Předchozí část najdete zde.

Kočičí i psí lidé to jistě znají. V okolí svého bydliště a v ulicích, kudy chodí pravidelně do práce nebo do obchodu, mají o kočičí populaci přehled. Nemusí nutně vědět, jak na číču volají doma, nebo kde přesně onen kočičák bydlí. Vědí, že tahle trojbarevná sedává na zdi o dva domy dál, tenhle černý fešák je nedůtklivý a tahle krasavice má nový obojek. A že tuhle šedivou kočičku bez ocásku tu vidí poprvé.

Na první setkání s kočičím medvídkem si pamatuji dobře. Byla noc, zima a zpod auta v naší ulici se ozývalo mňoukání. Začala jsem čičikat, dřepla si a po chvíli vylezla malá, boubelatá, mourovatá kočička s pahýlkem místo ocásku. Nedůvěřivě pobíhala kolem mě, ale jakmile jsem se jí dotkla a pohladila ji, začala se o mě otírat a dokonce si nechala podrbat bříško. Když jsem se z dřepu zvedla, mourinka utekla. Kočičku jsem poté vídala na začátku ulice častěji. Nevypadala zanedbaně, domov někde očividně měla.

Když nám minulý rok na jaře začal chřadnout náš šestnáctiletý kocour, o vládu nad naší zahradou i ulicí se začaly rvát snad všechny kočky v okolí. Netuším, jestli z konkurzu někdo vyšel vítězně. Jisté je, že novému králi ulice jsou staré kočičí pořádky úplně jedno a zahradou nám teď courají kočky všechny. Zrovna tak i kočička bez ocásku. Na rozdíl od prvního setkání se mi nedařilo si ji pohladit, sedávala si dost daleko ode mne, někdy zamňoukala a vždy po chvíli zmizela.

Všimla jsem si, že když ulicí v podvečer prochází jistý mladý pár se žíhanou dogou, slečna mívá v náručí kočku. Až když se sousedka někdy na jaře pustila s mladým pánem do řeči, co že to mají za psa, dozvěděly jsme se, že po večerech si chodí s přítelkyní k nám do ulice vyzvedávat svou kočku, ano, tu bez ocásku, že bydlí o dvě ulice dál, že jim jejich kočku na dvoře prohání sousedův velký zrzavý kocour a že kočička tudíž hledá klid v ulicích dál od domu.

Jane u nás přes den, na noc by měla chodit domů

K posunu ve vzájemných vztazích došlo jednoho krásného dne, kdy na sebe kočička bez ocásku nechala na naší zahradě konečně sáhnout. Z netýkavky se během okamžiku stalo mazlidlo. Motala se mi kolem nohou, když jsem sbírala prádlo, doprovodila mě do garáže, když jsem zamykala kolo. Majíc kočičí absťák po odchodu našeho kocoura za duhový most, muchlání a hlazení a ducání a oblaka chlupů jsem si opravdu užívala.

Když se začalo stmívat, kočička zmizela. Vzala jsem koš s prádlem, odemkla vchodové dveře a na schodišti přede mnou seděla ona mourinka a prý mňaaau, kde jsi, mám hlaaad, jdeme domů. Pohladila jsem ji a posadila před dům, že tady ne, že si pro ni přeci za chvíli přijdou.

Za pár dní po této příhodě jsem přišla domů, do bytu, do kuchyně a tam stála naše kočka bez ocásku, mňaaau, kde jsi, mám hlaaad. Dostala něco seniorských granulí, co mi zbyly po našem kocourovi, a prý ok, tady budu bydlet, lehla si na křeslo a pustila se do hygieny. Poté prošmejdila byt, zkontrolovala kočkolit a večer mňaaau, pusť mě ven. Jenže v noci byla zpátky. Přišla mi požalovat do postele, mám hlad, nikdo mě dneska nevyzvednul! Tož takhle ne. Někomu ta kočka patří, ten někdo si určitě dělá starosti, kde kočka je, musím zapátrat.

Jane v denním stacionáři u nás

Vytiskla jsem zprávu, že to vypadá, že kočička bez ocásku se rozhodla bydlet u nás, my proti tomu nic nemáme, ale přece jen bychom byli rádi, kdyby se nám majitel ozval. Ale kam s tím letákem? Věděla jsem, že páníčci bydlí o dvě ulice dál, ale polepovat všechny vchodové dveře se mi nechtělo. Naštěstí šel kolem bosý pocestný. Bydlíš tu? Ano, co potřebuješ? Hledám chlapa... Tady jsem!... hledám chlapa se zelenými vlasy a dogou. Aha, vím kde bydlí, tady hned v čísle dvanáct, dole v přízemí, ale teď nejsou doma. Výzvu jsem jim nalepila na dveře a za pár hodin na mě panička kočičky zvonila.

Kočička se jmenuje Jane, o ocásek přišla už jako malé kotě, přes den se toulá venku a večer si ji páníčci odlapí při venčení psa. Paničce je jasné, že kočičce návštěvy u nás zakázat nemůže, kočičí dvířka zavírat nebudeme s tím, že chceme zabránit proskakování nadevřenými okny ve sklepě, kočičku nebudeme krmit, aby měla důvod nechat se odnést domů. Vyměnily jsme si telefonní čísla a od té doby máme kočičku v režimu denního stacionáře. Jakou já mám radost! Ale... na začátku června jsme u kočičky Jane upadli v nemilost, protože se u nás doma objevilo kotě. Ale o tom až příště ...

Foto: Eva Schlitterman. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.