako dalmatin naruby Jinak já zas měla prvního kníra od r. 1991 a od té doby byl u nás vždy pes. No a od úterka máme nového člena domácnosti. Zariskovala jsem a moje dcera má v terárku myše. Bílý laboratorní myšák, od mé kamarádky, která ho vzala domů z práce (dělá ve výzkumáku), kde už ho chtěli, jakožto starého (má rok a půl) "spláchnout do záchoda". Kámoška ho naučila na ruku a hrát si v "bludišti" z krabiček a myší senior se měl blaze. Jenže teď už na něj nemá kamarádka kvůli velkému pracovnímu vytížení čas, tak se hned moje dcera nabídla, že si ho na dožití vezme. Tedy s mým souhlasem samozřejmě. Bála jsem se, co na to "řekne" fousisko, ale zatím se zdá, že to kupodivu vůbec neřeší. Nejdřív jsem si myslela, že o něm neví, ale když jsem myše předtím držela v ruce a dala pak fousisku ruce očuchat, sice se zájmem nasál, ale pak se dál věnoval svému plyšákovi. Zřejmě se tedy řídí heslem "co oči nevidí, srdce nebolí"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 16.7.2020 5:48

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

Žofinka na fotce vypadá tak trošku jako naštvaný černý panter Dík za dávnou vzpomínku, na kočičí počátky... Už tě kočičáci provází pěknou řádku let. My si první dogušku pořídili na jaře 1994.

Dneska je příjemné ráno (jak já si užívám rozumné teploty po návratu z pece, kdy i v Alpách bylo přes třicet), lehce mží, s Nightem už máme první procházku za sebou

• reagovat
• nahlásit příspěvek