Před časem jsem byla objednána ke kadeřnici, vyrazila jsem o něco dříve, a tak jsem čas zbývající do dohodnuté schůzky věnovala procházce ulicemi poblíž nábřeží mezi mosty Palackého, Jiráskovým a Mostem Legií. A v jedné z nich, v ulici Vodní, jsem na ni narazila. Na koho, či spíše na co? Na Kočičí kavárnu. Tehdy jsem si jen udělala fotku vývěsního štítu, dveří. Ale už tenkrát jsem věděla, že dřív nebo později se sem vrátím a do kavárny zajdu.

Před kavárnou

Jedné únorové neděle jsem tedy spolu se synem a vnučkou zašla posedět při kávě, dortu a úžasné společnosti kočičích přátel. Nejprve jsme požádali obsluhu o „zaparkování“ kočárku – ponechali jsme ho v uzamčené chodbě domu a poté vstoupili do kavárny samotné. Proti možnému „útěku“ čtyřnohých obyvatel kavárny jistí vstupní dveře ještě jakýsi plůtek. K posezení hostům slouží židličky u stolků, ale i pohovka. V kavárně jsou rozmístěné pelíšky, boudičky, škrabadla, misky na žrádlo i vodu. Všude kolem jsou předměty, které nějak souvisí s kočkami – obrázky, sošky, látkové kočičky, i záplata na sedačce je vlastně „kočka“. Kočičky se zde pohybují podle libosti.

Posaďte se, prosím.

Vnučka je na zvířátka zvyklá, doma má kocourka a u mne další čtyři kočky a psa. Takže, ač jí jsou dva roky, ví, že se zvířátky se musí zacházet s citem, pomalu a jen zlehka pohladit. Na druhé straně, pokud si vás některý z chlupáčů vybere a skočí vám na klín, drbání, hlazení je vítáno. Pakliže, stejně jako já, se rozhodnete pořídit nějaké fotografie (prosím, bez použití blesku), můžete po svém návratu k vašemu stolu a židli zjistit, že je již obsazeno – neboť volné místo mezitím stihl zabrat některý kočičí obyvatel kavárny. Prostředí kavárny je útulné a příjemné. A pokud byste si chtěli odnést i něco na památku, je tu možnost zakoupit různé drobné dárky s kočičími motivy – brože, náramky, náušnice, taštičky, keramiku…

Z výše popsaného je víc než jasné, že tento typ kaváren je určen především všem milovníkům koček a také těm, kteří z různých důvodů doma mít kočku nemohou a tady si mohou přítomnost zvířátka vychutnat. Původní myšlenka vznikla v Asii, na Tchaj-wanu a poté se posunula do Japonska, právě pro hosty, kteří jsou příliš zaneprázdnění prací, na domácího mazlíčka by jim tak nezbýval čas, ale přece jen se ve volném čase rádi se zvířátky pomazlí.

Jde se vstávat a cvičit.

Abych své povídání o Kočičí kavárně mohla ještě doplnit a přidat další fotografie, rozhodla jsem se pro další návštěvu. A tak jsem 17/3 po procházce zasněženou Prahou, vymrzlá na kost, dorazila kolem druhé odpoledne do příjemně vyhřáté kavárny. Našla jsem si volný stolek, posadila se a otevřela jídelní lístek. Objednala jsem si pro zahřátí špenátovou polévku s toustem – výhoda této kavárny – tady si dáte nejen výborné dorty s kávou, ale i něco na hlad, nebo slaného na zub.

Já si dala cheesecake se slaným tvarohem.

Poté, co jsem zaslechla jednoho z hostů, jak se slečny za pultem ptal na denní režim kočiček, nedalo mi to, osmělila jsem se a také ji požádala o pár informací. A zde tedy jsou:

Ráno po příchodu personálu dostávají kočičky (celkem jich je devět) najíst, zatímco personál poklízí. Tou nejlepší zábavou je v tu chvíli mop klouzající po dlaždičkách podlahy.

Kavárna letos oslavila 3 roky fungování. Všechny kočičky patří majitelům kavárny, jen se liší původem a k majitelům se dostaly tak různě – některá byla dárkem od příbuzných, žádná není z útulku, jen Štěstíčko je nalezenec. Některé jsou papírové, jiné úplně obyčejné nebo zkřížené.

V letní sezóně funguje i posezení „na zahrádce“.

Otevřeno je tu od 11:00 do 21:00.

Není nad pohodlí v kočárku

Před jedenáctou se kočičky uvelebí různě kolem na židlích, v pelíšcích; ví, že za chvíli dorazí první hosté. V zimním období mají asi nejvíce rády parapet u okna, pod nímž sálá teplo z ústředního topení.

Nejaktivnější bývají právě kolem jedenácté dopolední a oběda. Pokud sem zavítáte se svými ratolestmi v tuto dobu, určitě prožijete krásné chvíle v kočičí společnosti. Kavárna je místem pro relaxaci a klidné posezení. Děti, které tu během mé návštěvy byly, zjevně věděly, jak se ke kočičkám chovat. Že je možné je hladit, hrát si s nimi spolu s jejich hračkami, a naopak, že je nemají chtít brát do ruky.

Co rozhodně dovoleno není, je krmení kočiček. Také musíte věnovat víc pozornosti jídlu na stole, abyste ohlídali případný zájem kočiček něco malého slupnout. A pokud chcete vědět o kočičkách víc – můžete čerpat ze zápisků, které jsou součástí jídelního lístku a představují jednotlivé kočičky blíže, nebo se rovnou optat personálu. V případě, že budete chtít kavárnu navštívit i s přáteli a mít jistotu, že najdete volný stůl, doporučuji rozhodně udělat rezervaci.

Kvarteto.

Všední dny jsou pro návštěvu kavárny klidnější. Dospělí přicházejí posedět spíše v podvečer a po sedmé hodině, kdy je v kavárně již větší klid, ale kočičky jsou stále aktivní. Po uzavření kavárny zůstávají kočičky v jejích prostorách a zde také spí.

Jé, ona o nás píše.

Milovníci koček dobře vědí, že kočka sama o sobě je osobnost a každá je jedinečná. A o tom se můžete utvrdit i při své návštěvě v Kočičí kavárně. Některá se přijde jen otřít o nohy, nebo zvědavě očuchat, co že to máte v tašce. Nechat se pořádně podrbat za ouškem, pohladit. Třeba právě k vám, budete-li mít štěstí, si na pohovku přijde sednout Zlatíčko a uvelebí se vám na klíně. Nebo si vedle vás na jednom z pelíšků budou hovět nejstarší Bublinka s Mazlíkem.

Mne osobně fascinovala ochota všech kočiček nechat se pohladit od naprosto cizích lidí.

Závěrem bych chtěla poděkovat personálu za příjemné vystupování a ochotu podělit se se mnou a čtenáři o bližší představení kavárny a jejích obyvatel.

V Praze jsou celkem tří kočičí kavárny, ty další najdete na Žižkově a v Karlíně.

Fotografie: Jitur. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.