Kačenko, ty jsi za mnou přišla? Copak?

Hepčííík!

Káčo, ty rýmuješ!

Hepčííík!

Ach jo, co s tebou... dáme pastu? Káča s nudlí u nosu podezřele zírá, co jdu dělat. Šuplik s jídlem a mlskama pozná, tak se nakrucuje na lince. Rozdělám tubu s multivitaminovou pastou, máznu si na prst a dám před usmrkanou Kačenku. Ohrne pysk. Bafnu ji za krkem a rychle jí pastu namáznu na jazyk. Překvapením ji polkne a zasyčí.

Hepčííík! Kejchne mi do obličeje. Ještě že mám brejle.

Dobrý den, doktore! Dobréééj, s kým jste přišla? Sama, jdu si pro prášky pro Kačenku. Má šílenou hustou rýmu. Teplota? Nevim, to je ta nevyšetřitelná. Co jí občas proberete chrup. Jo tahle. Hm, tak hustá rýma... Žere? Jo dobře a furt. A váží? Pořád těch 6 kilo. Tak tohle, půlku po 12 hodinách. 350 korun. Díky.

Kačenka si lebedí

Kačenko, Káááčííííí!

Hups a je tady. Tančí na stole, co že to dostane. Dostala půlku prášku. To nečekala. Šlo to překvapivě dobře. Než si uvědomila příkoří, měla v misce trochu pudinku a byla spokojená. Tři dny jí trvalo, než jí ten prášek začal vadit... ale touha po něčem dobrém vítězila, takže ač zdrápaná,vidím na obě oči a mám novou jizvu nad levým obočím a všechny prsty bez jediného kousance.

Asi jí není úplně dobře, protože si ke mně chodí lehnout. Vyskočí na gauč, kouká se na mě a poskládej si mě, já si jako Pitina lehat neumím. Tak ji převalím a položím si ji k sobě. Kvííííík! zahuláká. Kreju si obličej, co to jde, ale ona u mě chce ležet, jen to převalení do polohy, ve které je jí i dobře, protože v ní uvolněně setrvává, bylo proti té divokosti, co je v Káče ukrytá. Pak si položí hlavu, která ji asi od té husté hnusné rýmy bolí, a dělá tulivou, mazlivou kočku domácí. Ale jen do chvíle, co jí nějaký radar v hlavě prozradí, že na krmítko přiletěl pan Sýkorka a paní Modřinková. To vyletí tak rychle, že mi málem vyrazí zuby.

Kačenka ve vejci

A tak to jde den za dnem, kočičí rýma netrvá týden a už vůbec ne 7 dní... je úporná a vlezlá. Po pěti dnech jdu pro další prášky, a protože se o Káču bojím, rozhodnu se, že na ní spáchám příkoří. Nacpu ji do přepravky a půjdeme.

Haló, doktore, budete tam odpoledne? Přišla bych s Kačenkou, ta rýma jí nepřestává. Moment... Prosím tě, mohl bys tu místo mě být odpoledne? Jo? Tak super! Klidně ji přineste, paní M... A pak je slyšet smích.

Kačenku jsem dovezla a vnesla. Kvílela jak Monserat C., když jí dupnete na nohu, kterou má ke všemu v úzké a malé botičce. Na doktorovu odpovědnost vypouštím džina, tedy Kačenku z přepravky. A stal se zázrak. Káča nelevituje ordinací, nesráží drahé přístroje k zemi, nešplhá po scindapsusu, ale sedí jako oukropek na stole a čeká...

Nevěřím vlastním očím a vet mi vyčítá, že z ní dělám přízrak. Přikládám to tomu, že Káča není ve formě. Kouknul jí do očí, natočil si ji, neozvalo se ani kvííík a Káča mu důvěrně opřela ručičky o hrudník a vet se dmul pýchou, jak to jde snadno. A fonendoskopem jí odposlouchával. Káča předla spokojeností a dělal na něj oči.

Ve chvíli, kdy vet uznal za vhodné skončit s vyšetřením, protože plíce byly čisté a Káča má jen zánět horních cest dýchacích, rozhodla se naše pruchatá satorie, že tak snadný to mít vet nebude a zaťala mu ty opřený ručičky s drápkama do jeho hrudi. Ozvalo se její Kvííík! A vet neprofesionálně procedil mezi zuby - Svině jedna pruhovaná! Jeho triko mělo několik dírek a kolem nich krvavé fleky.

Mile jsem mu oznámila, že tričko nebudu prát a už vůbec ne zašívat. Že to byl jeho nápad ji pustit. Otřel si ranky jodem a smál se. Potom zvedl telefon a volal kolegovi. Do telefonu místo pozdravu jen řekl: Mám tu Kačenku! A z druhé strany se ozvalo: Co rozbila? Odpověď zněla: „Mě!“ Ten huronskej řehot ze sluchátka bych vám přála slyšet.

Jsem ráda, že to berou s takovou grácií.

Kačenka mění pelíšek

Nafasovala jsem pro ni další pilule. Vet se mi pomstil dokonale. Dvě a půl tablety jednou denně. Káča po nich plivala jak kobra a rýma se v ní skoro vařila, jak bouřlivě opouštěla kočičí dutiny. Několikrát se po nich zeblila, protože napsat pozvracela by nebylo to pravé.

Včera jsem do akce zapojila i drahej eukalyptovej sprej, po kterém se nádherně dýchá. Ještě víc po něm slzej oči. Další účinek – zmizely kočky. Zůstala jen Kačenka, koukala na mě vlhkýma kukadlama a dejchala nosem. Skoro dvě hodiny jsme spolu mohly v klidu spát, než se vrátila ta horda chlupatých chuligánů a začala znovu okupovat postel.

Snad ji to brzy přejde. Už mi ta „normální“ Kačenka schází.

Foto: autorka