29.1.2023 | Svátek má Zdislava


KOČKY: Vzpomínka na jedinečného kocourka, naháčka sphynxe.

19.1.2023

*Prvně – začátek srpna 2020, právě mi umřel na veterině naháček Ozzy Bronco, na recepci mne sestřička chtěla trochu potěšit a dala mi tip – v měcholupském útulku mají v karanténě asi šestiletého sphynxe, více v článcích zde, zde a zde.

Orry

*Každý den večer hledám na stránkách útulku informaci o aktuálním dění kolem naháčka.
*Den po dni, skoro tři měsíce.
*Dnem „D“ je 21. říjen 2020, sphynx je z „karantény“ přeložen „k výdeji“.
*Vstávám kolem jedné ráno, vybavená židlí, spacákem pro zahřátí nohou (přece jen je skoro konec října) a dýňovou polévkou v termosce; vyrážím taxíkem směr Měcholupy.
*Nechci ponechat nic náhodě, proto jsem na místě kolem půl třetí; mrzelo by mne, kdybych kocourka nezískala, po tak dlouhém čekání.
*Konečně se setkáváme, kocourek je svůj, občas zkusí trochu chňapnout zuby.
*A znovu taxi, už tady začíná kýchat. Ne kašlat, ale kýchat.
*Předpokládám, že jako jindy, nováček, který dostává jméno Orry, zůstane nejprve pár dní v „domácí karanténě“. Ale nakonec to úplně nedodržíme, ostatní – Maggie, Terka i Quicks –, jsou neudržitelně zvědaví na nového parťáka.

Maggie, Quicks a Orry

*A Orry? Neprojevuje ani náznak nepřátelství. Zdá se, že jsme spolu odjakživa.
*Zašli jsme na „vstupní“ prohlídku na veterinu – nejspíš je hluchý, má uražené horní špičáky, vytahanou kůži na bříšku. Bůhví, jaký život dosud měl. Přijde mi zvláštní, že sphynxe nikdo nehledal.
*Ale vlastně jsem ráda, jinak by nebyl můj.
*Pár dní po příchodu do rodiny už spí vedle nás všech v ložnici na posteli.
*Je velký mazel, i když to „ždíbání“ si ještě stále dlouho neodpustí.
*Trápí ho rýma, zprvu vodová, později už silná, hlenovitá. Veterina, vyšetření, kapky, ATB. Chvíli máme pokoj.
*Jinak je v pohodě.
*Když ho zlobí rýma, přidává se i kýchání, rekord: 34 po sobě jdoucích kýchanců.
*Miluje mazlení. Vůbec potřebuje fyzický kontakt.
*A každou chvíli je šíleně rozzlobený na svůj ocásek, jako by ani nechápal, že ten tenký, dlouhý proutek je kouskem jeho tělíčka. Vrčí a kouše se do něj. Nevím, jestli vnímá bolest, když se kousne.

Orryho ocásek

*Rád si pořádně pospí.
*V noci, když se vzbudí a jde se napít, vrátí se zpátky na postel, opatrně po mně sáhne tlapkou, vzbudí mne, já zvednu peřinu, on si lehne na můj bok a usne.
*Asi před čtvrt rokem se začal naléhavě a neodbytně dožadovat sezení u mne na klíně, které po chvíli vystřídá tulení na prsou, ducání hlavou, skok zpátky na gauč a nové pohlazení tlapkou a celý rituál se opakuje.
*Minulé léto přibyl všem nový kamarád, černobílý kocourek Ferda, tříměsíční prcek.

Ferda a Orry

*Moc dlouho to netrvalo, Orryho přerostl, někdy se kluci trochu hecují, nejspíš, kdo je větší frajer.
*V lednu 2022 odešla šestnáctiletá černá kočička Terezka.
*Rýma od jara zase získává navrch, zkusili jsme běžné léky. Na chvíli zaberou, ale rýma se vrátí. Nakonec necháme udělat i laboratorní vyšetření – ale ani to neprokáže původ chronické rýmy. A tak jsou tu zase jen ATB.
*Někdy je prostě těžké přijít na pravou příčinu.
*V úterý, 22/11/2022, pozdě večer si všimnu, že Orry dýchá tak nějak „nahlas“, jakoby „chrčí“, ale rytmus je pravidelný. Proto ráno ve středu vyrážíme na veterinu. Na poslech v pořádku, teplota v normálu, necháme udělat rentgen plic, i ten je čistý, bez nálezu. Rýma tentokrát ani není hustá. Znovu dostáváme ATB, kapky do nosíku.

Orry zívá

*Večer začíná „odfrkovat“, na veterinu se znovu nechystám, trochu uklidněná ranní návštěvou. Nechce si ani lehnout v ložnici, beru ho zachumlaného v dece, pokládám v ložnici na postel vedle sebe – po chvilce sám odešel a zašil se v „plyšobudce“. Kolem půlnoci zanaříkal a přiběhl, vyskočil na postel, ale už neudržel rovnováhu; věděla jsem, že je zle. Hodila jsem na sebe oblečení, vzala ho do tašky, snažil se dostat ven, kousl mne i do ruky (stejně jako Ozzy, když umíral), chtěla jsem dojet na veterinu, ale bylo už pozdě. Krátce po 24. hodině, 24/11, Orry umřel.

Orry

*Za poslední týdny, když se vrátím zpátky, nemůžu se zbavit dojmu, že něco musel cítit, byl opravdu extrémně přítulný, jakoby si to mazlení chtěl užít v co největší míře, tak nějak do zásoby...
*Odešel za nepoznaným kamarádem Ozzym, za Duhu; a mohu jen doufat, že ta doba, s námi, byla tou lepší v celém jeho životě.

Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti

Jitur Neviditelný pes







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !